7.7
Odmítnutí požadavku zaměstnance na náhradu škody v důsledku pracovního úrazu
JUDr. Věra Bognárová
Odmítnutí požadavku zaměstnance na náhradu škody v důsledku pracovního úrazu
Zaměstnavatel .................................(název a sídlo, IČO), zastoupený.................... (jméno a příjmení)
Zaměstnanec ............. (jméno a příjmení), narozen dne .......... trvale bytem ......... pracovní zařazení (druh práce, funkce)............. datum úmrtí (den pravomocného rozhodnutí soudu o prohlášení za mrtvého)
(dále jen “zaměstnavatel“ a “zaměstnanec“)
Věc
Sdělení zaměstnavatele, že za škodu vzniklou úrazem neodpovídá
Vážený pane,
dopisem ze dne ......... jste zaměstnavatele požádal o náhradu škody, která Vám měla vzniknout v důsledku Vámi tvrzeného pracovního úrazu. Podle Vašeho sdělení se Vám měl dne .............. stát pracovní úraz, v jehož důsledku jste byl v době od ............ do ............. v dočasné pracovní neschopnosti. Na zaměstnavateli požadujete, aby Vám poskytl náhradu škody spočívající v rozdílu mezi náhradou mzdy a nemocenským, které Vám bylo po dobu dočasné pracovní neschopnosti poskytováno.
Na základě Vašeho oznámení, že se Vám měl stát dne ............. pracovní úraz, provedl zaměstnavatel vlastní šetření. Zaměstnavatelem zjištěné skutečnosti však neodpovídají Vámi popsanému úrazovému ději a okolnostem vzniku pracovního úrazu. Podle § 271k odst. 1 ZP je pracovním úrazem pro účely zákoníku práce poškození zdraví nebo smrt zaměstnance, došlo-li k nim nezávisle na jeho vůli krátkodobým, náhlým a násilným působením zevních vlivů při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním. Co se rozumí plněním pracovním úkolů a přímou souvislostí s ním, upravují § 273 ZP a § 274 ZP. Za plnění pracovních úkolů se však podle poslední věty § 274 odst. 1 ZP nepovažuje cesta do zaměstnání. Z výslechu pracovníka ostrahy i z výslechu spolupracovníků na pracovišti, kam jste zařazen, vyplynulo, že pravou ruku jste měl poraněnu již v okamžiku vstupu do objektu zaměstnavatele dne .................. . Vaši spolupracovníci potvrdili, že jste hned při počátku směny měl na pravé ruce obvaz a že jste si při činnosti pomáhal výhradně levou rukou.
Údajně vzniklý pracovní úraz jste však nahlásil až v 10.50 hod., kdy končila přestávka na jídlo a oddech, na pracovišti jste v tom okamžiku měl být sám a úraz podle Vás vznikl tak, že jste uklouzl na mokré podlaze a na ruku jste si dosedl. Tím mělo podle Vašeho tvrzení dojít k poškození zdraví, v jehož důsledku jste byl v dočasné pracovní neschopnosti.
Vznik pracovního úrazu musí zaměstnanec zaměstnavateli prokázat. V daném případě však máme za to, že pokud několik svědků nezávisle na sobě potvrdilo, že jste měl zranění na pravé ruce již v okamžiku vstupu do objektu zaměstnavatele, nemohlo dojít k poškození zdraví v souvislosti s plněním pracovních úkolů.
Sdělujeme Vám proto, že poškození zdraví, které mělo vzniknout v důsledku Vámi tvrzeného pracovního úrazu, nepovažujeme za důsledek úrazu, který by se Vám měl stát při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním, a náhradu škody Vám neuhradíme. Odpovědnost zaměstnavatele je v případě poškození zdraví dána pouze pro případ pracovního úrazu, a k tomu může dojít pouze při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním. Za popsané situace je však zřejmé, že k úrazu muselo dojít v době nepřetržitého odpočinku mezi směnami, případně cestou do zaměstnání. Ani jedna z těchto situací však nezakládá povinnost zaměstnavatele úraz odškodnit.
V ..................... dne ...................
