Pracovní úrazy, nemoci z povolání, povinnosti zaměstnavatele v oblasti BOZP

701

Pracovní úrazy, nemoci z povolání, povinnosti zaměstnavatele v oblasti BOZP

JUDr. Petr Bukovjan

 NahoruPrávní předpisy

Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, v platném znění

• § 101 až § 108 ZP

• § 271k ZP

• § 273, § 274 ZP

• § 347 ZP

• § 394 ZP

Zákon č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách

• § 61 až § 69 ZSSP

Zákon č. 65/2017 Sb., o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek, ve znění pozdějších předpisů

Nařízení vlády č. 290/1995 Sb., kterým se stanoví seznam nemocí z povolání, ve znění pozdějších předpisů

Nařízení vlády č. 361/2007 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví při práci

Nařízení vlády č. .../2025 Sb., o povinnostech zaměstnavatele při pracovních úrazech (s účinností od 1. 1. 2026, do té doby postup dle nařízení vlády č. 201/2010 Sb.)

Vyhláška č. 104/2012 Sb., o stanovení bližších požadavků na postup při posuzování a uznávání nemocí z povolání a okruh osob, kterým se předává lékařský posudek o nemoci z povolání, podmínky, za nichž nemoc nelze nadále uznat za nemoc z povolání, a náležitosti lékařského posudku (vyhláška o posuzování nemocí z povolání)

 NahoruPracovněprávní minimum

 NahoruPracovní úraz a nemoc z povolání (ohrožení touto nemocí)

Pracovní úraz definuje zákoník práce ve svém ustanovení § 271k odst. 1 ZP jako poškození zdraví nebo smrt zaměstnance, k nimž došlo nezávisle na jeho vůli krátkodobým, náhlým a násilným působením zevních vlivů při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním. Co se rozumí plněním pracovních úkolů a co úkony v přímé souvislosti s ním, vymezují ustanovení § 273 a § 274 ZP.

Upozornění

Jako pracovní úraz se posuzuje též úraz, který zaměstnanec utrpěl pro plnění pracovních úkolů. Naopak, pracovním úrazem není úraz, který se zaměstnanci přihodil na cestě do zaměstnání a zpět.

Nemocemi z povolání jsou dle stejného ustanovení zákoníku práce nemoci uvedené ve zvláštním právním předpisu. Tím je nařízení vlády č. 290/1995 Sb., kterým se stanoví seznam nemocí z povolání, ve znění pozdějších předpisů. Ohrožením nemocí z povolání rozumí zákoník práce ve svém ustanovení § 347 ZP takové změny zdravotního stavu, jež vznikly při výkonu práce nepříznivým působením podmínek, za nichž vznikají nemoci z povolání, avšak nedosahují takového stupně poškození zdravotního stavu, který lze posoudit jako nemoc z povolání, a další výkon práce a stejných podmínek by vedl ke vzniku nemoci z povolání. Postup při uznávání nemoci z povolání stanoví zákon o specifických zdravotních službách a vyhláška č. 104/2012 Sb.

 NahoruEvidence a hlášení zaměstnavatele při pracovních úrazech

Jednou z povinností zaměstnavatele při pracovních úrazech je dle ustanovení § 105 ZP povinnost vést příslušnou dokumentaci o pracovních úrazech, ohlásit pracovní úraz a zaslat záznam o něm stanoveným orgánům a institucím. Za tímto účelem zmocňuje zákoník práce v odstavci 7 předmětného ustanovení vládu k tomu, aby stanovila svým nařízením způsob vedení evidence úrazů v knize úrazů, ohlašování úrazů, vyhotovování a zasílání záznamu o úrazu a záznamu o úrazu - hlášení změn, okruh orgánů a institucí, kterým se ohlašuje pracovní úraz, zasílá záznam o úrazu a záznam o úrazu - hlášení změn, nebo vzor záznamu o úrazu a vzor záznamu o úrazu - hlášení změn. V současné době je tímto právním předpisem nařízení vlády č. 201/2010 Sb., od 1. 1. 2026 bude nahrazeno novým nařízením vlády. Následující text vychází z právní úpravy účinné od 1. 1. 2026.

