Dotaz
Máme zaměstnance, kteří vykonávají práce ve znečištěném prostředí (kanalizace, čistírny odpadních vod, vzorkování a laboratorní rozbory odpadních vod atp.) nepravidelně po část pracovní směny. V některých dnech tyto práce vykonávají polovinu pracovní doby i více, ale někdy kratší část své stanovené pracovní doby. Počet takto odpracovaných hodiny ve směně si evidují na formuláři. Jakým způsobem máme vypočítávat nárok na dodatkovou dovolenou?
Právní úprava
Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů
-
§ 79 ZP
-
§ 199 ZP
-
§ 215 ZP
-
§ 215 odst. 8 ZP
-
§ 216 odst. 2 ZP
-
§ 348 odst. 1 ZP
Odpověď
Na Vaši otázku nedává bohužel právní úprava jednoznačnou odpověď, lhostejno, zda jde o úpravu stávající "novou‟, ve které byla v souvislosti s novelou zákoníku práce provedenou zákonem č. 285/2020 Sb. do kategorie prací zvlášť obtížných zařazena pod § 215 odst. 4 písm. j) ZP nově doplněna i Vámi výše uvedená práce zaměstnanců, kteří při čištění stok, kalových prostor, kanálových odpadů, žump, vpustí, kanalizačního potrubí a přípojek, hubení škodlivých živočichů ve stokách a při obsluhování čistíren odpadních vod přicházejí do přímého styku s biologickými odpadními vodami a odpady alespoň v rozsahu poloviny stanovené týdenní pracovní doby, nebo dle staré právní úpravy, kde taktéž figurovaly jiné práce zvlášť obtížné, u nichž však bylo nutno pro získání práva na dodatkovou dovolenou splnit podmínku v podobě nutnosti výkonu práce zvlášť obtížné alespoň v rozsahu poloviny stanovení týdenní pracovní doby. Zcela jednoznačnou odpověď na ni bohužel nedávala a v současnosti stále nedává ni právní doktrína, ani samotní autoři této části zákona.
Zřejmé je za současné právní úpravy pouze to, za jaké období právo na dodatkovou dovolenou v případě Vámi uvedeném zaměstnanci zcela jistě nepřísluší. To jasně vyplývá z § 215 odst. 8 ZP, kde zákonodárce stanovil, že pro účely dodatkové dovolené se v případech uvedených v § 215 odst. 4 písm. a) až e) a g) až j) ZP (písmeno j) je právě Vámi poptávaný případ) za výkon práce, s výjimkou čerpání dovolené, nepovažují doby uvedené v § 216 odst. 2 ZP a § 348 odst. 1 ZP; právo na dodatkovou dovolenou v těchto případech vzniká jen na základě skutečného výkonu práce za podmínek uvedených v § 215 odst. 1 až 4 ZP.
Ustanovení § 216 odst. 2 ZP obsahuje výčet překážek v práci v podobě dočasné pracovní neschopnosti, s výjimkou pracovní neschopnosti vzniklé v důsledku pracovního úrazu nebo nemoci z povolání, karantény nařízené podle jiného právního předpisu, čerpání rodičovské dovolené, s výjimkou doby, po kterou zaměstnanec čerpá rodičovskou dovolenou do doby, po kterou je zaměstnankyně oprávněna čerpat mateřskou dovolenou a jiných důležitých osobních překážek v práci podle § 199 ZP, s výjimkou překážek uvedených v prováděcím právním předpisu podle § 199 odst. 2 ZP, které se tedy pro účely dodatkové dovolené nepovažují za výkon práce. Stejně tak se za výkon práce pro účely dodatkové dovolené nepovažují skutečnosti uvedení v § 348 odst. 1 ZP, tj. doba, kdy zaměstnanec nepracuje pro překážky v práci, s výjimkou doby pracovního volna poskytnutého na žádost zaměstnance, bylo-li předem sjednáno jeho napracování, a doby, po kterou byla práce přerušena pro nepříznivé povětrnostní vlivy, doba dovolené, doba kdy si zaměstnanec vybírá náhradní volno za práci přesčas nebo za práci ve svátek a doba kdy zaměstnanec nepracuje proto, že je svátek, za který mu přísluší náhrada mzdy, popřípadě za který se mu jeho mzda nebo plat nekrátí. Touto poměrně legislativně a na výklad složitou, a bohužel taktéž dosti nedokonalou právní konstrukcí chtěl zákonodárce v podstatě říci to, že pro účely práva na dodatkovou dovolenou jsou relevantní a mohou se tak započíst jako odpracované pouze ty doby, kdy zaměstnanec skutečně za stanovených ztížených podmínek práci koná (s výjimkou doby čerpání dovolené) a nikoli i další doby, které se podle § 216 odst. 2 ZP a § 348 odst. 1 ZP za odpracované pouze považují na základě právní fikce.
Co se pak týče týdnů, ve kterých je práce zaměstnance skutečně vykonávána, dosti bude záležet jednak na tom, jak je zaměstnanci práce rozvrhována, a jednak na přístupu samotného zaměstnavatele a interpreta zákonné úpravy.
V úvahu v podstatě připadají tyto možnosti výkladu příslušné části zákona v závislosti na situaci u zaměstnavatele:
- Zaměstnanec vykonávající práce dle § 215 odst. 4 písm. j) ZP má rovnoměrně rozvrženou pracovní dobu. Práce uvedené v § 215 odst. 4 písm. j) ZP vykonává v alespoň v rozsahu poloviny stanovené týdenní pracovní doby každý druhý týden. Pouze za každý sudý týden v příslušném kalendářním roce bude moci být kalkulováno s tím, že by mohl mít nárok na poměrnou část dodatkové dovolené (samozřejmě za…
