Nepřítomnost zaměstnance z pohledu zdravotního pojištění

Dotaz

Poměrně často řešíme (nejen z pohledu zdravotního pojištění) situace, kdy je zaměstnanec z nejrůznějších důvodů kratší či delší dobu nepřítomen v práci. Jedná se typicky o dlouhodobější nemoc, nebo také o déletrvající neplacené volno. Náš zaměstnanec si také vyřídil na zdravotní pojišťovně dlouhodobý pobyt a jeden zaměstnanec začal pečovat o svého rodiče jako o závislou osobu. Bylo by možné přiblížit formou příkladů postup při řešení takových situací ve zdravotním pojištění?

Právní předpisy

Zákon č. 592/1992 Sb., o pojistném na veřejné zdravotní pojištění, ve znění pozdějších předpisů

• § 3 odst. 1, 4, 6, 8 ZPZP

• § 3 odst. 9 písm. b) ZPZP

• § 4 odst. 1 ZPZP

• § 13 ZPZP

Zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů

• § 5 písm. a) ZVZP

• § 7 odst. 1 písm. k) ZVZP

• § 8 odst. 2 písm. d) ZVZP

• § 8 odst. 4 ZVZP

• § 10 ZVZP

Zákon č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů

• § 6 odst. 2 ZNP

• § 7a odst. 1 ZNP

Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů

• § 191 ZP

Zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů

• § 6 ZDP

Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů,

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 ze dne 29. dubna 2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení a

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 987/2009 ze dne 16. září 2009, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení (ES) č. 883/2004

obě ve znění Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 465/2012 ze dne 22. května 2012

Odpověď

I. NEMOC ZAMĚSTNANCE

Nemoc, neboli dočasná pracovní neschopnost, je poměrně častým důvodem (mnohdy i dlouhodobější) nepřítomnosti zaměstnance v práci. Pokud zaměstnanec na základě pracovní smlouvy nepracuje z důvodu nemoci nejméně jeden celý kalendářní měsíc, platí v této souvislosti pro zaměstnavatele ve zdravotním pojištění následující:

• vyměřovacím základem pro placení pojistného je v tomto měsíci 0 Kč, pojistné se tedy neodvádí (není-li do takového měsíce například zúčtována odměna),

• tohoto zaměstnance započítává zaměstnavatel do počtu zaměstnanců v Přehledu měsíčně předkládaném zdravotní pojišťovně jako zaměstnanou osobu s nulovým vyměřovacím základem,

• nemoc zaměstnavatel zdravotní pojišťovně neoznamuje, pro účely kontroly však musí být období nemoci prokazatelně vydokladováno,

• bez ohledu na nemoc má pojištěnec řešen pojistný vztah proto, že zaměstnání trvá (není ukončeno).

Pokud by byla po celý kalendářní měsíc nemocná zaměstnaná osoba celodenně osobně a řádně pečující alespoň jedno dítě do sedmi let věku nebo nejméně o dvě děti do patnácti let věku, přičemž by neměla žádný příjem, oznámil by zaměstnavatel zdravotní pojišťovně skutečnost, že se za tuto osobu stal plátcem pojistného stát. Například při nemoci od 10. 6. do 21. 8. by použil kód "L" s datem 1. 7. a kód "T" s datem 31. 7. Těmito kódy se vymezuje období celých kalendářních měsíců, ve kterých nemá tato osoba příjmy ze zaměstnání nebo ze samostatné činnosti, v důsledku čehož je za ni v tomto období plátcem pojistného stát.

V době nemoci (přesněji – v době čerpání pracovního volna pro důležité osobní překážky v práci na straně zaměstnance podle § 191 ZP) kratší než celý kalendářní měsíc se minimální vyměřovací základ zaměstnance snižuje na poměrnou část odpovídající počtu kalendářních dnů.

Snížení minimálního vyměřovacího základu platí po celou dobu nemoci, přičemž nerozhoduje, zda zaměstnanec má nebo nemá nárok na náhradu mzdy nebo na nemocenské z nemocenského pojištění. Pokud by zaměstnavatel poskytnul zaměstnanci nadstandardně náhradu mzdy nad rámec stanovený zákonem, podléhá tento příjem zdanění a tedy i povinnosti placení pojistného na zdravotní pojištění.