V nařízení vlády jsou pracovní úrazy členěny do těchto kategorií:

1. smrtelný pracovní úraz, kterým se rozumí takové poškození zdraví, na jehož následky úrazem postižený zaměstnanec nejpozději do 1 roku ode dne, kdy k pracovnímu úrazu došlo, zemřel,
2. závažný pracovní úraz, kterým se rozumí úraz, u kterého trvá hospitalizace úrazem postiženého zaměstnance více než 5 po sobě jdoucích kalendářních dnů, nebo lze-li vzhledem k povaze zranění takovou dobu hospitalizace předpokládat; nebo životu nebezpečný nebo hromadný pracovní úraz podle jiného právního předpisu upravujícího bezpečnost a ochranu zdraví při práci a bezpečnost provozu při hornické činnosti a při činnosti prováděné hornickým způsobem,
3. pracovní úraz, u kterého došlo ke zranění zaměstnance s dočasnou pracovní neschopností delší než 3 kalendářní dny, přičemž se nejedná o úraz závažný nebo smrtelný,
4. pracovní úraz, u kterého nebyla způsobena dočasná pracovní neschopnost nebo byla způsobena dočasná pracovní neschopnost nepřesahující 3 kalendářní dny.

Od toho se pak odvíjí povinnost zaměstnavatele ohlásit pracovní úraz příslušnému orgánu, resp. zaslat mu záznam o tomto úrazu (nařízení vlády uvádí, vůči komu, jakým způsobem a s jakými údaji musí zaměstnavatel zmíněné povinnosti splnit). Vést v knize úrazů musí však zaměstnavatel evidenci o všech úrazech, a to v elektronické, nebo listinné podobě.

 NahoruBezpečnost a ochrana zdraví při práci

Dle ustanovení § 101 odst. 1 ZP je zaměstnavatel povinen zajistit bezpečnost a ochranu zdraví zaměstnanců při práci (BOZP) s ohledem na rizika možného ohrožení jejich života a zdraví, která se týkají výkonu práce. V následujícím odstavci téhož ustanovení pak jasně stanoví, že péče o bezpečnost a ochranu zdraví při práci uložená zaměstnavateli podle předchozího odstavce nebo zvláštními právními předpisy je nedílnou a rovnocennou součástí pracovních povinností vedoucích zaměstnanců na všech stupních řízení v rozsahu pracovních míst, která zastávají.

Upozornění

Důležitost postavení vedoucího zaměstnance v otázkách bezpečnosti a ochrany zdraví při práci podtrhuje zákoník práce také ve svém ustanovení § 106 odst. 4 písm. i) ZP o povinnostech zaměstnanců. Je to právě a jen vedoucí zaměstnanec, a to navíc písemně určený zaměstnavatelem, na jehož pokyn je zaměstnanec povinen podrobit se zjištění, zda není pod vlivem alkoholu nebo jiných návykových látek (viz dále).

Konkrétní povinnosti zaměstnavatele v oblasti BOZP upravují zejména ustanovení § 103 až § 104 ZP. Podle nich je zaměstnavatel povinen např.:

• nepřipustit, aby zaměstnanec vykonával zakázané práce a práce, jejichž náročnost by neodpovídala jeho schopnostem a zdravotní způsobilosti,

• umožnit zaměstnanci nahlížet do evidence, která je o něm vedena v souvislosti se zajišťováním BOZP,

• zajistit zaměstnancům poskytnutí první pomoci,

• nepoužívat takového způsobu odměňování prací, při kterém jsou zaměstnanci vystaveni zvýšenému nebezpečí újmy na zdraví a jehož použití by vedlo při zvyšování pracovních výsledků k ohrožení bezpečnosti a zdraví zaměstnanců,

• zajistit dodržování zákazu kouření na pracovištích ve smyslu zákona o opatřeních k ochraně před škodami působenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami a o změně souvisejících zákonů,

• zajistit zaměstnancům školení o právních a ostatních předpisech k zajištění BOZP, které doplňují jejich odborné předpoklady a požadavky pro výkon práce, které se týkají jimi vykonávané práce a vztahují se k rizikům, s nimiž může přijít zaměstnanec do styku na pracovišti, na kterém je práce vykonávána, a soustavně vyžadovat a kontrolovat jejich dodržování, nebo

• v případech stanovených právními předpisy (viz nařízení vlády č. 390/2021 Sb.) poskytnout zaměstnancům osobní ochranné pracovní prostředky nebo pracovní obuv, přičemž jejich poskytování nemůže nahrazovat finančním plněním.

