Vybíráme z judikatury - Podmínky vzniku nároku na pohyblivou složku mzdy

V praxi zaměstnavatelů odměňujících své zaměstnance mzdou naprosto běžná záležitost – právo na (jinak nenárokovou) složku mzdy je u nich podmíněno nejen tím, v jakém množství a kvalitě zaměstnanec koná práci, ale rovněž tím, jak přistupuje k plnění svých pracovních povinností. Jinak řečeno, zaměstnanec může doplatit na porušení "pracovní kázně" také co do potencionální části své mzdy, protože zaměstnavatel mu zmíněnou složku mzdy nepřizná v plné výši, nebo dokonce vůbec. Netřeba zastírat, že výše popsaným postupem si nebyli zaměstnavatele jistí. Díky komentovanému rozsudku už ale jistotu získali.

V předmětné věci si zaměstnavatel provozující nákladní dopravu sjednal s odborovou organizací v kolektivní smlouvě podmínky pro přiznání pohyblivé odměny zaměstnancům (řidičům), a to tak, že tato odměna byla kalkulována na základě počtu a způsobu manipulací (nakládek a vykládek) a počtu ujetých kilometrů v peněžitých částkách za manipulaci a ujetý kilometr, současně byla ale vázána na to, nakolik zaměstnanec dodržuje své povinnosti v souladu s příslušným manuálem řidiče (mj. povinnosti týkající se bezpečnosti a ochrany zdraví při práci). Protože tyto povinnosti zaměstnanec porušil (např. při stáčení pohonných hmot nepoužíval ochranné pracovní prostředky nebo změnil trasu určenou dispečerem a vykázal neoprávněnou jízdu), zaměstnavatel mu odměnu přiznal v nižší výši než obvykle (než kolik činila maximální možná částka dle kolektivní smlouvy).

Soudy nižších stupňů se v názoru, zdali zaměstnavatel postupoval v souladu se zákonem, lišily. Rozhodnout musel až Nejvyšší soud. Ten dovodil, že závislost tzv. pobídkové složky mzdy na žádoucím výkonu práce nemusí být při stanovení předpokladů a podmínek, které musí být splněny,…