Dotaz
Prosím o informaci, jak správně postupovat v případě, že se mění zaměstnanci ve vedoucích pozicích.
Zaměstnanec XY je pověřen výkonem funkce na dobu např. 5 let a má již pracovní smlouvu na dobu neurčitou s druhem práce ředitel. Nyní byl pověřen výkonem funkce ředitele nový zaměstnanec XZ opět na dobu 5 let. Tato pozice je ve společnosti právě jedna.
Co dělat se zaměstnancem XY? Má pracovní smlouvu na dobu neurčitou, práci nemůže vykonávat, protože k ní nemá již pověření a vykonává ji jiný zaměstnanec, ale zároveň má tento druh práce ve smlouvě a pracovní místo nebylo zrušeno.
Právní předpisy
Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů
-
§ 33 odst. 1 ZP
-
§ 33 odst. 3 ZP
-
§ 52 písm. c) ZP
-
§ 73 odst. 1 ZP
-
§ 73a odst. 2 ZP
Odpověď
Nevím, za odpovím vyčerpávajícím způsobem, protože jste v dotaze neuvedli, o jakého zaměstnavatele (o jaký typ zaměstnavatele) se jedná.
Zákoník práce pojem "pověření výkonem funkce" nezná. Takovýto projev vůle, kterým zaměstnavatel zaměstnance "pověří" určitou funkcí, je třeba vykládat z hlediska vůle zaměstnavatele obsažené v "pověřovací listině". Uvedený projev vůle může být podle povahy věci buď jmenováním, které je pouze neprávně označeno jako "pověření", anebo oprávněním k zastupování jiného zaměstnance například v době jeho nepřítomnosti. V každém případě je třeba uvést, že uvedený postup, kdy zaměstnavatel zaměstnance "pověří" funkcí, je nevhodný a v praxi vzbuzuje, vzhledem k tomu, že zákoník práce takový pojem nezná, aplikační problémy.
Zákoník práce v § 33 odst. 1 ZP uvádí, že pracovní poměr se zakládá pracovní smlouvou mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem, není-li v zákoníku práce stanoveno jinak. V zákoníku práce se stanoví ještě jeden další způsob vzniku pracovního poměru, a to jmenováním podle § 33 odst. 3 ZP. Z uvedeného vyplývá, že jiný způsob vzniku pracovního poměru než na základě pracovní smlouvy či jmenování, nepřipadá v úvahu. Z toho také dovozuji, že i ve Vašem případě se jedná o jmenování do funkce.
Jmenování je sice jednostranné právní jednání, jímž se zakládá pracovní poměr, ale podmínkou platnosti tohoto právního jednání je souhlas zaměstnance s tímto jednáním. Jmenování se zakládá pracovní poměr pouze v případech vedoucího pracovního místa, tj. u vedoucích zaměstnanců. To znamená, že prvním předpokladem, aby mohlo dojít k jmenování, je, že se jedná o vedoucího zaměstnance. Nicméně pracovní poměr se zakládá jmenováním pouze u velmi omezeného okruhu vedoucích zaměstnanců. Jedná se buď o jmenování v případech, kdy to stanoví zvláštní zákon, nebo v případech, které jsou taxativně vyjmenovány v § 33 odst. 3 ZP. A zde je jádro problému – z Vašeho dotazu nevím, zda Váš zaměstnavatel splňuje některou podmínku § 33 odst. 3 ZP, abych mohla s určitostí tvrdit, že se jedná o klasické jmenování, ovšem špatně označené.
V jiných případech totiž nelze jmenováním založit pracovní poměr a vice versa, v případech uvedených v § 33 odst. 3 ZP nelze naopak založit pracovní poměr pracovní…
