Tonda a Pepa opravují septik. Tonda je uvnitř
septiku a volá na Pepu: „Pepo! Podej mi kladivo. A teď klíč osmičku.“
Tonda se zanoří až na dno septiku a volá nahoru: „Pepo
francouzák!“
Po úspěšné opravě Tonda zadělaný od špíny až ke krku k Pepovi
oblečenému ve věčně čistých montérkách mazácky prohodí: „Vidíš, kdyby ses líp
učil, nemusel jsi jen podávat nářadí!“
V oblasti „řízení lidských zdrojů“, v personalistice,
chcete-li, to někdy může vypadat podobně. Při rozhodování o tom, kdo bude
zařazen do rozvojových a vzdělávacích programů, se často přihlíží jen k
projevenému zájmu, k tomu, že se někdo chce rozvíjet dál. Jako odměnu za
zájem o vlastní rozvoj se pak smí ráchat v septiku. Ten, kdo se
nerozvíjí, „jen podává nářadí“ a zůstává čistý. Vždyť přece mimo jiné stále
platí, že kdo nic nedělá, nic nezkazí. Často nebývá ani většího rozdíl ve mzdě
Tondů a Pepů...
V psychologii existuje pojem (spojený se jménem Martina
E. P. Seligmana) „naučená bezmocnost“. Když uděláme opakovanou zkušenost
s tím, že nemůžeme svým jednáním ovlivnit situaci, vede to k pocitu, že jsme
bezmocní, neschopní využít své znalosti a dovednosti tak, abychom dosáhli svých
záměrů. Rezignujeme na vlastní růst, ztrácíme aktivitu a jen reagujeme na
to, co přijde. Někteří rodiče svou přehnanou péčí pěstují ve svých
potomcích toto nastavení už od útlého dětství. Na rodičovskou péči mohou
později navazovat další ochranářské…
