"Hoden jest dělník mzdy své," píše se v Lukášově evangeliu. Další zásady prozradí příslušná ustanovení zákoníku práce.
Mzda nebo plat jsou splatné po vykonání práce, a to nejpozději v kalendářním měsíci následujícím po měsíci, ve kterém vzniklo zaměstnanci právo na mzdu nebo plat nebo některou jejich složku. Není-li určeno jinak, jsou mzda a plat splatné k poslednímu dni následujícího kalendářního měsíce (k poslednímu dni období splatnosti).
Pokud by zaměstnavatel nevyplatil zaměstnanci mzdu nebo plat, jejich náhrady nebo jakoukoliv jejich část ani do 15 dnů po uplynutí období splatnosti (tedy následujícího kalendářního měsíce), riskuje, že zaměstnanec využije svého práva a ve smyslu ustanovení § 56 odst. 1 písm. b) ZP okamžitě zruší pracovní poměr.
V rámci výše uvedeného období splatnosti je zaměstnavatel povine sjednat, stanovit nebo určit pravidelný termín výplaty mzdy nebo platu.
Jestliže to umožňuje zaměstnavateli technika výpočtu mezd nebo platů, je povinen vyplatit zaměstnanci na jeho žádost mzdu nebo plat za měsíční období, na které mu vzniklo právo, v den skončení pracovního poměru. V opačném případě je tak zaměstnavatel povinen učinit nejpozději v nejbližším pravidelném termínu výplaty mzdy nebo platu následujícím po dni skončení pracovního poměru. Podobnou povinnost má zaměstnavatel ve vztahu k situaci, kdy pravidelný termín výplaty připadne do doby dovolené zaměstnance.
Pravidla pro výplatu mzdy a platu a povinnosti s tím spojené jsou obsažena v ustanovení § 142 ZP. Jde zejména o následující:
- mzda nebo plat se vyplácí v zákonných penězích, jen výjimečně v cizí měně, a to zaměstnancům s místem výkonu práce v zahraničí,
- mzda i plat se zaokrouhlují se na celé koruny směrem nahoru,
- obě plnění se vyplácí buď v hotovosti (v pracovní době a na pracovišti), nebo na základě dohody mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem bezhotovostním převodem…