Dotaz
U některých zaměstnanců nejsme schopni pravidelně a u některých nepravidelně poskytnout v návaznosti na rozhodnutí EU soudního dvora C-107/19 přestávku v práci na jídlo a oddech. Zaměstnanci pobírají měsíční tarifní mzdu, pracovní doba je rozvržena na 8 hodin denně a 30 minut činí přestávka v práci. Jakým způsobem přiměřenou dobu na jídlo a oddech započítat do mzdy? Jedná se o přesčasové hodiny?
Právní předpisy
Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů
-
§ 78 ZP
-
§ 79 ZP
-
§ 80 ZP
-
§ 84 ZP
-
§ 88 ZP
-
§ 91 odst. 2 až 4 ZP
-
§ 93 odst. 1 a 2 ZP
Zákon č. 251/2005 Sb., o inspekci práce, ve znění pozdějších předpisů
-
§ 15 odst. 1 písm. b) ZIP
-
§ 15 odst. 1 písm. b) písm. n) ZIP
-
§ 28 odst. 1 písm. b) ZIP
-
§ 28 odst. 1 písm. n) ZIP
Odpověď
Přestávku v práci na jídlo a oddech a tzv. přiměřenou dobu na oddech a jídlo upravuje ustanovení § 88 ZP. Dané instituty není možné vnímat izolovaně, avšak naopak je potřebné je vnímat ve vazbě na další pracovněprávní instituty v podobě "pracovní doby“, "doby odpočinku“, "směny“ a "práce přesčas“, jejich definice vymezené v § 78 ZP a taktéž v souvislosti s těmito dalšími instituty pevně spjatými povinnostmi zaměstnavatele.
Pokud má Vámi uváděná "přestávka v práci na jídlo a oddech“ Vašich zaměstnanců pravidelně či nepravidelně takový charakter, že při ní práce nemůže být přerušena, tj. v kontextu rozsudku Soudního dvora Evropské unie (dále jen “SDEU“) ze dne 9. září ve věci C-107/19, XR proti Dopravnímu podniku hl. m. Prahy, akciové společnosti, takový charakter, že v době takové "přestávky“, která je poskytnuta zaměstnanci v průběhu jeho denní pracovní doby a během které musí být v případě potřeby připraven do dvou minut k výjezdu, omezení uložená tomuto zaměstnanci během uvedené doby "přestávky“ jsou takové povahy, že objektivně a velmi významně ovlivňují možnost zaměstnance nakládat volně s časem, během něhož jeho profesní služby nejsou vyžadovány, a věnovat se v tomto čase vlastním zájmům, nejedná se vlastně v kontextu českého právního řádu o "přestávku v práci na jídlo a oddech“, nýbrž naopak o "přiměřenou dobu na oddech a jídlo". Ta je jak ve smyslu ustanovení § 88 odst. 1 ZP, tak ve smyslu výkladů SDEU ke směrnici Evropského parlamentu a Rady 2003/88/ES ze dne 4. listopadu 2003 o některých aspektech úpravy pracovní doby, považována za "pracovní dobu".
Ke stejnému závěru ostatně došel i Ústavní soud v nálezu II. ÚS 1854/20 ze dne 18. října 2021, když se vyjadřoval k případu obdobnému tomu, jaký řešil SDEU ve Vámi zmíněné věci C-107/19. Ústavní soud v případě charakteru "přestávek v práci“ hasiče na letišti konstatoval, že to, zda práci hasiče na letišti lze, či nelze během přestávky na jídlo přerušit, není dáno charakterem případného zásahu, nýbrž charakterem pracovní povinnosti (pohotovosti) uložené hasiči na letišti. Měl-li tedy hasič na letišti povinnost být připraven zasáhnout nejpozději do tří minut, a to i během plánované přestávky na jídlo a oddech, pak vykonával práci, která ze své povahy (být ve střehu, být připraven) nemohla být přerušena. V daném ohledu Ústavní soud dále uvedl, že pro posouzení nároku hasiče na letišti je zcela irelevantní, zda během přestávek došlo, či nedošlo k potřebě zásahu, tedy zda byl hasič někdy během přestávky "odvolán" k hasičskému zásahu, nebo zda k potřebě zásahu nikdy nedošlo. Doba, po kterou je zaměstnanec připraven zasáhnout, je pracovní dobou bez ohledu na to, zda k zásahu dojde, či nikoli. Práce hasiče spočívá z velké části v tom, že je hasič ve střehu, tedy připraven zasáhnout, pokud si to situace bude vyžadovat.
Pokud má tedy u Vašich zaměstnanců "přestávka“ příležitostně nebo pravidelně výše zmíněný charakter, je zřejmé, že se u nich nejedná v kontextu ustanovení § 88 ZP o "přestávku v práci na jídlo a oddech“, ale naopak o "přiměřenou dobu na oddech a jídlo“, která se v souladu s dikcí § 88 odst. 1 ZP musí započítat do pracovní doby, tj., považuje se za pracovní dobu zaměstnance. V této souvislosti je třeba si uvědomit dikci ustanovení § 84 ZP ve spojení s ustanoveními § 78 odst. 1 písm. i) ZP a § 93 odst. 1 a 2 ZP. Z nich v podstatě plyne, že…
