Sociální pojištění cizinců

     Sociálním pojištěním se rozumí nemocenské a důchodové pojištění. Obecně platí, že účast na sociálním pojištění se posuzuje podle předpisů státu, na jehož území je výdělečná činnost vykonávána. Z této zásady platí výjimky stanovené vnitrostátními předpisy nebo předpisy nadnárodními, kterými je stát povinen se řídit na základě jeho členství v určitém společenství (např. předpisy EU, kterými se musí řídit všechny státy EU), nebo tyto výjimky vyplývají z mezinárodních smluv o sociálním zabezpečení. Z hlediska sociálního zabezpečení dělíme státy na státy EU, státy, s nimiž ČR uzavřela smlouvu o sociálním zabezpečení, a státy ostatní, tzv. třetí státy.

     Dále se zaměříme na sociální pojištění cizinců v následujících případech:

     Cizinec, který pracuje pouze na území ČR pro zaměstnavatele, který sídlí na území ČR, je účasten nemocenského a důchodového pojištění za stejných podmínek jako občan ČR s bydlištěm v ČR, který pracuje pro téhož zaměstnavatele. Pro účast na sociálním pojištění je nerozhodné, jaké národnosti je zaměstnanec a v kterém státě má bydliště, zda je například Slovák nebo Maďar s bydlištěm na Slovensku (ve státě EU), na Ukrajině (ve státě, s nímž má ČR uzavřenu smlouvu o sociálním zabezpečení) nebo v Bolívii (ve třetím státě).

     Podle § 9 zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, není nemocensky pojištěn zaměstnanec, který pracuje:

• pro zaměstnavatele, který používá diplomatických výsad a imunit, pokud je pojištěn v jiném státě,

• pro mezinárodní organizaci, která jej pojistila v jiném systému, a zaměstnanec písemně prohlásí, že chce být proto vyňat z pojištění v ČR,

•      v ČR bez platného oprávnění k pobytu na území ČR (netýká se občanů EU).

     Účast na sociálním pojištění cizince, kterého v cizině trvale zaměstnává český zaměstnavatel, se řídí předpisy státu, na jehož území cizinec pracuje. Takový zaměstnanec není v ČR pojištěn, zaměstnavatel nemá vůči OSSZ oznamovací povinnost.

     Jestliže ve státě, v němž zaměstnanec trvale pracuje pro českou firmu, není povinně důchodově pojištěn, tak občané EU jsou povinně pojištěni v ČR. Pokud by v Rusku trvale pracovali pro českou firmu kromě Rusa i Čech s bydlištěm v ČR a Slovák s bydlištěm na Slovensku a podle ruských předpisů by nepodléhali důchodovému pojištění v Rusku, byli by Čech a Slovák povinně nemocensky a důchodově pojištěni v ČR podle českých předpisů.

     Zaměstnanec, kterého zaměstnavatel se sídlem v ČR vyslal do jiného státu, aby tam pro něho dočasně pracoval, zůstává účasten sociálního pojištění v ČR:

• po dobu 24 měsíců vyslání, je-li vyslán do státu EU a vyslání nemá trvat déle než 24 měsíců. Má-li vyslání trvat déle než 24 měsíců, je zaměstnanec ode dne vyslání účasten sociálního pojištění ve státě, do něhož byl vyslán.

• po dobu stanovenou ve smlouvě o sociálním zabezpečení, je-li vyslán do státu, s nímž ČR uzavřela tuto smlouvu. Zpravidla jde o dobu 2 nebo 5 let, jde-li o vyslání do třetího státu.

     Pro všechny státy EU a pro státy, které aplikují předpisy EU o koordinaci sociálního zabezpečení (Švýcarsko, Lichtenštejnsko, Norsko, Island), platí, že vykonává-li občan práci na území více států EU, může být účasten sociálního pojištění pouze v jednom státě. Pro určení státu, v němž má být zaměstnanec pojištěn, platí tato kritéria:

     Při určování příslušnosti k právním předpisům státu, na jehož území je výdělečná činnost vykonávána, se nepřihlíží k činnosti ve státě, v němž není vykonávána podstatná část činností. Podstatná část činností není vykonávána v tom státě, v němž podíl ze všech vykonávaných činností ve státech EU nedosahuje aspoň 25 %. Tento podíl se zjišťuje z pracovních úvazků nebo z dosahovaných příjmů.