Nález 26/2009 SbNU, sv.52, K soudnímu uvážení při posuzování přiměřenosti ceny akcií uvedené v povinné nabídce převzetí
Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 52, nález č. 26
III. ÚS 989/08
K soudnímu uvážení při posuzování přiměřenosti ceny akcií uvedené v povinné nabídce převzetí
Výklad rozhodných podmínek závěru, že cena nebo směnný poměr uvedené v povinné nabídce převzetí jsou „přiměřené hodnotě akcií“ (§183c odst. 3 obchodního zákoníku, ve znění účinném ke dni 10. listopadu 2001), je z povahy věci založen v rovině tzv. soudního uvážení směřujícího k vymezení relativně neurčitého pojmu. Jestliže ze srovnání napadeného rozsudku Nejvyššího soudu a ústavní stížnosti se podává existence dvou propracovaných koncepcí kladoucích na argumenty, které vycházejí z dostupných metod výkladu obecného práva, rozdílný důraz, pak nelze Nejvyššímu soudu vytýkat, že přisvědčil (jen) jedné z protichůdných koncepcí; z ústavněprávních hledisek je podstatné, že ani druhou neopomíjel, a té, již užil, dal přednost vědomě a na důkladně argumentované základně.
Nález
Ústavního soudu - III. senátu složeného z předsedy senátu Jana Musila a soudců Vladimíra Kůrky (soudce zpravodaje) a Jiřího Muchy - ze dne 12. února 2009 sp. zn. III. ÚS 989/08 ve věci ústavní stížnosti společnosti M. CAMBELL & SONS LIMITED, se sídlem 59-61 Acropoleus Avenue Savvides Monarch Center, Nikósie 2012, Kyperská republika, proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 8. 1. 2008 č. j. 29 Odo 160/2006-222 o zamítnutí stěžovatelčina dovolání, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 6. 2005 č. j. 14 Cmo 463/2004-185, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, a proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. 6. 2004 č. j. 50 Cm 128/2002-120, jímž byla zamítnuta stěžovatelčina žaloba, kterou se domáhala po žalované společnosti Eurovia S. A., se sídlem 18, Place de l’Europe, Rueil-Malmaison, Francie (v řízení o ústavní stížnosti v postavení vedlejší účastnice), zaplacení částky 45 865 497,50 Kč s příslušenstvím jako rozdílu mezi cenou 740 Kč za jednu akcii společnosti Stavby silnic a železnic, a. s., uvedenou v povinné nabídce převzetí vedlejší účastnice, kterou stěžovatelka přijala ohledně 83 165 akcií, a cenou 1 291,50 Kč, o níž se domnívá, že byla cenou přiměřenou.
Výrok
Ústavní stížnost se zamítá.
Odůvodnění
1. Stěžovatelka se ve včas podané ústavní stížnosti, která i v ostatním splňuje náležitosti ústavní stížnosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon o Ústavním soudu“), domáhá, aby Ústavní soud vyslovil, že v záhlaví označenými rozsudky obecných soudů byla porušena její ústavně zaručená základní práva upravená v čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“), a aby v důsledku toho tato rozhodnutí zrušil.
2. Z obsahu ústavní stížnosti a vyžádaného spisu Městského soudu v Praze sp. zn. 50 Cm 128/2002 se podává, že stěžovatelka se žalobou domáhala po žalované společnosti Eurovia S. A., se sídlem 18, Place de l’Europe, Rueil-Malmaison, Francie (dále též jen „vedlejší účastnice“), zaplacení částky 45 865 497,50 Kč s příslušenstvím, jako rozdílu mezi cenou 740 Kč za jednu akcii společnosti Stavby silnic a železnic, a. s.,…
