Zvýšení kvalifikace má svá pravidla, která stanoví zákoník práce. Podívejme se na ně.
Pro zvyšování kvalifikace platí tato pravidla:
- zaměstnanec nemá povinnost si svoji kvalifikaci zvyšovat – odhlížím zde od dvou výjimek uvedených výše, u nichž by nezvyšování kvalifikace nemělo povahu porušení povinnosti zaměstnance, tj. „pracovní kázně”, ale mohlo by způsobit naplnění výpovědního důvodu podle § 52 písm. f) ZP,
- zaměstnavatel nemůže zvýšení kvalifikace zaměstnanci uložit,
- musí-li se zaměstnanec za účelem zvýšení kvalifikace dostavit mimo sjednané místo výkonu práce, popřípadě pravidelné pracoviště, nejde o pracovní cestu – pracovní cestou se totiž podle § 42 ZP rozumí vyslání zaměstnance k výkonu práce, nikoliv tedy za účelem překážky v práci; cestovní náhrady může zaměstnavatel zaměstnanci poskytnout jen dobrovolně, a to v plném rozsahu podle § 156 odst. 1 ZP nebo jen zčásti, například náhradu jízdních výdajů. Nejde ovšem o cestovní náhrady podle části sedmé zákoníku práce, protože se nejedná o případy jejich poskytování uvedené v § 152 ZP. Tomuto dobrovolnému poskytnutí cestovních náhrad proto zákon nebrání ani u zaměstnavatelů ve veřejných službách a správě, pro které jinak podle § 173 ZP platí, že nesmějí poskytovat jiné nebo vyšší cestovní náhrady, než stanoví zákon. Jde o odchýlení se od zákona, které ustanovení § 4a odst. 1 ZP nezakazuje. Tyto fakultativní cestovní náhrady plně podléhají u zaměstnance zdanění daní z příjmů ze závislé činnosti a odvodu pojistného na sociální a zdravotní pojištění,
- dojde-li za trvání pracovněprávního vztahu zaměstnance ke změně předpokladů stanovených právními předpisy nebo požadavků pro řádný výkon práce stanovených zaměstnavatelem, aniž by se měnil sjednaný druh práce, nejde o zvyšování kvalifikace, jestliže zaměstnanec musí absolvovat příslušné vzdělávání ke splnění těchto nových předpokladů či požadavků (výjimkou je opět studium k dosažení vyššího stupně vzdělání); to vyplývá jak z pojmového vymezení prohlubování kvalifikace v § 230 odst. 1 ZP, tak i ze skutečnosti, že zaměstnavatel nemůže zaměstnanci uložit účast na zvýšení kvalifikace a zaměstnanec nemá povinnost si kvalifikaci zvyšovat (tento výklad se opírá též o ustanovení § 230 odst. 2 ZP). Názor, že v takovém případě jde o…
