Místo čtyř týdnů dovolené půl roku prázdnin

V oblasti dovolené platí zásada zákoníku práce „co není zakázáno, je dovoleno“. A to se týká i délky dovolené.

Pokud jde o dovolenou za kalendářní rok podle § 213 odst. 1 zákoníku práce, činí výměra dovolené nejméně čtyři týdny.  Od  ustanovení § 213 odst. 1  zákoníku práce se lze odchýlit ve prospěch zaměstnance.

Z uvedeného vyplývá, že zaměstnancům (s výjimkou uvedenou v § 213 odst. 2 a 3  zákoníku práce) může být dovolená prodloužena bez jakéhokoliv omezení. Právní úprava nezakazuje sjednání podmínek pro prodloužení dovolené. Není tak vyloučeno, aby zaměstnavatel prodloužil dovolenou pouze určitým skupinám zaměstnanců, např. delší dovolenou přiznal zaměstnancům pracujícím u zaměstnavatele delší počet let, nebo zaměstnancům konajícím práce fyzicky nebo duševně náročné, nebo zaměstnancům pracujícím v nepřetržitém provozu apod. Zaměstnavatel však musí při takovém prodloužení dovolené respektovat úpravu rovného zacházení a zákazu diskriminace. Dovolenou lze  prodloužit nejen o  další týdny,  ale i o jednotlivé dny, protože to zákoník práce nezakazuje.  V případě, že zaměstnavatel nemá možnost (například z ekonomických nebo provozních důvodů) poskytnout zaměstnancům celý týden dovolené  navíc, bude mít možnost jim prodloužit  dovolenou  např. pouze dva dny, tři dny apod.

Protože zaměstnavatelé, jejichž odměňování je závislé na státním rozpočtu, nemají možnost prodlužovat dovolenou, § 213 odst. 2  zákoníku práce  stanoví, že dovolená zaměstnanců uvedených v § 109 odst. 3 zákoníku práce činí 5 týdnů. Prodloužit dovolenou svým zaměstnancům  nesmějí stát, územní samosprávný celek, státní fond, příspěvková organizace, jejíž náklady na platy a odměny za pracovní pohotovost jsou plně zabezpečovány…