Příběhy k zamyšlení - Vítr a slunce

Tato bajka vypráví o tom, že vítězem nebývá často ten hlučnější.

Vítr a slunce spatřily jednoho podzimního dne pocestného, který se – dobře vybaven – vydal na cestu. Měl plášť ze silné látky.

"Ten muž si myslí, že se obrnil proti každé příhodě. Zapomněl však, že dovedu foukat tak silně, že žádný knoflík jeho plášť neudrží. Brzy ho roztrhám na kousky a cáry. To bude pěkná zábava. Přidáš se, můj bratře?" obrátil se na slunce.

"Nuže," usmálo se slunce, "vsaďme se, kdo dříve přiměje toho muže, aby shodil plášť z ramenou. Začni ty."

Vítr se vzedmul a začal mrazivým dechem foukat. Nastal hrozný vichr, ze všech stran fučelo a  hučelo, až se stromy ohýbaly. Ale čím více dul mocný vítr, tím těsněji se halil pocestný do svého pláště a držel ho pevně oběma rukama, že všecko úsilí větru bylo marné.

Poté…