Určitou zvláštností při placení pojistného na zdravotní pojištění při nemoci zaměstnance je situace, kdy je zaměstnanec nemocen například od 3. dne kalendářního měsíce (pondělí) až do jeho konce, neboli 1. a 2. dne kalendářního měsíce (sobota, neděle) nemocen není, přičemž v zaměstnání nemá za tento měsíc vykázaný žádný příjem. Tento případ může v roce 2019 nastat v měsíci červnu. K obdobné situaci dojde třeba i tehdy, je-li zaměstnanec nemocen od 1. dne kalendářního měsíce nepřetržitě do pátku 29. dne tohoto měsíce, a "uschopněn" je od soboty 30. dne a za dva víkendové dny (30. + 31.) taktéž nemá příjem. Tento postup vychází z ustanovení § 3 odst. 9 písm. b) ZPZP.

Pokud tedy zaměstnanec onemocní dne 3. 6. 2019, je nemocný po celý zbytek června a za dny 1. 6. a 2. 6. nemá žádný příjem, je povinen doplatit prostřednictvím zaměstnavatele v plné výši pojistné za oba dva dny, kdy ještě nebyl práce neschopným, a to z poměrné části minimálního vyměřovacího základu. To znamená, že pojistné bude podle počtu kalendářních dnů v příslušném měsíci (30) činit: (2 : 30) x 13 350 x 0,135 = 121 Kč (po zaokrouhlení).

Tímto způsobem se nepostupuje u těch zaměstnanců, u nichž nemusí být dle zákona dodržen minimální vyměřovací základ ve smyslu ustanovení § 3 odst. 8 ZPZP.

Specifickou situací je ve zdravotním pojištění neodvádění pojistného z příjmu zúčtovaného na základě dohody o pracovní činnosti, který – třeba z důvodu nemoci - nedosáhne v rozhodném období kalendářního měsíce částky 3 000 Kč.

Příklad č. 1

Pracovník, na kterého se vztahuje podmínka odvodu pojistného alespoň z minimálního vyměřovacího základu, uzavřel se zaměstnavatelem jako jediný zdroj příjmů dohodu o pracovní činnosti na období od 8. 4. (kdy začal vykonávat práci) do 30. 6. Od 23. 4. do 13. 6. byl nemocen. Za jednotlivé měsíce byl zaměstnanci zúčtován hrubý příjem následovně:

• duben 10 200 Kč

• květen 0 Kč (nemoc)

• červen 14 800 Kč

V návaznosti na tyto podmínky je postup zaměstnavatele následující:

1. Nejpozději do 16. 4. přihlásit zaměstnance u zdravotní pojišťovny kódem "P" k datu 8. 4.
2. Za měsíc duben odvést pojistné z hrubé mzdy 10 200 Kč v částce 1 377 Kč. Doplatek do minima 13 350 Kč není nutno provádět, neboť výše příjmu – i se zohledněním nemoci - přesahuje poměrnou část minimálního vyměřovacího základu za dobu 15 kalendářních dnů trvání výkonu práce v tomto měsíci [(15:30) x 13 350 = 6 675].
3. V měsíci květnu nemá zaměstnanec žádný příjem. V této souvislosti použije zaměstnavatel kód "O" k datu 30. 4., čímž oznámí zdravotní pojišťovně, že tato osoba přestala být pro účely placení pojistného na zdravotní pojištění zaměstnancem. Stejný postup by zaměstnavatel uplatnil i v případě, kdyby byl příjem za květen vykázán, ale v částce nižší než 3 000 Kč.
4. Vzhledem k tomu, že osoba reálně bude v měsíci květnu příjemcem dávek nemocenského pojištění, doloží zdravotní pojišťovně potvrzení vystavené v této věci OSSZ a nebude si tak muset zaplatit na květen pojistné jako osoba bez zdanitelných příjmů (1 803 Kč). Na tento postup může zaměstnavatel zaměstnance upozornit.
5. Zaměstnavatel znovu přihlásí zaměstnance u zdravotní pojišťovny kódem "P" k datu 1. 6., odhlásí jej kódem "O" k datu 30. 6. a odvede pojistné z příjmu 14 800 Kč.
6. V měsíci červenci (a samozřejmě v dalších měsících) si musí pojištěnec sám řešit svůj pojistným vztah.

Obdobně by zaměstnavatel postupoval s ohledem na "rozhodnou" částku 10 000 Kč v situaci, kdyby byla sjednána dohoda o provedení práce. V tomto případě vzniká zaměstnání z pohledu zdravotního pojištění pouze tehdy, pokud příjem na tuto dohodu přesáhne 10 000 Kč, a to i s přihlédnutím k povinnosti dodržet při odvodu pojistného minimální vyměřovací základ nebo jeho poměrnou část.

