dnes je 29.4.2024

Input:

Nález 145/2008 SbNU, sv.50, K rozhodování soudu o náhradě škody z pracovního úrazu

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 50, nález č. 145

I. ÚS 837/06

K rozhodování soudu o náhradě škody z pracovního úrazu

Dikce právní normy nenapovídala, že by obecné soudy po provedení výpočtu mohly pominout absurdní důsledky jimi zvoleného aplikačního postupu, tedy že úsilí stěžovatele vynaložené v době, kdy nemohl spoléhat, že mu zaměstnavatelka dobrovolně zaplatí způsobenou škodu (zaměstnavatelka donutila stěžovatele podstoupit právní spor), založí snížení náhrady za ušlý zaměstnanecký výdělek.

Obecné soudy zasáhly do stěžovatelových základních práv; zkrácením nároku na náhradu škody, který se opíral o jasné ustanovení zákona, porušily základní právo legitimního očekávání, garantované čl.1 odst. 1 Protokolu č. 1 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod.

Nález

Ústavního soudu - I. senátu složeného z předsedy senátu Vojena Güttlera a soudců Jiřího Nykodýma a Elišky Wagnerové (soudkyně zpravodajka) - ze dne 19. srpna 2008 sp. zn. I. ÚS 837/06 ve věci ústavní stížnosti Z. H. proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 10. 10. 2006 č. j. 21 Cdo 2933/2005-237 o zamítnutí stěžovatelova dovolání a proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 16. 6. 2005 č. j. 24Co 148/20050-214, jímž byl částečně potvrzen a částečně změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci stěžovatelovy žaloby o náhradu škody z pracovního úrazu, za účasti výše uvedených obecných soudů a vedlejší účasti obchodní společnosti Uniplus nástrojárna, s. r. o., se sídlem v Lanškrouně, Dvořákova 328.

Výrok

I. Rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 10. 10. 2006 č. j. 21 Cdo 2933/2005-237 a rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 16. 6. 2005 č. j. 24 Co 148/2005-214 bylo porušeno základní právo stěžovatele garantované čl. 1 odst. 1 Dodatkového protokolu č. 1 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod.

II. Proto se tato rozhodnutí ruší.

Odůvodnění

I.

1. Stěžovatel se včasnou [§ 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon o Ústavním soudu“)] a řádnou ústavní stížností domáhal zrušení výše uvedených rozhodnutí vydaných ve věci jím podané žaloby na náhradu škody z titulu pracovního úrazu. Stěžovatel namítl, že těmito rozhodnutími bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod).

2. Obecné soudy měly do stěžovatelových základních práv zasáhnout stanovením nižšího odškodného, které nevycházelo z určení výše pravděpodobného výdělku, kterého by stěžovatel dosáhl, kdyby k pracovnímu úrazu nedošlo. Nejvyšší soud konstatoval, že v případě souběhu příjmů ze zaměstnání a ze samostatné výdělečné činnosti se tyto příjmy (z doby před úrazem) posuzují společně. Pro dobu po úrazu nutno vyjít z pravděpodobných zaměstnaneckých příjmů a ze skutečných příjmů z podnikání, nikoli z podnikatelských příjmů, kterých by stěžovatel dosáhl, kdyby k pracovnímu úrazu nebylo došlo. Byla porušena stěžovatelova rovnost před zákonem, pokud byla takto vyložena ustanovení § 2 odst. 2 nařízení vlády č. 258/1995 Sb., kterým se provádí občanský zákoník, a § 17 zákona č. 1/1992 Sb., o mzdě, odměně za pracovní pohotovost a o průměrném výdělku, ve

Nahrávám...
Nahrávám...