č. 3451/2016 Sb. NSS, Řízení před soudem: dotčená veřejnost ve smyslu Aarhuské úmluvy; přípustnost žaloby
č. 3451/2016 Sb. NSS
Řízení před soudem: dotčená veřejnost ve smyslu Aarhuské úmluvy; přípustnost žaloby
k Úmluvě o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí (č. 124/2004 Sb. m. s.; v textu jen „Aarhuská úmluva“)
k § 68 písm. a) soudního řádu správního
Fyzické i právnické osoby z řad dotčené veřejnosti ve smyslu Úmluvy o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí (č. 124/2004 Sb. m. s.) musí splnit podmínky pro přípustnost správní žaloby stanovené vnitrostátním právním řádem. Byly-li účastníky předcházejícího správního řízení, vztahuje se na jejich žaloby podmínka přípustnosti podle § 68 písm. a) s. ř. s., tedy vyčerpání řádných opravných prostředků.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 7. 2016, čj. 1 As 121/2016-42)
Prejudikatura: č. 3089/2014 Sb. NSS.
Věc: Ing. Michal K. proti Magistrátu hlavního města Prahy, za účasti společnosti s ručením omezeným Vivus Uhříněves, o změnu stavby, o kasační stížnosti žalobce.
Úřad městské části Praha 22 rozhodl dne 15. 10. 2010 o změně stavby „Obytný soubor Vivus Uhříněves“. Proti tomuto rozhodnutí podalo Společenství vlastníků jednotek domu čp. 1370, Nové náměstí 1370, Praha (dále jen „SVJ“), odvolání ze dne 16. 11. 2010, které za SVJ podepsali předseda výboru a žalobce jakožto člen výboru. Podáním ze dne 6. 6. 2011 žalobce oznámil žalovanému, že přistupuje jakožto druhý odvolatel do odvolacího řízení. Žalovaný rozhodnutím ze dne 2. 1. 2012 k podanému odvolání SVJ změnil některé podmínky uvedené ve výroku rozhodnutí I. stupně a ve zbytku správní rozhodnutí potvrdil. Žalobcovo odvolání pak zamítl jako opožděné.
Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce správní žalobu. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 1. 4. 2016, čj. 5 A 41/2012-250, žalobu zamítl jako nedůvodnou. Uvedl, že spornou otázkou mezi stranami je to, zda měl žalovaný projednat žalobcovo odvolání věcně, ačkoli bylo podáno až v řádu měsíců po uplynutí lhůty k podání odvolání. Městský soud neměl pochyby ohledně účastenství žalobce v územním řízení. Žalobce, který vlastní bytovou jednotku v sousedství umisťované stavby, byl účastníkem řízení podle § 85 odst. 2 písm. b) stavebního zákona z roku 2006. Jako takový měl mj. právo být přítomen ústním jednáním a činit procesní návrhy, včetně podání odvolání proti územnímu rozhodnutí. Je tedy patrné, že žalobce sice účastníkem byl, avšak nevystupoval v něm sám za sebe, nýbrž za SVJ, jehož byl členem a rovněž členem výboru SVJ. Správní orgán I. stupně se žalobcem jednal jako se zástupcem SVJ. Není proto možné, aby žalobce následně, jen z důvodu, že se pro něj situace vyvinula procesně nepříznivě (SVJ nebyla v jiném řízení přiznána aktivní legitimace), začal tvrdit, že vlastně v řízení vystupoval i sám za sebe a že úkony, které činil jako zástupce SVJ, je nutno přičíst i jemu samotnému jako fyzické osobě. Žalobce v řízení na prvním stupni aktivně nevystupoval. Tento nedostatek nelze zhojit pozdější argumentací, že žalobce v roli člena výboru SVJ nejednal jen za SVJ, nýbrž i sám za…
