Mlčeti zlato platí nejen v osobním, ale i v pracovním životě.
Zákoník práce v § 301 ZP uvádí základní povinnosti jednotlivých zaměstnanců, další povinnosti jsou upraveny např. v § 38 odst. 1 písm. b) ZP , kde je zaměstnanci uložena povinnost podle pokynů zaměstnavatele konat osobně práce podle pracovní smlouvy v rozvržené týdenní pracovní době a dodržovat povinnosti, které mu vyplývají z pracovního poměru. Výslovná povinnost mlčenlivosti o skutečnostech, se kterými se zaměstnanec seznámí v průběhu trvání pracovního poměru, však zákoníkem práce pro všechny zaměstnance uložena není. Povinnost mlčenlivosti zaměstnanců se někdy dovozuje extenzivním výkladem § 301 písm. b) ZP , podle kterého jsou zaměstnanci mimo jiné povinni nejednat v rozporu s oprávněnými zájmy zaměstnavatele.
Výslovná povinnost mlčenlivosti je zákoníkem práce v § 303 ZP uložena pouze pro zaměstnance ve správních úřadech a pro zaměstnance vyjmenovaných zaměstnavatelů (§ 303 odst. 1 ZP ). Tito zaměstnanci jsou kromě povinností, které jim jsou uloženy § 301 ZP a případně § 302 ZP , pokud se jedná o vedoucí zaměstnance, dále povinni dodržovat povinnosti upravené v tomto ustanovení a mimo jiné jsou povinni zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, o nichž se dozvěděli při výkonu zaměstnání a které v zájmu zaměstnavatele nelze sdělovat jiným osobám. Tato povinnost neplatí, pokad byli této povinnosti zproštěni statutárním orgánem nebo jiným pověřeným vedoucím zaměstnancem. U zaměstnanců vyjmenovaných v § 303 odst. 1 ZP se proto jedná o zákonem uloženou povinnost a tato zákonem uložená povinnost se na zaměstnance vztahuje přímo, aniž by musel zaměstnavatel cokoliv dalšího činit.
Při výkonu práce však povinnost mlčenlivosti při výkonu některých činností ukládají i jiné právní předpisy. Např. o zákonem uloženou povinnosti mlčenlivosti se jedná při výkonu práce zdravotnického pracovníka podle zákona č. 372/2011 Sb., ve znění pozdějších předpisů, o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování. Na zaměstnance se vztahuje povinnost mlčenlivosti podle § 51 zákona č. 372/2011 Sb. Zaměstnanec je povinen zachovat mlčenlivost o všech skutečnostech, o kterých se dozvěděl v souvislosti s poskytováním zdravotních služeb. Povinnost mlčenlivosti trvá i po skončení pracovního poměru k zaměstnavateli. Povinnost mlčenlivosti ukládá např. i zákon o bankách pro své zaměstnance, kteří přicházejí do styku s bankovním tajemstvím, nebo a také v § 15 zákona č. 101/2000 Sb. , o ochraně osobních údajů (Zaměstnanci správce nebo zpracovatele, jiné fyzické osoby, které zpracovávají osobní údaje na základě smlouvy se správcem nebo zpracovatelem, a další osoby, které v rámci plnění zákonem stanovených oprávnění a povinností přicházejí do styku s osobními údaji u správce nebo zpracovatele, jsou povinni zachovávat mlčenlivost o osobních údajích a o bezpečnostních opatřeních, jejichž zveřejnění by ohrozilo zabezpečení osobních údajů. Povinnost mlčenlivosti trvá i po skončení zaměstnání nebo příslušných prací).
Pokud je povinnost mlčenlivosti uložena zákoníkem práce pro některé zaměstnance nebo je uložena jinými předpisy, není potřebné povinnost mlčenlivosti zaměstnancům zvlášť ukládat anebo sjednávat s nimi dohodu o mlčenlivosti. Potřebný je ale tento postup, pokud zákonná úprava chybí.
Podle § 1 odst. 2 NOZ a § 4a ZP mohou být práva nebo povinnosti i v pracovněprávních vztazích upraveny odchylně, jestliže to zákoník práce výslovně nezakazuje. Zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek anebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti. Od ustanovení uvedených v § 363 ZP je možné se odchýlit jen ve prospěch zaměstnance. K odchylné úpravě může dojít smlouvou jakož i vnitřním předpisem, ale k úpravě povinností zaměstnance smí dojít výhradně smlouvou mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem. Tato právní úprava v podstatě zakazuje, aby byly povinnosti, které nezaloží právní úprava, založeny primárně rozhodnutím zaměstnavatele nebo vnitřním předpisem, možné je to pouze smlouvou mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem. Proto zaměstnavatel, který nepatří mezi zaměstnavatele uvedené v § 303 odst. 1 ZP , pokud chce zajistit dodržování mlčenlivosti u zaměstnanců ohledně skutečností, se kterými se seznámí při výkonu práce, musí postupovat podle právních předpisů, pokud tuto povinnost obecně upravují.
Právní možností, jak zaměstnance zavázat k mlčenlivosti, je proto
- vyhlášení obchodního tajemství podle § 504 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník, a při jeho porušení postupovat podle § 2985 NOZ a § 2988 NOZ až § 2990 NOZ . Výhodou obchodního tajemství je ta skutečnost, že se vztahuje na všechny třetí osoby, tzn. nejenom na zaměstnance v pracovním poměru, spolupracující osoby, ale i na všechny ostatní podnikatele či…
