Pracovní smlouva a podnikatelské riziko

Zákoník práce definuje v § 2 odst. 4 závislou práci a dále stanoví, že závislá práce může být vykonávána výlučně v pracovněprávním vztahu (§ 3). Základními pracovněprávními vztahy jsou pracovní poměr a právní vztahy založené dohodami o pracích konaných mimo pracovní poměr.

Uvádíte-li, že jste úklidová firma, je zřejmé, že zaměstnance zaměstnáváte právě za účelem plnění vašich úkolů, a není proto možné tuto činnost vykonávat v jiném než v pracovněprávním vztahu. Někteří zaměstnavatelé sice důsledky ustanovení § 3 ZP obcházejí a sjednávají se zaměstnanci různě formulované smlouvy o dílo podle obchodního zákoníku s tím, že zaměstnanci mají k úklidové činnosti živnostenské oprávnění. Jestliže je však práce pro zaměstnavatele konána v nadřízenosti zaměstnavatele a podřízenosti zaměstnance, tj. že zaměstnavatel zaměstnanci ukládá úkoly a zaměstnanec je povinen tyto úkoly plnit podle pokynů zaměstnavatele, jeho jménem, za mzdu nebo plat v pracovní době nebo jinak stanovené nebo dohodnuté době, a to na náklady zaměstnavatele na jeho odpovědnost, bylo by sjednání smlouvy o dílo podle obchodního zákoníku a tím vyloučení pracovněprávního vztahu obcházením účelu zákona.

Ze shora uvedeného vyplývá, že nelze pro výkon uvedených činností použít jiného než pracovněprávního vztahu, a proto při výkonu práce v jednotlivých pracovněprávních vztazích musí zaměstnavatel dodržet podmínky, které jsou pro konkrétní pracovněprávní vztahy ZP vymezeny. Pracovní poměr na dobu určitou lze sjednávat mezi týmiž účastníky maximálně celkem na dobu nejvýše 2 let ode dne vzniku pracovního poměru. Tato zásada platí i pro další pracovní poměr sjednaný na dobu určitou mezi týmiž účastníky. Nepřihlíží se jedině k těm pracovním poměrům, od jejichž skončení na dobu určitou a navázání dalšího uplyne doba alespoň 6 měsíců. Znamená to, že konkrétního zaměstnance můžete zaměstnat v pracovním poměru na dobu určitou maximálně po dobu 2 let. Jestliže ale práci na 6 měsíců přeruší, můžete s ním opětovně sjednat pracovní poměr na dobu určitou opět v maximálním rozsahu 2 let.

Zaměstnavatel může také využít výjimek uvedených v § 39 odst. 3 a 4ZP, které připouští za zákonem dodržených podmínek sjednávat pracovní poměr na dobu určitou i v rozsahu delším než 2 roky. Jedná se především o případy, kdy sjednání pracovního poměru na dobu určitou umožňuje zákon, jako je tomu u poživatelů starobních důchodů, se kterými je možné sjednávat pracovní poměr na dobu určitou opakovaně, vždy však maximálně v rozsahu jednoho roku, aby jim bylo zachováno právo na výplatu starobního důchodu. Dále je možné sjednávat pracovní poměr na dobu určitou v rozsahu delším než 2 roky z důvodu náhrady za dočasně nepřítomného zaměstnance na…