dnes je 4.7.2025

Input:

§ 4a Odchylná úprava práv nebo povinností v pracovněprávních vztazích

11.2.2014, , Zdroj: Verlag DashöferDoba čtení: 5 minut

2.1.40001
§ 4a Odchylná úprava práv nebo povinností v pracovněprávních vztazích

JUDr. Petr Bukovjan

§ 4a

  1. (1) Odchylná úprava práv nebo povinností v pracovněprávních vztazích nesmí být nižší nebo vyšší, než je právo nebo povinnost, které stanoví tento zákon nebo kolektivní smlouva jako nejméně nebo nejvýše přípustné.
  2. (2) Podle odstavce 1 může dojít k odchylné úpravě smlouvou, jakož i vnitřním předpisem; k úpravě povinností zaměstnance však smí dojít jen smlouvou mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem.
  3. (3) Od ustanovení uvedených v § 363 je možné se odchýlit jen ve prospěch zaměstnance.
  4. (4) Vzdá-li se zaměstnanec práva, které mu tento zákon, kolektivní smlouva nebo vnitřní předpis poskytuje, nepřihlíží se k tomu.

Komentář

  • Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, v platném znění

    • § 363 – výčet ustanovení, kterými se zapracovávají předpisy Evropské unie

  • Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník

    • § 1 odst. 2 – základní pravidlo pro možnost odchylného ujednání práv a povinností

Komentář

Obecnou úpravu možnosti odchýlit se od zákona při úpravě práv a povinností obsahuje ustanovení § 1 odst. 2 NOZ. Dle toho ustanovení a odstavce platí, že "nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti“.

Toto pravidlo dopadá i na oblast pracovněprávních vztahů. ZP ale doplňuje obecnou úpravu odchylování se v NOZ ve svém ustanovení § 4a některými důležitými pravidly:

  • Odchylná úprava práv nebo povinností v pracovněprávních vztazích nesmí být nižší nebo vyšší, než je právo nebo povinnost, které stanoví ZP nebo kolektivní smlouva jako nejméně nebo nejvýše přípustné. Takovým případem je třeba způsob určení nebo výše příplatku ke mzdě za noční práci nebo za práci v sobotu a v neděli dle ustanovení § 116 a 118 ZP.

  • K odchylné úpravě může dojít smlouvou, jakož i vnitřním předpisem. K úpravě povinností zaměstnance však smí dojít jen smlouvou mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem. Není tedy možné, aby kolektivní smlouva nebo vnitřní předpis zakládaly zaměstnancům nějaké nové povinnosti (viz ustanovení § 23 odst. 1 a § 305 odst. 1 ZP)

  • Od ustanovení uvedených v § 363 ZP (kterými se zapracovávají předpisy Evropské unie) je možné se odchýlit jen ve prospěch zaměstnance.

Odchýlit se od zákona co do práv nebo povinností znamená pohybovat se pořád v jeho rámci a upravit si tato práva a povinnosti jinak, protože to zákon sám nezakazuje. Úprava práv a povinností jinak, než stanoví zákon, přestože zákon jinou úpravu nepřipouští (existuje zákonný zákaz), vede nutně k uvažování o neplatnosti takového právního jednání.

Rozdíly ve srovnání s původní úpravou

Od 1. 1. 2012

Odchylnou úpravu práv a povinností v pracovněprávních vztazích připouštěl ZP ve svém ustanovení § 2 odst. 1 až 3. Současně byl v jeho ustanovení § 363 odst. 2 obsažen výčet ustanovení, od kterých nebylo možné se odchýlit.

Novela ZP s účinností od 1. 1. 2012 přesunula právní úpravu odchylování se do samostatného ustanovení § 4b tohoto právního předpisu. V té souvislosti byl v ustanovení § 363 ZP zrušen zmíněný druhý odstavec a jeho princip (zákaz odchylování se) byl nahrazen jazykovým vyjádřením v tom kterém konkrétním ustanovení ZP (nejčastěji použitím zákazové právní normy v textové podobě jako "zakazuje se...“ nebo "nesmí...“). Tím bylo připuštěno odchýlení se od právní úpravy v některých ustanoveních, u nichž to bylo do té doby zakázáno (např. jiný způsob určení výše odměny z dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr než

Nahrávám...
Nahrávám...