Náhrada mzdy ve zdravotním pojištění v roce 2009

      V následujícím příspěvku se zaměřím na charakteristiku vybraných situací, kdy je zaměstnanci, případně bývalému zaměstnanci zúčtována určitá forma náhrady mzdy. V této souvislosti je vždy zapotřebí správně posoudit, zda příslušné plnění podléhá povinnosti placení pojistného včetně dalších povinností zaměstnavatele ve zdravotním pojištění.

      Konkurenční doložka představuje specifický druh plnění, na jehož základě se zaměstnanec zavazuje, že se po určitou dobu po skončení zaměstnání, nejdéle však po dobu jednoho roku, zdrží výkonu výdělečné činnosti, která by byla shodná s předmětem činnosti zaměstnavatele nebo která by měla vůči němu soutěžní povahu. Součástí této dohody je i závazek zaměstnavatele, kdy jako protihodnotu poskytne zaměstnanci přiměřené peněžní vyrovnání, nejméně však ve výši průměrného měsíčního výdělku za každý měsíc plnění závazku.

      V případě konkurenční doložky je z pohledu zdravotního pojištění postup zaměstnavatele následující:

• toto plnění má povahu příjmu zúčtovaného zaměstnavatelem zaměstnanci po skončení zaměstnání podle § 3 odst. 4 zákona č. 592/1992 Sb., o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění (dále jen „ZPVZP“), proto se pojistné na zdravotní pojištění odvádí;

• protože se jedná o bývalého zaměstnance (tedy o osobu, která již není zaměstnancem zaměstnavatele), neuvádí se na měsíčně předkládaném Přehledu o platbě pojistného na zdravotní pojištění zaměstnavatele;

• na základě této skutečnosti nemá osoba v příslušném měsíci řešen svůj pojistný vztah, což znamená, že musí být v daném kalendářním měsíci evidována u zdravotní pojišťovny (třeba i jen jeden den tohoto měsíce) buď jako zaměstnanec, nebo OSVČ - s respektováním podmínek konkurenční doložky, nebo jako osoba, za kterou je plátcem pojistného stát. Pokud tato podmínka splněna není, stává se pojištěnec na příslušný měsíc osobou bez zdanitelných příjmů.

      Zaměstnanci, u něhož dochází k rozvázání pracovního poměru výpovědí danou zaměstnavatelem z důvodů uvedených v § 52 písm. a) - c) zákoníku práce nebo dohodou z týchž důvodů, náleží odstupné ve výši nejméně trojnásobku průměrného výdělku. V tomto případě se jedná o situace, kdy se zaměstnavatel ruší či přemísťuje anebo se stal zaměstnanec nadbytečným. Je-li obdobným způsobem ukončen pracovní poměr podle § 52 písm. d) zákoníku práce (pracovník nesmí konat práci z důvodu pracovního úrazu nebo onemocnění nemocí z povolání), přísluší zaměstnanci odstupné ve výši nejméně dvanáctinásobku průměrného výdělku. V takových případech se jedná o odstupné vyplacené podle zákoníku práce, proto se pojistné na zdravotní pojištění neodvede. Naopak, zúčtuje-li zaměstnavatel zaměstnanci odstupné podle § 52 písm. e) zákoníku práce (zaměstnanec pozbyl způsobilosti dlouhodobě vykonávat dosavadní práci), nejedná se o odstupné vyplacené podle této právní normy a jeho výše podléhá povinnosti placení pojistného. Tento postup vychází z ustanovení § 67 odst. 1 zákoníku práce.

      Je-li zaměstnanec nemocen po celý kalendářní měsíc, pojistné se neodvádí. Trvá-li nemoc zaměstnance po dobu kratší než celý kalendářní měsíc, snižuje se minimální vyměřovací…