Pro někoho parkovné, pro jiného třeba šampaňské z hotelového minibaru. Co jeden považuje za luxus, bere ten druhý za běžnou věc. Ovšem pokud jde o pracovní cesty, tak zdaleka ne vše, co zaměstnanci za nezbytné považují, musí zaměstnavatel proplatit.
Podle § 164 zákoníku práce přísluší zaměstnanci náhrada nutných vedlejších výdajů, tj. výdajů, které musel vynaložit a které skutečně vynaložil v přímé souvislosti s příslušnou pracovní cestou, a to v prokázané výši. Všechny tři uvedené podmínky musí však být splněny současně. Nutným vedlejším výdajem tak mohou být (ale nemusí být vždy) např.:
- výdaje za telefonní hovory související s výkonem práce na pracovní cestě,
- vstupné na výstavu, je-li prohlídka…