Náhrady mzdy v případě nemoci z povolání

Zákoník práce upravuje v § 371 odst. 3 způsob výpočtu náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti zaměstnance, jehož pracovní schopnost byla následkem nemoci z povolání snížena.

Dotaz:

Budeme povinni platit propuštěnému zaměstnanci, který má nemoc z povolání, rozdíl ušlé mzdy mezi podporou (bude-li evidovaný na úřadě práce) a mzdou, kterou by od nás dostával jako zaměstnanec?

Odpověď:

Odpověď na Vaši otázku dávají příslušná ustanovení zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "ZP"). V ustanovení § 371 odst. 3 ZP je výslovně stanoven způsob výpočtu náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti zaměstnance, jehož pracovní schopnost byla následkem nemoci z povolání snížena (omezena) a jde zároveň o poškozeného zaměstnance, který po zjištění nemoci z povolání není schopen vykonávat dosavadní práci, nemůže nastoupit jiné zaměstnání, které by pro něj bylo vhodné z hlediska jeho schopností, kvalifikace a zdravotního stavu, jen pro nedostatek pracovních příležitostí v důsledku situace na trhu práce, kdy tedy má zájem využít nemocí z povolání sníženou (omezenou) pracovní způsobilost, avšak nemá možnost jej uskutečnit (tj. nastoupit vhodné zaměstnání) výlučně pro nedostatek pracovních příležitostí, a je tedy veden v evidenci uchazečů o zaměstnání. 

Předmětná náhrada se tomuto zaměstnanci poskytuje do průměrného výdělku před vznikem škody, avšak protože poškozený žádný výdělek nemá, stanoví právní úprava, že za výdělek po pracovním úrazu nebo po zjištění nemoci z povolání se považuje výdělek ve výši minimální mzdy (srov. § 111 ZP). Podle § 2…