Aby se podobali větším a mocnějším, jsou někteří ochotní se přetrhnout. A to doslova.
Jedna žížala byla nespokojená se svou žížalí podobou a se svým žížalím osudem. Nestačilo jí, že je největší z celého klubka svých sester a příbuzných, chtěla být dlouhá jako had. "Had má plno nepřátel," radily jí ostatní žížaly, "buď šťastná, že jsi se narodila jako žížala. Co ti schází?"
"Schází mi vaše ubohá žížalí spokojenost," odpovídala jim pyšně. "Nebaví mě vrtat se v hlíně, nechci být jako vy. Dokud se nepoměřím s hadem, šťastná nebudu."
A pak se vysoukala z hlíny a šla hledat hada, se kterým by se poměřila. Jeden ležel u smokvoně a spal. Nebyl nijak zvlášť dlouhý, ale co naplat, byl to had – a žížala byla jen žížala. Jenže pořádně závistivá žížala. A tak se položila vedle hada a začala se natahovat. Natahovala se a napínala a nepřestala a nepřestala – dokud se nepřetrhla.