Pohádkové i skutečné cesty

2014.24.6

Pohádkové i skutečné cesty

Mgr. Michal Knězů Mrvka

Mám rád české pohádky pro jejich dobré konce. Zejména ty, ve kterých se hlavní hrdina vydává na cestu, i když se mu nechtělo či nemohl. Nakonec se však na cestu vydá, s ranečkem jídla, někdy se zázračným pomocníkem. Zvládne všechny nástrahy, splní úkoly a překoná překážky, hlavně ty, které měl v sobě. Mnohé mu dojde, a tak se vrátí – jiný. A jako potvrzení, že lepší, získá díky své proměně princeznu, půl království nebo celé, obušek, pokud už rodinu měl, poklad, který využije pro druhé ... A protože se vše odehrává v pohádkách, obvykle stačí hrdinovi k tomu všemu jedna velká cesta. Nikam už do smrti nemusí, neboť to nejdůležitější získal napoprvé.

Mám rád pohádky i proto, že jsou předobrazem skutečného světa a obsahují důležitá poselství. A to i přesto, že v reálném životě těch cest je obvykle více a ne vždy vedou k prozření. To podstatné zůstává – na svých cestách hledáme především sami sebe. Pamatuje na to i čeština, která doslova říká, že je dobře, když nám "to" dojde. A co mi přinášejí mé cesty?

1. Odstup od každodennosti - více se mi to daří, když radikálněji změním prostředí. Nejlépe mi funguje dálka s výškou, tedy cesty po vzdálenějších horách. Změna perspektivy mi pomáhá poznat a připomenout si, co a kdo je pro mě důležitý.
2. Jiné vnímání času - více si vychutnávám přítomnost, neboť jsem ten typ…