Nutné vedlejší výdaje na pracovní cestě

Názor zaměstnance i zaměstnavatele na to, co je nutným výdajem na pracovní cestě, se může lišit. Jaká pravidla v této oblasti stanoví zákoník práce a zákon o daních z příjmů?

Podle § 164 ZP přísluší zaměstnanci náhrada nutných vedlejších výdajů, tj. výdajů, které musel vynaložit a které skutečně vynaložil v přímé souvislosti s příslušnou pracovní cestou, a to v prokázané výši. Všechny tři uvedené podmínky musí však být splněny současně. Nutným vedlejším výdajem tak mohou být (ale nemusí být vždy) např.:

• výdaje za telefonní hovory související s výkonem práce,
• vstupné na výstavu, je-li prohlídka výstavy součástí pracovní cesty,
• poplatek za úschovu zavazadel,
• poplatek za parkování soukromého vozidla použitého se souhlasem zaměstnavatele na pracovní cestě,
• úhrada dálničního poplatku,
• připojištění sedadel a zavazadel (i do zahraničí) při použití soukromého vozidla zaměstnance apod.

Nutným vedlejším výdajem nemohou být výdaje soukromého charakteru, jako např. pokuta za rychlou jízdu či špatné parkování, úhrada konzumace z minibaru v hotelovém pokoji, půjčení televizoru apod. Nutným vedlejším výdajem v případě použití soukromého vozidla zaměstnance na pracovní cestě není např. mytí vozidla, běžná údržba vozidla, nákup oleje do motoru či jiných provozních náplní, ani povinné pojištění vozidla apod.,…