7.2.4
Posuzování nutných vedlejších výdajů při použití soukromého
vozidla na pracovní cestě
JUDr.
Věra Bognárová
Náš zaměstnanec jel z domova (Stříbro) na služební cestu do
Prahy. Vůz zůstal díky poruše vstřikovacího čerpadla nepojízdný a musel být
odtažen odtahovou službou zpět do Stříbra. Jsme mu povinni uhradit náklady na
odtahovou službu, když se jednalo o služební cestu, na které zaměstnanec použil
vlastní vozidlo?
Vámi popsaný výdaj zaměstnance by mohl být za splnění dalších
podmínek považován za nutný vedlejší výdaj při pracovní cestě. Podstatné
pro toto konstatování je především posouzení, na jakém základě zaměstnanec
použil motorové vozidlo, které nebylo poskytnuto zaměstnavatelem.
Jestliže se jedná o použití tohoto dopravního prostředku se
souhlasem zaměstnavatele podle § 157 odst. 2 ZP,
zaměstnanci poskytnout náhradu za tento výdaj nemůžete. Tento závěr je
odůvodněn tím, že pokud zaměstnanec použil se souhlasem zaměstnavatele místo
určeného hromadného dopravního prostředku dálkové přepravy jiný dopravní
prostředek, včetně silničního motorového vozidla, přísluší mu náhrada jízdních
výdajů ve výši odpovídající ceně jízdného za určený hromadný dopravní
prostředek. Souhlas zaměstnavatele s použitím jiného než předem určeného
hromadného dopravního prostředku podle § 157 odst. 2 ZP proto
neznamená nic jiného než to, že zaměstnanec vozidlo použít může, ale
zaměstnavatel nenese jiné náklady na jízdní přepravu než ty, které spočívají v
ceně jízdného za předem určený hromadný dopravní prostředek. Náklady, které
zaměstnanci s použitím jiného než určeného hromadného dopravního prostředku
poruchou na vozidle vznikly, zaměstnavatel hradit nemůže.
Pokud však zaměstnanec použil silniční motorové vozidlo na
žádost zaměstnavatele, a to podle § 157 odst. 3 ZP,
přísluší zaměstnanci i náhrada nutných vedlejších výdajů, které s použitím
tohoto dopravního prostředku souvisí a které mu na pracovní cestě vzniknou.
Zaměstnanci při pracovní cestě, a to jak při tuzemské podle § 164 ZP, tak i zahraniční podle § 171 ZP, přísluší náhrada nutných
vedlejších výdajů, které zaměstnanci vzniknou v přímé souvislosti s pracovní
cestou, a to ve výši, kterou zaměstnanec prokáže.
Zákoník práce ani u tuzemské či zahraniční pracovní cesty
jednotlivé vedlejší výdaje nevyjmenovává, není uveden ani jejich demonstrativní
výčet. Určujícím kritériem nutných vedlejších výdajů je, že vznikly v
přímé souvislosti s pracovní cestou, vznikla potřeba jejich vynaložení a
nejedná se o jiný výdaj, který je uveden v § 156 odst. 1 ZP nebo § 176 odst. 1…
