č. 4070/2020 Sb. NSS, Katastr nemovitostí: dočasná stavba ve smyslu stavebněprávním
č. 4070/2020 Sb. NSS
Katastr nemovitostí: dočasná stavba ve smyslu stavebněprávním
k § 63 odst. 2 zákona č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální zákon), ve znění do 30. 6. 2020
Z § 63 odst. 2 zákona č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální zákon), zakládajícího vyvratitelnou právní domněnku trvalosti stavby, nelze dovozovat důsledky pro otázky dočasnosti či trvalosti stavby ve smyslu stavebněprávním.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 7. 2020, čj. 10 As 200/2020-32)
Prejudikatura: č. 835/2006 Sb. NSS, č. 2162/2011 Sb. NSS, č. 3428/2016 Sb. NSS; nález Ústavního soudu č. 60/2003 Sb. ÚS (sp. zn. I. ÚS 483/01).
Věc: KVINT spol. s r. o. proti Magistrátu města Brna o odstranění dočasné stavby, o kasační stížnosti žalobkyně.
Úřad městské části Brno-střed (dále jen „stavební úřad“) rozhodnutím ze dne 21. 5. 2018 nařídil žalobkyni odstranit stavbu „Dočasná stavba stánku nazv. Kuřata na pozemku parc. č. 822/14 v k. ú. Trnitá, obec Brno, u podchodu u OD Tesco Brno“. U stavby uplynula stanovená doba jejího trvání a nebyla povolena změna v užívání. Stavební úřad tak rozhodl podle § 129 odst. 1 písm. f) zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (dále jen „stavební zákon“), byť ve výroku nesprávně odkázal na písm. b) téhož ustanovení. Žalovaný k odvolání žalobkyně tuto zjevnou formální chybu napravil a v tomto rozsahu rozhodnutí stavebního úřadu změnil, ve zbytku je pak potvrdil.
Žalobkyně rozhodnutí stavebního úřadu napadla u Krajského soudu v Brně, který žalobu zamítl rozsudkem ze dne 26. 5. 2020, čj. 29 A 123/2018-80 (dále jen „napadený rozsudek“). S odkazem na judikaturu přisvědčil žalovanému, že sporná stavba prodejního stánku včetně přístavby je dočasnou stavbou, u níž uplynula doba jejího trvání. Vzhledem k tomu, že žalobkyně nevyužila možnosti podat žádost o změnu v užívání dočasné stavby (prodloužení doby trvání nebo změnu na stavbu trvalou), stavebnímu úřadu nezbylo než odkázat na § 129 odst. 1 písm. f) stavebního zákona a nařídit odstranění dočasné stavby. Krajský soud nesouhlasil ani s argumentem, že žalobkyně byla v dobré víře, že stavba je trvalá.
Žalobkyně (stěžovatelka) podala proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost. V ní kritizovala, že krajský soud v bodě 14 nepřípustně zúžil předmět řízení a napadený rozsudek je proto nepřezkoumatelný. Nadto aplikoval judikaturu, která nebyla na věc použitelná. Stěžovatelka byla v dobré víře, vycházela z obsahu kolaudačního rozhodnutí. Argumentovala stavem zápisu v katastrálním zákoně a upozornila, že budova spojená se zemí pevným základem nemůže být budovou dočasnou. Dále stěžovatelka obsáhle odůvodnila svůj návrh na přiznání odkladného účinku.
Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl.
Z odůvodnění:
III.
Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu
[7] Nejvyšší správní soud předně upozorňuje, že kasačním bodem není obecný odkaz na „argumentaci [stěžovatelky] uplatněnou v předchozích řízeních“. Soud nemůže začít procházet podání stěžovatelky z předchozích řízení a hledat tam, zda snad nějaký tam uvedený argument nemá význam též pro řízení o kasační stížnosti. V opačném případě by soud přestal být…
