Z pracovního poměru na dobu určitou se může snadno stát pracovní poměr na dobu neurčitou. Podívejme se na jeden judikát, který se této problematice věnuje.
V ustanovení § 65 odst. 1 ukládá zákoník práce zaměstnavateli povinnost, aby v případě, že doba trvání pracovního poměru byla omezena na dobu konání určitých prací, upozornil zaměstnance včas, zpravidla alespoň 3 dny předem, na jejich skončení a tím pádem na skončení pracovního poměru uplynutím doby.
Může být pochybnost o tom, na které případy tato povinnost dopadá. Co lze ovšem jen doporučit, je to, aby zaměstnavatel, pokud nechce nadále pokračovat v pracovním poměru se zaměstnancem a nemá tedy zájem na prodloužení doby jeho trvání, dal výslovně zaměstnanci najevo, že už s ním nepočítá. Pokud tak totiž neučiní a zaměstnanec s jeho vědomím nadále i po uplynutí sjednané doby vykonává práci, změní se pracovní poměr ze zákona z doby určité na dobu neurčitou. Ostatně někteří zaměstnavatelé tak činí záměrně, možná z jisté „lenosti” vyhotovit za tím účelem dohodu o změně obsahu pracovní smlouvy.
Skutkový stav
(Nejvyšší soud, 15. 12. 2005, 21 Cdo 568/2005)
Klasická situace – pracovní poměr byl mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem sjednán na dobu určitou, ale zaměstnanec po uplynutí této doby i nadále konal práci. Trvalo několik desítek pracovních dnů, než se na pracovišti objevil statutární orgán a sdělil zaměstnanci, že má hned opustit pracoviště, odevzdat klíče a další věci z majetku zaměstnavatele s tím, že pracovní poměr už dříve skončil a po původním datu pracoval bez jeho vědomí, tedy bez vědomí zaměstnavatele. Zaměstnanec se nedal a žalobou trval na tom, že došlo ke změně pracovního poměru z doby určité na dobu neurčitou. Práci mu po uplynutí původně sjednané doby přidělovala provozní, která za zaměstnavatele v pracovněprávních věcech jednala na základě plné moci.
Z rozhodnutí soudu
Povinností zaměstnavatele - jestliže nechce, aby se pracovní poměr původně sjednaný na dobu určitou změnil na dobu neurčitou - je, aby nejpozději…