II. NEPLACENÉ VOLNO

Neplacené volno lze zaměstnanci poskytnout buď na dobu jednoho celého kalendářního měsíce (případně na dobu delší) nebo na dobu, která je kratší než celý kalendářní měsíc.

Neplacené volno po celý kalendářní měsíc

Vyměřovacím základem pro placení pojistného na zdravotní pojištění je v roce 2019 minimální mzda 13 350 Kč.

Neplacené volno po část kalendářního měsíce

Trvá-li neplacené volno kratší dobu, než celý kalendářní měsíc, nemá tato okolnost faktický vliv na placení pojistného v tom smyslu, že vyměřovací základ musí být alespoň na úrovni minimální mzdy. Kdyby zaměstnání netrvalo celý kalendářní měsíc, musela by být dodržena poměrná část minimálního vyměřovacího základu podle počtu kalendářích dnů trvání zaměstnání v daném měsíci.

Příklad č. 2

Zaměstnanci pracujícímu na zkrácený pracovní úvazek byl zúčtován hrubý příjem 9 000 Kč, současně měl čtyři dny neplaceného volna.

Protože musí být u zaměstnance dodržen minimální vyměřovací základ, proběhne odvod pojistného takto: Ze skutečně dosaženého příjmu 9 000 Kč činí 13,5 % pojistného částku 1 215 Kč. Jednu třetinu (405 Kč) hradí zaměstnanec, dvě třetiny (810 Kč) zaměstnavatel. Aby byl dodržen minimální vyměřovací základ, musí být ještě proveden dopočet a doplatek pojistného z rozdílové částky 4 350 Kč ve výši 588 Kč – uhradí prostřednictvím zaměstnavatele zaměstnanec. Z celkové (minimální) částky pojistného 1 803 Kč je zaměstnanci sraženo 993 Kč (405 + 588), zaměstnavatel hradí 810 Kč.

Příklad č. 3

Zaměstnanci bylo poskytnuto po celý kalendářní měsíc neplacené volno.

Zaměstnavatel odvede pojistné z částky minimálního vyměřovacího základu 13 350 Kč ve výši 1 803 Kč, kdy celou částku uhradí zaměstnanec prostřednictvím zaměstnavatele dle § 3 odst. 10 ZPZP.

V tomto případě je příjem zaměstnance nulový, a jelikož musí být minimum dodrženo, odvede se minimální pojistné. Částku 1 803 Kč uhradí zaměstnanec zaměstnavateli po dohodě buď v hotovosti do pokladny anebo bezhotovostně převodem na účet a zaměstnavatel návazně toto pojistné poukáže v rámci hromadné platby za všechny zaměstnance za příslušný kalendářní měsíc.

Neplacené volno trvající déle než kalendářní měsíc

Pokud se zaměstnanec se zaměstnavatelem takto dohodnou, pak by si každopádně měli dojednat i způsob placení minimální částky pojistného na každý měsíc, tedy buď průběžně, nebo jednorázově dopředu, zkrátka tak, aby měl zaměstnavatel příslušnou měsíční částku pojistného 1 803 Kč vždy k dispozici, když bude připravovat platbu pojistného za daný kalendářní měsíc.

Zaměstnavatel je vždy plátcem pojistného za zaměstnance, což mimo jiné znamená, že veškeré platby probíhají zásadně prostřednictvím zaměstnavatelem, zaměstnanec si sám žádné pojistné neplatí.

Minimální vyměřovací základ nemusí být (i v souvislosti s poskytnutím neplaceného volna) dodržen dle § 3 odst. 8 ZPZP u osoby:

1. s těžkým tělesným, smyslovým nebo mentálním postižením, která je držitelem průkazu ZTP nebo ZTP/P,
2. která dosáhla věku potřebného pro nárok na starobní důchod, avšak nesplňuje další podmínky pro jeho přiznání,
3. která celodenně, osobně a řádně pečuje alespoň o jedno dítě do 7 let věku nebo nejméně o dvě děti do 15 let věku,
4. která současně vedle zaměstnání podniká a odvádí zálohy na pojistné vypočtené alespoň z minimálního vyměřovacího základu stanoveného pro osoby samostatně výdělečně činné,
5. za kterou je plátcem pojistného…