Mzdová účtárna v příkladech - Nárok na dovolenou

     Protože pracovní poměr netrval po celý měsíc leden, ale až od 2. ledna, nepřísluší zaměstnanci za tento měsíc nárok na dovolenou.

     Zaměstnanci, který za nepřetržitého trvání pracovního poměru k témuž zaměstnavateli konal u něho práci alespoň 60 dnů v kalendářním roce, přísluší dovolená za kalendářní rok, popřípadě její poměrná část. Jestliže však pracovní poměr netrval nepřetržitě po dobu celého kalendářního roku, přísluší zaměstnanci pouze poměrná část dovolené za kalendářní rok (viz § 212 ZP).

     U bývalého zaměstnavatele odpracoval alespoň 60 dnů, a proto mu vznikl nárok na dovolenou za kalendářní rok, resp. na poměrnou část této dovolené. Jestliže roční nárok dovolené u bývalého zaměstnavatele činil 5 týdnů, pak vzniká nárok na dovolenou ve výši 4/12 roční výměry, tj.: (25 : 12) x 4 = 8,33 dne, po zaokrouhlení 8,5 dne. Protože i u nového zaměstnavatele odpracuje 60 dnů, vznikne mu nárok na dovolenou za kalendářní rok. Vzhledem k tomu, že pracovní poměry na sebe bezprostředně navazují, použije se ust. § 212 odst. 3 ZP, podle kterého poměrná část dovolené za kalendářní rok přísluší v délce jedné dvanáctiny též za kalendářní měsíc, v němž zaměstnanec změnil zaměstnání, od druhého zaměstnavatele. U druhého zaměstnavatele vznikne nárok na 8/12 roční výměry. Bude-li u druhého zaměstnavatele činit roční výměra dovolené 4 týdny, vznikne nárok na dovolenou ve výši (20 : 12) x 8 = 13,33 dne, po zaokrouhlení 13,5 dne.

     Za bezprostřední nástup k novému zaměstnavateli se považuje skutečnost, kdy mezi skončením jednoho pracovního poměru a vznikem dalšího pracovního poměru není žádný volný pracovní den. Znamená to, že podmínka bezprostředního nástupu k novému zaměstnavateli bude splněna i v případě, kdy mezi pracovními poměry budou dny pracovního klidu a pracovního volna (soboty, neděle a svátky).

     Pro účely nároku na dovolenou se budou započítávat i dny svátků, které připadly na jinak obvyklé pracovní dny zaměstnance. Znamená to, že celkem „odpracoval“ 43 dnů, a tudíž má nárok na dovolenou za odpracované dny v rozsahu 2/12 z roční výměry dovolené. Jestliže činí dovolená 4 týdny, nárok bude: (20 : 12) x 2 = 3,33 dne, po zaokrouhlení 3,5 dne.

     Zaměstnanci, jemuž nevzniklo právo na dovolenou za kalendářní rok, ani na její poměrnou část, protože nekonal v kalendářním roce u téhož zaměstnavatele práci alespoň 60 dnů, náleží dovolená za odpracované dny v délce jedné dvanáctiny dovolené za kalendářní rok za každý 21 odpracovaný den v příslušném kalendářním roce - viz § 214 ZP. Za odpracovaný se považuje den, v němž zaměstnanec odpracoval převážnou část své směny; části směn odpracované v různých dnech se nesčítají. Do odpracovaných dnů se pro účely stanovení nároku na dovolenou započtou i dny mateřské dovolené, dny čerpané dovolené a též dny svátků, které připadnou na obvyklý pracovní den zaměstnance, kdy zaměstnanec do práce nešel. Pokud je zaměstnanec nemocen z důvodu pracovního úrazu nebo nemoci z povolání, posuzuje se doba takové nepřítomnosti v práci též za dobu „odpracovanou“.

     Nárok na dovolenou se posuzuje za každý kalendářní rok samostatně. Zaměstnanec v loňském roce neodpracoval 60 dnů, a proto mu vznikl pouze nárok na dovolenou za odpracované dny (viz § 214 ZP), a to ve výši 1/12, protože do odpracovaných dnů se zahrnou i svátky a bude splněna podmínka „odpracování 21 dne“. V letošním roce též neodpracoval 60 dnů, a proto mu vznikl pouze nárok na dovolenou za odpracované dny. Je-li v únoru nominální fond 20 dnů, v březnu 22 dnů, pak tedy odpracoval 42 dnů a má nárok na 2/12 z roční výměry. Při roční dovolené v rozsahu 25 dnů to je: (25 : 12) x 2 = 4,17 dne, po zaokrouhlení 4,5 dne. Za loňský rok: (25 : 12) x 1 = 2,08 dne, po zaokrouhlení 2,5 dne.

     Jestliže poměrná část dovolené činí…