Jednoduchý. Při tom prvním uslyší uchazeči z úst personalisty pouze předvídatelné dotazy – a mohou tak lehce zapojit svoji fantazii a výmluvnost. V případě kompetenčního pohovoru takové štěstí nemají a musí prokázat, co skutečně umí.
Jedním z nejčastějších nešvarů ve výběrových řízeních je pokládání snadných a předvídatelných otázek. Na základě získaných odpovědí si manažeři jen stěží mohou udělat objektivní úsudek, kdo se na uvolněnou pozici opravdu hodí a kdo nikoliv. Často se tedy rozhodují „od boku“, podle povrchních sympatií či antipatií. Vítězí pak nikoli nejschopnější uchazeči, ale nejlepší „herci“. Pochopitelně - výsledky tohoto „procesu“ se odrážejí ve…