č. 1370/2007 Sb. NSS, Důchodové pojištění: výše dávky důchodového zabezpečení
č. 1370/2007 Sb. NSS
Důchodové pojištění: výše dávky důchodového zabezpečení
k čl. 30 a 41 Listiny základních práv a svobod
k zákonu č. 155/1995 Sb., o důvodovém pojištění
k zákonu č. 463/1991 Sb., o životním minimu*)
Z žádného ustanovení zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění (ani zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení), nevyplývá, že by výše dávky důchodového zabezpečení (zde starobního důchodu) byla závislá na výši životního minima, stanoveného zákonem č. 463/1991 Sb., o životním minimu, resp. že by musela dosahovat jeho výše.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 7. 2007, čj. 4 Ads 49/2006-40)
Věc: Barbara R. proti České správě sociálního zabezpečení o starobní důchod, o kasační stížnosti žalobkyně.
Dvěma rozhodnutími žalované ze dne 24. 5. 2005 byl žalobkyni přiznán podle § 29 zákona č. 155/1995 Sb. a podle čl. 14 Úmluvy o sociálním zabezpečení, uzavřené mezi Československou republikou a Polskou republikou č. 261/1948 Sb. (dále též „Úmluva“), starobní důchod od 1. 5. 2002 ve výši 2498 Kč měsíčně, a zároveň bylo rozhodnuto dle uvedených předpisů a podle čl. 46 odst. 1 nařízení Rady (EHS) 1408/71 s přihlédnutím k čl. 118 nařízení Rady (EHS) 574/72 o jednotlivých úpravách důchodu od ledna 2003 do ledna 2005. Od ledna 2005 žalobkyni náležel starobní důchod ve výši celkem 2696 Kč měsíčně.
Proti oběma rozhodnutím žalované podala žalobkyně u Krajského soudu v Ostravě žalobu, v níž především namítala, že celková přiznaná částka důchodu neodpovídá životnímu minimu. Vyslovila rovněž přesvědčení, že starobní důchod stanovený od 1. 5. 2002 a následně zvýšený neodpovídá správnému výpočtu z vyměřovacího základu za odpracovanou dobu zaměstnání, a připomněla, že v Polsku o starobní důchod dosud nežádala.
Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 25. 1. 2006 žalobu zamítl. Žalobní bod týkající se obou napadených rozhodnutí, a to nedosažení výše životního minima, neshledal důvodným, neboť důchodová dávka je součástí systému důchodového pojištění, a její výše proto nemůže být odvislá od stanovení částky životního minima, tedy částky spadající do systému sociální péče. Ve výši důchodové částky se odráží jen celková doba pojištění a výpočtový základ, tedy stručně řečeno počet let, kdy byl pojištěnec výdělečně činný, a jakých výdělků dosahoval od roku 1986.
Rozsudek krajského soudu napadla žalobkyně (stěžovatelka) kasační stížností. Vytýkala soudu zejména nesprávné posouzení věci po stránce právní, pokud uvedl, že důchodová dávka nemůže zohledňovat výši životního minima, neboť důchodové pojištění je součástí jiného systému než dávky sociální péče. Připomněla, že v daném případě byl její důchod vypočten podle zákona č. 100/1988 Sb., který v § 2 zahrnuje do sociálního zabezpečení jak důchodové zabezpečení, tak sociální péči i nemocenské pojištění osob samostatně výdělečně činných. Navíc § 37 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb. vyjmenovává případy, kdy výplata starobního důchodu, na který vznikl nárok podle § 29 téhož zákona, nenáleží, přičemž hranicí pro posouzení nároku na výplatu důchodu je právě násobek životního minima. Je tak zřejmé, že i zákon o důchodovém pojištění s institutem životního minima…
