Někdo slaví své úspěchy, jiný je omlouvá štěstím, náhodou nebo shodou okolností. Pokud patříte do té druhé skupiny, možná dobře znáte syndrom podvodníka.
"Určitě si mě spletli. Neměli mě vybrat. Nechápu, jak jsem to dokázal(a). Asi jsem měl(a) jen štěstí." Pokud se vás podobné myšlenky napadají poté, co dosáhnete úspěchu, nejste sami. A rozhodně nejste výjimkou, která to "jen dobře maskuje". Možná trpíte tím, čemu se říká syndrom nezaslouženého úspěchu, známějším pod anglickým označením impostor syndrome, neboli syndrom podvodníka.
Jsou lidé, kteří kdykoli mohou, někoho podvedou, aniž by si to sami sobě nějak vyčítali. A jsou i lidé, kteří se téměř trvale domnívají, že na to, co dělají, ve skutečnosti nestačí, že druzí to však nevidí, a oni je tak vlastně podvádějí. V důsledku toho trpí pak i špatným svědomím.
Jde o psychologický fenomén, který se projevuje hlubokými pochybnostmi o vlastních schopnostech, a to navzdory objektivním úspěchům. V čem tento jev spočívá, jak se projevuje a proč se cítíme jako podvodníci i v momentech, kdy bychom měli být hrdí? A hlavně – dá se s tím něco dělat?
"NESTAČÍM NA TO, DRUZÍ TO VŠAK ZATÍM NEVIDÍ"
Syndrom nezaslouženého úspěchu je vnitřní pocit, že člověk není dost kompetentní, přestože existují důkazy o jeho schopnostech, dovednostech a úspěších. Postižený má tendenci:
-
připisovat úspěch vnějším faktorům (náhodě, štěstí, pomoci druhých, nikoli však sám sobě),
-
zpochybňovat vlastní schopnosti,
-
obávat se "odhalení", že není tak schopný, jak se ostatním zdá.
Tento stav doprovází úzkost, stres, pocity nedostatečnosti a často i chronické přepracování v touze "dohnat" vlastní domnělou neschopnost. Na rozdíl od zdravé skromnosti nejde o postoj "nechci se chlubit". Jde o hlubokou nedůvěru vůči sobě samému. Nejde o to, že si myslíte, že jste nedokonalí – ale o to, že máte pocit, že jste podvodníci, kteří klamou své okolí i sami sebe.
KDO JE OHROŽENÝ NEJVÍCE?
Zprávy o tomto syndromu se objevují napříč profesemi, věkem i pohlavím. Ale některé skupiny jsou náchylnější než jiné. Patří k nim zejména:
-
vysokoškoláci a mladí profesionálové, kteří se právě dostali do nového prostředí,
-
ženy, zejména v oborech, kde jsou v menšině (technologie, věda, vedení),
-
perfekcionisté, tedy lidé, kteří si na základě svého povahového založení kladou přehnané nároky na sebe, nikdy nejsou sami se sebou spokojeni. Důvodem je často i to, že se zvýšeně a zbytečně obávají kritiky, která by s jejich případnou chybou mohla být spojena.
-
lidé s vysokým smyslem pro odpovědnost. Jde o osoby, které cítí zvýšenou odpovědnost a často si myslí, že jejich výkon nikdy není dost dobrý.
-
úspěšní lidé z "neprivilegovaného" prostředí. Jde o osoby, které pocházejí ze sociálních vrstev, kde úspěch nebývá obvyklým, nebo jsou ve své rodině první, kdo dosáhli určitého vyššího postavení. Svůj postup na vyšší nebo odpovědnější místo tak vnímají jako nepatřičný nebo náhodný.
Ironií je, že čím větší úspěch někdo zažije, tím silnější může být jeho pocit jeho nezaslouženosti. Úspěch totiž zvyšuje očekávání, zvyšuje míru srovnávání – a tím i strach, že příště už "podvod" nevyjde.
PROČ TENTO SYNDROM VZNIKÁ?
Mezi okolnostmi, které ke vzniku tohoto syndromu přispívají, bývá na prvém místě rodinná výchova. Mnoho lidí, trpících tímto syndromem, vyrůstalo v prostředí, kde byli buď extrémně chváleni ("ty jsi ten chytrý"), nebo naopak srovnáváni s výkonnějšími sourozenci či rodičovskými ideály. Obě varianty vedou k tlaku – buď neustále dokazovat, že jsem opravdu ten chytrý, nebo neustále dohánět domnělé zaostávání za druhými.
Svou roli hraje i prostředí, rodinné nebo společenské, kde vládnou vysoká očekávání. Když se někomu něco povede, považuje to za normální, pokud ne, dává dané osobě najevo, že selhala. I to, co je jinde chápáno jako úspěch, je tak v rámci tohoto prostředí chápáno jako nedostatečné. Často jde o prostředí, kde je úspěch vysoce ceněn a často měřen tituly, funkcemi nebo výší výplaty, kde se snadno vytváří i dojem, že každý úspěch musí být podložen naprostou dokonalostí. Všechno ostatní je považováno za neúspěch nebo "náhodu".
Druhé místo mezi příčinami, proč tento syndrom vzniká, hraje většinou již zmíněný vrozený perfekcionismus. Jde o povahový znak, který může být podpořen výchovou, v zásadě se však jedná o rys, jež vyplývá z vrozeného neuroticismu, tedy zvýšeného sklonu k obavám či…
