Dotaz
Zaměstnanci byl jako dopravní prostředek na pracovní cestě určen vlak. Můžeme mu poskytnout i náhradu jízdních výdajů městskou hromadnou dopravou, když tento způsob dopravy určen nebyl?
Právní předpisy
Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů
-
§ 157 ZP
-
§ 158 ZP
-
§ 159 ZP
-
§ 185 ZP
Odpověď
Také při použití místní hromadné dopravy na pracovní cestě musí zaměstnanec výši jízdních výdajů v zásadě prokázat dokladem (jízdenkou). I v tomto případě však může zaměstnavatel, pokud zaměstnanec nedoloží jízdní výdaje dokladem, postupovat podle ustanovení § 185 ZP a zaměstnanci náhradu jízdních výdajů poskytnout.
Výjimkou z povinnosti prokázat jízdní výdaje dokladem (jízdenkou) je použití místní hromadné dopravy při pracovní cestě v obci, ve které má zaměstnanec sjednáno místo výkonu práce. V takovém případě totiž podle § 159 odst. 2 ZP náhrada jízdních výdajů za použití MHD přísluší bez toho, že by tyto jízdní výdaje zaměstnanec musel prokazovat. Zaměstnavatel je tak v tomto případě povinen zaměstnanci náhradu jízdních výdajů MHD poskytnout, a to ve výši odpovídající ceně jízdného platné v době konání pracovní cesty.
Jestliže má zaměstnanec sjednáno jako místo výkonu práce např. konkrétní místo v obci (může to být ale např. i část obce), je totéž místo jeho místem pravidelného pracoviště a každá cesta za účelem výkonu práce v této obci je jeho pracovní cestou. Použije-li k takové pracovní cestě městskou hromadnou dopravu, nepředkládá zaměstnavateli jízdenku MHD, a přesto mu je zaměstnavatel podle § 159 odst. 2 ZP povinen náhradu jízdních výdajů MHD poskytnout, a to ve výši příslušného tarifu MHD.
Pokud ale pojede zaměstnanec na pracovní cestu mimo tuto obec, přísluší mu náhrada jízdních výdajů (vč. MHD) v prokázané výši, tzn., že je povinen i jízdenku MHD po uvedené obci (např. za cestu z pravidelného pracoviště na autobusové nádraží) při vyúčtování cestovních náhrad předložit. Nejde totiž o pracovní cestu v obci, ve které má zaměstnanec místo výkonu práce, ale o pracovní cestu mimo tuto obec. Zaměstnavatel ale může i v tomto případě postupovat podle § 185 ZP a zaměstnanci poskytnout náhradu jízdních výdajů MHD i bez prokázání jízdenkou.
Výjimka z prokazování jízdného MHD dokladem uvedená v § 159 odst. 2 ZP se netýká případu, kdy má zaměstnanec jako místo výkonu práce sjednánu obec a jako místo pravidelného pracoviště má sjednáno např. konkrétní místo v této obci. Pak sice je při cestě po této obci na pracovní cestě, ale náhrada jízdních výdajů MHD po této obci mu přísluší, pokud jízdní výdaje MHD prokáže dokladem (jízdenkou). Nejde totiž o pracovní cestu v obci, v níž má zaměstnanec sjednáno místo výkonu práce, ale o pracovní cestu v obci, která je místem výkonu práce zaměstnance. Také v tomto případě by ale zaměstnavatel mohl postupovat podle § 185 ZP a zaměstnanci náhradu jízdních výdajů poskytnout bez prokázání jízdenkou.
Při použití místní hromadné dopravy na pracovní cestě v jiné obci, než ve které má zaměstnanec sjednáno místo výkonu práce, přísluší zaměstnanci náhrada jízdních výdajů v prokázané výši, tzn., že musí výši jízdních výdajů prokázat dokladem (jízdenkou). Pokud zaměstnanec jízdenku MHD nepředloží, může zaměstnavatel postupovat podle ustanovení § 185 ZP a zaměstnanci náhradu jízdních výdajů přesto poskytnout.
Platí, a v ustanovení § 159 odst. 2 věta druhá ZP je to potvrzeno, že zaměstnanci nepřísluší náhrada jízdních výdajů, pokud mu zaměstnavatel zajistí použití MHD způsobem, na který zaměstnanec finančně nepřispívá. V takovém případě…
