Dotaz
Ráda bych se zeptala na pravidla a možnosti nařízení přesčasu u nerovnoměrného rozvržení pracovní doby. Zaměstnanci pracují ve výrobním provoze na 12hodinových směnách, přičemž se střídají ranní a noční. Týdenní pracovní fond 37,5 hodiny týdně. Nejedná se o nepřetržitý provoz, na některé dny směny nejsou plánovány. Pracovní doba je nerovnoměrně rozvržena v rámci 26týdenního vyrovnávacího období.
Zaměstnancům směny č. 1 začal v rámci vyrovnávacího období rozvrh pracovní doby v pondělí v 6.00 hod. Rozvržení směn v týdnu, kdy byl nařízen přesčas, bylo následující: pondělí a úterý ranní (6.00-18.00 hod.), středa a čtvrtek noční (18.00-6.00 hod.), pátek až neděle volno; v dalším týdnu pondělí a úterý volno, středa až pátek ranní (6.00-18.00 hod.), sobota a neděle volno.
Je možné těmto zaměstnancům nařídit přesčas na sobotu v prvním týdnu na 8 hod (v čase 6.00-14.30) za podmínky využití § 90 odst. 2 ZP, tedy zkrácení doby nepřetržitého odpočinku? Vážné provozní důvody, na základě kterých byl přesčas nařízen nespadají do kategorie prací definovaných v § 91 odst. 3 ZP.
Právní úprava
Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů
-
§ 90 odst. 2 ZP
-
§ 91 odst. 3 ZP
Odpověď
Problematiku práce přesčas řeší zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce (dále jen "ZP"). Práce přesčas je definována dle § 78 odst. 1 písm. i) ZP jako práce konaná zaměstnancem na příkaz zaměstnavatele nebo s jeho souhlasem nad stanovenou týdenní pracovní dobu vyplývající z předem stanoveného rozvržení pracovní doby a konaná mimo rámec rozvrhu pracovních směn. Práce přesčas má tedy charakter výjimečnosti, nelze s ní v rozvrhu týdenní pracovní doby (harmonogramu směn) předem počítat a rozvrhovat ji.
Zaměstnavatel může nařídit zaměstnanci práci přesčas pouze za podmínek uvedených v § 93 odst. 2 ZP, tedy jen z vážných provozních důvodů, a to i na dobu nepřetržitého odpočinku mezi směnami, popřípadě za podmínek uvedených v § 91 odst. 2 až 4 ZP i na dny pracovního klidu. Nařízená práce přesčas nesmí u zaměstnance činit více jak 8 hodin v jednotlivých týdnech a 150 hodin v kalendářním roce. Ustanovení § 93 odst. 2 ZP je nutno vykládat ve vzájemných souvislostech s ustanoveními § 90 ZP, § 91 ZP a § 92 ZP.
Z vážných provozních důvodů lze tedy nařídit práci přesčas na dobu nepřetržitého odpočinku mezi dvěma směnami. Naopak pouze za podmínek uvedených v § 91 odst. 2 až 4 ZP lze nařídit práci přesčas na dny pracovního klidu.
Stěžejní v kontextu Vašeho dotazu je tedy správně právně analyzovat a vysvětlit, co se rozumí pod pojmem den pracovního klidu a na jakou část z určitého období nepřetržitého volna tyto dny pracovního klidu dopadají. Dle ustanovení § 91 odst. 1 ZP platí, že dny pracovního klidu jsou dny, na které připadá nepřetržitý odpočinek zaměstnance v týdnu a svátky. Je třeba říci, že zde zřejmě nebyl zákonodárce důsledný, neboť se dá usuzovat, že za dobu (nikoliv za den) pracovního klidu je nutno považovat pouze dobu, na kterou připadne doba nepřetržitého odpočinku v týdnu (doba v minimální výši 24 hodin po sobě jdoucích, standardní pak 35 hodin po sobě jdoucích) a den svátku (což je taktéž určitá doba, která trvá 24 hodin po sobě jdoucích) a nikoliv celý den, do kterého byť jen svou částí zasáhne nepřetržitý odpočinek v týdnu (příklad: pokud by zaměstnavatel určil dobu nepřetržitého odpočinku v týdnu například na dobu od 18.00 hod. v pátek až do 6.00 hod. v pondělí, bylo by dle výslovné dikce ustanovení § 91 odst. 1 ZP nutno považovat za dny pracovního klidu pátek, sobotu, neděli i pondělí, neboť na všechny tyto dny by připadal nepřetržitý odpočinek v týdnu – byť jen částí, což by vedlo k absurdním důsledkům, kdy by zaměstnavatel mohl určit zaměstnanci směnu nebo nařídit výkon práce přesčas v pátek a v pondělí pouze za splnění podmínek uvedených v ustanovení § 91 odst. 2 až 4 ZP, což zákonodárce při snaze chránit zaměstnance před svévolným nařizováním práce ze strany zaměstnavatele v době jeho…