...........................................................
razítko zaměstnavatele
a podpis statutárního orgánu zaměstnavatele
Právní úprava:
Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů
-
§ 105 ZP
-
§ 271a ZP
-
§ 271k odst. 1 ZP
-
§ 273 ZP
-
§ 274 ZP
-
§ 274a ZP
Nařízení vlády č. 201/2010 Sb., o způsobu evidence úrazů, hlášení a zasílání záznamu o úrazu
Komentář:
Stane-li se zaměstnanci pracovní úraz, je zaměstnavatel povinen zaměstnanci nahradit škodu nebo nemajetkovou újmu, která mu v důsledku tohoto pracovního úrazu vznikla. Zaměstnavatel odpovídá pouze za škodu, která zaměstnanci vznikla při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním. Pracovním úrazem se podle § 271k ZP pro pracovněprávní vztahy rozumí takové poškození zdraví (nebo smrt zaměstnance), došlo-li k nim nezávisle na jeho vůli krátkodobým, náhlým a násilným působením zevních vlivů při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním. Co se rozumí plněním pracovních úkolů, upravuje § 273 ZP, a jaké úkony jsou v přímé souvislosti s plněním pracovních úkolů, vymezuje § 274 ZP.
Plněním pracovních úkolů je výkon pracovních povinností vyplývajících z pracovního poměru a z právních vztahů založených dohodami o pracích konaných mimo pracovní poměr. I při těchto vztazích se posupuje stejně jako u zaměstnanců v pracovním poměru. Jedná se o všechny činnosti, které zaměstnanec vykonává v rámci sjednaného druhu práce. Plněním pracovních úkolů je také jiná činnost, je-li vykonávána na příkaz zaměstnavatele, a také činnost, která je předmětem pracovní cesty. Plněním pracovních úkolů je též činnost konaná pro zaměstnavatele na podnět odborové organizace, rady zaměstnanců, popř. zástupce pro oblast bezpečnosti a ochrany zdraví při práci či zástupce zaměstnanců v Evropské radě zaměstnanců. Plněním pracovních úkolů je také činnost, kterou zaměstnanec koná na podnět ostatních zaměstnanců, popř. činnost konaná pro zaměstnavatele z vlastní iniciativy, pokud k ní zaměstnanec nepotřebuje zvláštní oprávnění, nebo ji nevykonává proti výslovnému zákazu zaměstnavatele.
Zjištění, zda zaměstnanec konal pracovní povinnosti vyplývající z pracovního poměru (ze sjednaného druhu práce), je zpravidla zjistitelné snadno, protože zaměstnanec, kterému se stal pracovní úraz, nebo jeho spolupracovníci, jsou schopni popsat konkrétní činnost, kterou zaměstnanec v době úrazu vykonával. Pokud tato činnost patří mezi činnosti, které patří do sjednaného druhu práce, jedná se o přímé plnění pracovních úkolů. Posuzování činností, které zaměstnanec pro zaměstnavatele konal z vlastní iniciativy, je však složitější, protože zaměstnavatel musí posoudit, zda se jedná o činnost, ke které zaměstnanec žádné zvláštní oprávnění nepotřebuje, přičemž musí posoudit i to, zda zaměstnavatel některé činnosti přímo nezakázal. Zákazy mohou být obsahem zpravidla bezpečnostních předpisů, případně pokynů vedoucích zaměstnanců ke způsobu výkonu některých činností. Plněním pracovních úkolů je i dobrovolná výpomoc organizovaná zaměstnavatelem.
V přímé souvislosti s plněním pracovních úkolů jsou úkony potřebné k výkonu práce a úkony během práce obvyklé nebo nutné před začátkem práce nebo po jejím ukončení. Zaměstnavatel musí v každém jednotlivém případě posoudit, zda pro výkon konkrétního výkonu práce je potřebný zaměstnancem prováděný úkon, zda se jedná o úkon obvyklý v průběhu práce, před jejím počátkem nebo skončením. Pracovní úraz se může stát i v době přestávky v práci na jídlo a oddech, ačkoliv přestávka na jídlo a oddech není pracovní dobou a obecně se jedná o dobu odpočinku. Úkony obvyklé v době přestávky na jídlo a oddech se považují za úkony v přímé souvislosti s plněním pracovních úkolů, avšak pouze v případě, že jsou konány v objektu zaměstnavatele. Může se jednat např. o otevírání oken, čtení časopisu u pracovního stolu, spánek, případně i cvičení, pokud zaměstnavatel vybavil odpočinkovou místnost např. ribstoly či jinými cvičebními pomůckami, nebo procházka před pracovištěm zaměstnance, jedná-li se stále o objekt zaměstnavatele. Za úkon v přímé souvislosti s plněním pracovních úkolů se dále považuje vyšetření u poskytovatele zdravotních služeb prováděné na příkaz zaměstnavatele nebo vyšetření v souvislosti s noční prací, ošetření při první pomoci a cesta k němu a zpět. Přímou souvislost s plněním pracovních úkolů je však potřeba vždy v každém jednotlivém případě posuzovat podle konkrétních okolností případu, protože zákoník práce obsahuje vždy jen definice těchto pojmů, nevyjmenovává však jednotlivé situace.
Současně s pozitivním vymezením, co se za úkon v přímé souvislosti s plněním…