O povinnostech zaměstnance v oblasti BOZP se zákoník práce zmiňuje především ve svém ustanovení § 106 ZP. Vychází z toho, že je povinností každého zaměstnance dbát podle svých možností o svou vlastní bezpečnost, o své zdraví i o bezpečnost a zdraví fyzických osob, kterých se bezprostředně dotýká jeho jednání, případně opomenutí při práci. Znalost základních povinností vyplývajících z právních a ostatních předpisů a požadavků zaměstnavatele k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci je nedílnou a trvalou součástí kvalifikačních předpokladů zaměstnance. Z konkrétních povinností zaměstnance lze zmínit především povinnost:

• dodržovat právní a ostatní předpisy a pokyny zaměstnavatele k zajištění BOZP, s nimiž byl řádně seznámen, a řídit se zásadami bezpečného chování na pracovišti a informacemi zaměstnavatele,

• dodržovat při práci stanovené pracovní postupy, používat stanovené pracovní prostředky, dopravní prostředky, osobní ochranné pracovní prostředky a ochranná zařízení a svévolně je neměnit a nevyřazovat z provozu,

• nepožívat alkoholické nápoje a nezneužívat jiné návykové látky na pracovištích zaměstnavatele a v pracovní době i mimo tato pracoviště, nevstupovat pod jejich vlivem na pracoviště zaměstnavatele a nekouřit na pracovištích a v jiných prostorách, kde jsou účinkům kouření vystaveni také nekuřáci (zákaz požívání alkoholických nápojů se nevztahuje na zaměstnance, kteří pracují v nepříznivých mikroklimatických podmínkách, pokud požívají pivo se sníženým obsahem alkoholu, a na zaměstnance, u nichž požívání těchto nápojů je součástí plnění pracovních úkolů nebo je s plněním těchto úkolů obvykle spojeno),

• bezodkladně oznamovat svému nadřízenému vedoucímu zaměstnanci svůj pracovní úraz, pokud mu to jeho zdravotní stav dovolí, a pracovní úraz jiného zaměstnance, popřípadě úraz jiné fyzické osoby, jehož byl svědkem, a spolupracovat při objasňování jeho příčin,

• podrobit se na pokyn oprávněného vedoucího zaměstnance písemně určeného zaměstnavatelem zjištění, zda není pod vlivem alkoholu nebo jiných návykových látek.

 NahoruAlkohol a návykové látky

Jak bylo výše uvedeno, jednou z povinností zaměstnance na úseku BOZP je povinnost nepožívat alkoholické nápoje a nezneužívat jiné návykové látky na pracovištích zaměstnavatele a v pracovní době i mimo tato pracoviště a nevstupovat pod jejich vlivem na pracoviště zaměstnavatele. Aby zaměstnavatel vůbec mohl zajistit dodržování tohoto zákazu, je zaměstnanec současně povinen podrobit se na pokyn oprávněného vedoucího zaměstnance písemně určeného zaměstnavatelem zjištění, zda není pod vlivem alkoholu nebo jiných návykových látek.

Alkoholickým nápojem je dle ustanovení § 2 písm. f) zákona č. 65/2017 Sb. nápoj obsahující více než 0,5 % objemových ethanolu. Návykovou látkou se dle písm. a) téhož ustanovení zákona, rozumí alkohol, tabák, omamné a psychotropní látky a jiné látky s psychoaktivními účinky, jejichž užívání může vést nebo se podílet na vzniku a rozvoji duševních poruch a poruch chování. Výčet omamných a psychotropních látek obsahují pak Přílohy č. 1 až 7 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

Případná přítomnost alkoholu v těle zaměstnance se zjišťuje primárně tzv. dechovou zkouškou, a to prostřednictvím technicky ověřeného přístroje (analyzátorem alkoholu v dechu). K vyloučení pochybností o závěru, že je pod vlivem alkoholu, může být zaměstnanec vyzván oprávněným vedoucím zaměstnancem k tomu, aby se podrobil odběru krve ve zdravotnickém zařízení. Vyšetření na přítomnost jiné návykové látky v těle zaměstnance se provádí orientačně ze slin a následně…