Dotaz
Naši zaměstnanci pracuji v rovnoměrném, ale i nerovnoměrném rozvržení pracovní dob doby, a to směny např. 8hodinové směny, potom 12hodinové směny, někdy 6hodinové směny, což klade nároky na vedení docházkového systému a plánování směn, práce o víkendech, ale není to nepřetržitý provoz. Musíme se přizpůsobit provozu střediska - od 6,00 do 21.00, tudíž směny většinou do 22.00 hod.
Máme stanovenou 40hodinovou týdenní pracovní dobu, ovšem při tomto režimu, mají zaměstnanci odpracováno jeden měsíc méně, následně další měsíc více hodin a takto se to dorovnává Vyrovnávací období je 26 týdnů.
Mohou mít zaměstnanci kratší týdenní pracovní dobu, např., 37,5 /38.75/ hod týdně? Taktéž máme zaměstnance pracující na dvě směny, ranní a odpolední.
Právní předpisy
Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů
-
§ 34b odst. 1 ZP
-
§ 78 odst. 1 písm. m) ZP
-
§ 79 odst. 1 ZP
-
§ 84 ZP
-
§ 90 ZP
-
§ 90b ZP
-
§ 92 ZP
-
§ 93 odst. 1 ZP
-
§ 109 odst. 3 ZP
-
§ 208 ZP
Odpověď
U nerovnoměrného rozvržení pracovní doby platí, že je zaměstnavatel povinen zajistit, aby průměrná týdenní pracovní doba zaměstnance nepřesáhla stanovenou týdenní pracovní dobu za období nejvýše 26 týdnů po sobě jdoucích. Jen kolektivní smlouva může toto období vymezit nejvýše na 52 týdnů po sobě jdoucích. Jinými slovy lze tedy říci, že ve zvoleném, resp. v kolektivní smlouvě sjednaném vyrovnávacím období, je zaměstnavatel povinen zaměstnanci rozvrhnout pracovní dobu do směn v celkovém rozsahu, který je dán součinem stanovené týdenní pracovní doby zaměstnance a počtem týdnů zvoleného vyrovnávacího období (např. při nepřetržitém pracovním režimu je to 40h x 26 týdnů = 1040 hodin celkové pracovní doby; 40 h x 52 týdnů = 2080 hodin celkové pracovní doby).
Ve vašem případě tedy není směrodatné, kolik hodin má zaměstnanec v konkrétním měsíci rozvrženo a kolik jich následně reálně v daném měsíci odpracuje. Zákoník práce měsíční pracovní dobu nezná a nespojuje s ní žádné právní důsledky. Pokud zvolíte vyrovnávací období 26 týdnů a stanovená týdenní pracovní doba zaměstnance činí podle § 79 odst. 1 ZP 40 hodin, je zřejmé, že v rámci tohoto vyrovnávacího období musíte rozvrhnout zaměstnanci v rámci písemného rozvrhu týdenní pracovní doby podle § 84 ZP přesně výše uvedených 1040 hodin, lhostejno, zda například na únor, který je nejkratším kalendářním měsícem, rozvrhnete hodin více a naopak na březen, který má v nepřestupném roce o 3 dny více, rozvrhnete méně hodin. Jediný údaj, který musíte sledovat je, že jste v rámci 26týdenního vyrovnávacího období rozvrhli přesně 1 040 hodin.
Nemůžete rozvrhnout méně hodin, neboť podle § 34b odst. 1 ZP platí, že zaměstnanci v pracovním poměru musí být přidělována práce v rozsahu stanovené týdenní pracovní doby nebo kratší pracovní doby. Zaměstnavatel by se tak mohl při rozvržení méně hodin domáhat doplatku za nerozvržené hodiny, lhostejno zda na základě § 208 ZP nebo z titulu náhrady škody, kterou mu zaměstnavatel tím, že postupoval v rozporu s jeho povinnostmi plynoucími ze zákoníku práce, způsobil (o tom se vedou výkladové spory a neexistuje k tomu bohužel relevantní judikatura).
Nemůžete rozvrhnout ani více než 1 040 hodin, neboť takovým postupem byste v rámci písemného rozvrhu pracovní doby/harmonogramu směn vlastně předem plánovaly výkon práce přesčas, což je postup nezákonný, neboť odporuje jak definici práce přesčas obsažené v § 78 odst. 1 písm. i) ZP, kde se stanoví, že prací přesčas je práce konaná zaměstnancem na příkaz zaměstnavatele nebo s jeho souhlasem nad stanovenou týdenní pracovní dobu vyplývající z předem stanoveného rozvržení pracovní doby a konaná mimo rámec rozvrhu pracovních směn, tak…
