Zákoník práce v ustanoveních § 238 - § 242 upravuje povinnosti zaměstnavatele vůči těhotným, matkám a osobám pečujícím o děti.
Práce zakázané zaměstnankyním
Zaměstnankyně nesmějí být zaměstnávány pracemi, které ohrožují jejich mateřství, jejichž seznam je uveden ve vyhlášce č. 288/2003 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
Těhotné zaměstnankyně, zaměstnankyně, které kojí, a zaměstnankyně - matky do konce devátého měsíce po porodu nesmějí být zaměstnány pracemi, pro které nejsou podle lékařského posudku zdravotně způsobilé. Záleží vždy na posouzení zdravotního stavu konkrétní zaměstnankyně, protože zdravotní nezpůsobilost k výkonu prácí se může týkat i prací, které ostatní zaměstnankyně nebo těhotné zaměstnankyně mohou vykonávat.
Zákaz práce přesčas – těhotné zaměstnankyně nesmí zaměstnavatel zaměstnávat prací přesčas, zákaz se vztahuje jak na nařízenou, tak i dohodnutou práci přesčas. Zaměstnankyním, které pečují o dítě mladší než jeden rok, nemůže být práce přesčas nařízena, v dohodě s nimi ji však konat mohou.
Povinnost zaměstnavatele převést zaměstnankyni na jinou práci
Těhotné zaměstnankyně, zaměstnankyně, které kojí, a zaměstnankyně - matky dítěte mladšího než devět měsíců, které konají zakázané nebo ohrožující práce, musí zaměstnavatel převést podle § 41 odst. 1 písm. c) ZP na jinou, pro ně vhodnou práci vzhledem k jejich zdravotnímu stavu a schopnostem, a pokud možno i k jejich kvalifikaci. Nelze-li dosáhnout účelu převedením zaměstnankyně v rámci pracovní smlouvy, může ji zaměstnavatel převést i na práci jiného druhu, než byl sjednán v pracovní smlouvě, a to i kdyby s tím zaměstnankyně nesouhlasila. Stejnou povinnost má zaměstnavatel vůči těhotné zaměstnankyni, zaměstnankyni, která kojí, či zaměstnankyni – matce do konce devátého měsíce po porodu pracující v noci, která požádá o zařazení na denní práci v souladu s § 41 odst. 1 písm. g) ZP. Odpadnou-li důvody, pro které byla zaměstnankyně převedena, např. skončí těhotenství nebo dítě překročí věk devíti měsíců či zaměstnankyně přestane kojit, je zaměstnavatel povinen zařadit zaměstnankyni podle pracovní smlouvy, nedohodnou-li se se zaměstnavatelem na změně pracovní smlouvy. Tato povinnost je upravena § 44 ZP.
Zákaz pracovních cest v době těhotenství a péče o dítě (nebo osobu závislou) podle § 240 ZP
Zaměstnavatel může všechny zaměstnance vysílat podle § 42 odst. 1 ZP na dobu nezbytné potřeby na pracovní cestu jen v dohodě s nimi. Další souhlas zaměstnance s pracovní cestou se vyžaduje u některých skupin zaměstnanců uvedených v § 240 ZP. Tím je zvýrazněna jejich ochrana. Těhotné zaměstnankyně, zaměstnance pečující o dítě do věku 8 let a osamělé zaměstnance pečující o dítě do věku 15 let může zaměstnavatel podle § 240 ZP vyslat na pracovní cestu mimo obvod obce jejich pracoviště nebo bydliště pouze s jejich souhlasem. Stejný postup se vyžaduje i u zaměstnance, který prokáže, že převážně sám dlouhodobě soustavně pečuje o osobu, která se podle zákona o sociálních službách považuje za osobu závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni II (středně těžká závislost), ve stupni III (těžká závislost) nebo stupni IV (úplná závislost). Povinnost vyžádat si…
