2.6.3
Rozvržení pracovní doby
doc. JUDr. Margerita Vysokajová, CSc.
Pracovní dobu rozvrhuje zaměstnavatel a současně určí i začátek a konec směn (§ 81 odst. 1 ZP). Přitom platí, že pracovní dobu rozvrhuje zpravidla do pěti dnů v týdnu a přihlíží k tomu, aby toto rozvržení neohrožovalo bezpečnost a ochranu zdraví při práci (§ 81 odst. 2). Pro zaměstnance pak platí povinnost být na začátku směny na svém pracovišti a odcházet z něho až po jejím skončení (§ 81 odst. 3). Při rozvrhování pracovní doby zaměstnavatel dbá na to, aby
-
bylo zajištěno úspěšné plnění jeho pracovních úkolů,
-
rozvržení odpovídalo účelné organizaci práce,
-
vytvářelo dobré pracovní podmínky včetně zajištění bezpečnosti práce,
-
vyhovovalo zaměstnancům dojíždějícím do práce s cílem sladit jejich pracovní a osobní život, což je důležité zejména v zájmu sociálního smíru.
Rozvržení pracovní doby zaměstnance je právem a zároveň i povinností zaměstnavatele. Výjimku do zatím (konce roku 2024) představují pouze zaměstnanci, kteří konají práci na dálku a na základě dohody se zaměstnavatelem si za sjednaných podmínek pracovní dobu rozvrhují sami (§ 317 odst. 4 ZP).
Pokud rozvržení pracovní doby sjednává zaměstnavatel v kolektivní smlouvě nebo je zahrnuje do pracovního řádu, nezbytně spolupracuje s odborovou organizací (kolektivní smlouvu s ní uzavírá, pracovní řád vydává s jejím souhlasem).
Rovnoměrným rozvržením pracovní doby se rozumí rozvržení, při kterém zaměstnavatel rozvrhuje na jednotlivé týdny stanovenou týdenní pracovní dobu, popřípadě kratší pracovní dobu [ § 78 odst. 1 písm. l) ZP]. Délka jednotlivých směn se může lišit, ale délka rovnoměrně rozvržené týdenní pracovní doby je v jednotlivých týdnech stejná.
Nerovnoměrným rozvržením pracovní doby se rozumí rozvržení, při kterém zaměstnavatel nerovnoměrně rozvrhuje na jednotlivé týdny stanovenou týdenní pracovní dobu, popřípadě kratší pracovní dobu, s tím, že průměrná týdenní pracovní doba nesmí přesáhnout stanovenou týdenní pracovní dobu, popřípadě kratší pracovní dobu, za období nejvýše 26 týdnů po sobě jdoucích. Jen kolektivní smlouva může toto vyrovnávací období vymezit nejvýše na 52 týdnů po sobě jdoucích [ § 78 odst. 1 písm. m) ZP].
Délka směny nesmí přesáhnout 12 hodin. Výjimku představuje ustanovení § 83 odst. 2 ZP, podle kterého (s účinností od 1. 8. 2024) délka směny některých zaměstnanců ve zdravotnictví, u nichž byla uplatněna úprava uvedená v § 83a ZP, nesmí přesáhnout 24 hodin.
Zaměstnavatel je povinen vypracovat písemný rozvrh týdenní pracovní doby (harmonogram směn) a seznámit s ním zaměstnance nejpozději 2 týdny předem (při uplatnění konta pracovní doby 1 týden), přičemž zákoník práce umožňuje i jinou, vzájemně dohodnutou dobu seznámení (§ 84 ZP).
NahoruRozvržení pracovní doby zaměstnancem
Nové ustanovení § 87a ZP, umožňuje od roku 2025, aby si zaměstnanec mohl pracovní dobu rozvrhovat sám. Předpokladem využití takové možnosti je uzavření písemné dohody zaměstnavatele se zaměstnancem obsahující sjednané podmínky, za kterých by si zaměstnanec sám rozvrhoval pracovní dobu do směn. Na základě vzájemného ujednání by si pak mohli zaměstnanci rozvrhovat pracovní dobu sami nejen při práci na dálku, ale např. i v případě, že budou pracovat na pracovišti zaměstnavatele (zejména vrcholoví řídicí pracovníci). Tuto možnost právní úprava dává zaměstnancům v pracovním poměru i těm, kteří…
