1001 Odpovědnost zaměstnance za škodu způsobenou zaměstnavateli

Lekce 10/2019

Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, v platném znění

• §§ 250 až 264

• § 272

Předpoklady náhrady škody

Zákoník práce vychází z obecného pravidla, že zaměstnanec odpovídá zaměstnavateli za škodu, kterou mu způsobil zaviněným porušením povinností při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s tím. Z tohoto obecného pravidla je zřejmé, že aby mohl zaměstnavatel požadovat po zaměstnanci náhradu jím způsobené škody podle zákoníku práce, musejí být splněny (až na výjimky) následující předpoklady:

1. vznik škody

Škodou se v tomto případě rozumí majetková újma na straně zaměstnavatele. Její prokazování se liší podle toho, o jaký druh odpovědnosti zaměstnance za škodu jde. V řízení o náhradu škody je povinen vznik škody na své straně prokázat poškozený zaměstnavatel, na němž tak leží důkazní břemeno o tom, že škoda vznikla. Aby byl splněn tento zákonný předpoklad, musí škoda existovat nejpozději v době, kdy soud o uplatněném nároku rozhoduje. Neexistuje-li škoda v době rozhodování soudu o uplatněném nároku na její náhradu, byl podle judikatury nárok uplatněn předčasně, což má za následek zamítnutí žaloby, aniž by bylo třeba zabývat se splněním dalších předpokladů odpovědnosti za škodu.

2. protiprávní jednání zaměstnance

Protiprávnost je objektivně existující rozpor mezi určitým jednáním (opomenutím určitého jednání) zaměstnance a stanovenou právní povinností (stanoveným pravidlem chování).

3. zavinění

O zavinění jako psychickém vztahu zaměstnance k jeho protiprávnímu jednání a k následku tohoto jednání se mluví buď ve formě úmyslu, nebo nedbalosti. Forma může mít vliv na rozsah odpovědnosti zaměstnance za škodu (viz dále). Zákoník práce vyžaduje po zaměstnavateli až na výjimky, aby zaměstnanci zavinění prokázal.

4. vazba na plnění pracovních úkolů nebo přímá souvislost s ním

Co se rozumí pro účely náhrady škody plněním pracovních úkolů a co úkony v přímé souvislosti s ním, vymezují ustanovení § 273 a § 274 ZP.

5. příčinná souvislost mezi porušením na straně zaměstnance a vznikem škody

O vztah příčinné souvislosti jako jednoho z předpokladů odpovědnosti za škodu se jedná tehdy, vznikla-li škoda následkem zaviněného porušení pracovních povinností zaměstnancem (tj. bez zaviněného porušení povinnosti zaměstnancem by škoda nevznikla tak, jak vznikla).

Zaviněné porušení pracovních povinností zaměstnancem nemusí být jedinou příčinou vzniku škody. Musí však být jednou z příčin, a to příčinou důležitou, podstatnou a značnou.

Byla-li škoda způsobena také porušením povinností ze strany zaměstnavatele, odpovědnost zaměstnance za škodu se poměrně omezí.

Upozornění

Ve vztahu k některým druhům odpovědnosti zaměstnance za škodu vyžaduje zákoník práce ještě další podmínky. Takovou podmínkou je např. uzavření dohody o odpovědnosti k ochraně hodnot svěřených zaměstnanci k vyúčtování (dohoda o odpovědnosti za svěřené hodnoty).

Druhy odpovědnosti

V rámci právní úpravy odpovědnosti zaměstnance za škodu rozlišuje zákoník práce její následující druhy:

• obecná odpovědnost (§ 250 ZP),

• odpovědnost za nesplnění povinnosti k odvrácení škody (§ 251 ZP),

• odpovědnost za schodek na svěřených hodnotách, které je zaměstnanec povinen vyúčtovat (§ 252 ZP a § 253 ZP),

• odpovědnost za ztrátu svěřených věcí (§ 255 ZP a § 256 ZP).

Upozornění

Stávající zákoník práce neupravuje už odpovědnost zaměstnance za zmetek. Pokud zaměstnanec tímto postupem způsobí zaměstnavateli škodu, bude za ni odpovědný podle obecných ustanovení o odpovědnosti za škodu.

Odpovědnost za nesplnění povinnosti k odvrácení škody

Dle ustanovení § 249 odst. 2 ZP platí jako jedno z pravidel za účelem předcházení škodám, že je-li k odvrácení škody hrozící zaměstnavateli neodkladně třeba zákroku, je zaměstnanec povinen zakročit. Tuto povinnost nemá zaměstnanec toliko v případě, že mu v tom brání důležitá okolnost nebo jestliže by tím vystavil vážnému ohrožení sebe nebo ostatní zaměstnance, popřípadě osoby blízké.

Jestliže zaměstnanec výše uvedenou povinnost nesplní, vědomě neupozorní nadřízeného vedoucího zaměstnance na škodu hrozící zaměstnavateli nebo nezakročí proti hrozící škodě, ačkoliv by tím bylo zabráněno bezprostřednímu vzniku škody, může po něm zaměstnavatel požadovat, aby se podílel na náhradě škody, která byla zaměstnavateli způsobena, a to v rozsahu přiměřeném okolnostem případu, pokud ji není možné nahradit jinak.

Nutno upozornit, že zaměstnanec neodpovídá za škodu, kterou způsobil při odvracení škody hrozící zaměstnavateli nebo nebezpečí přímo hrozícího životu nebo zdraví, jestliže tento stav sám úmyslně nevyvolal a počínal si přitom způsobem přiměřeným okolnostem.

Odpovědnost za schodek

Zvláštním druhem odpovědnosti zaměstnance za škodu je odpovědnost za schodek na svěřených hodnotách, které je zaměstnanec povinen vyúčtovat (dříve nazývaná a v praxi zažitá jako „hmotná odpovědnost“).

Odpovědnost zaměstnance za schodek na svěřených hodnotách, které je povinen vyúčtovat, je odpovědností tzv. zpřísněnou. Odpovědnost za tuto škodu totiž vzniká, prokáže-li zaměstnavatel, že uzavřel se zaměstnancem platnou dohodu o odpovědnosti a že na svěřených a způsobilých hodnotách vznikl schodek. Zaměstnavatel není v tomto případě povinen zaměstnanci prokazovat zavinění, jak mu to jinak předepisuje ustanovení § 250 odst. 3 ZP, a zaměstnanec je povinen nahradit škodu v plné výši (viz dále). Stejně tak zákon po zaměstnavateli nevyžaduje, aby prokazoval, kdy přesně schodek vznikl.

Z výše uvedeného vyplývá, že zavinění zaměstnance na vzniku škody se předpokládá. Zaměstnanec se odpovědnosti za schodek na svěřených hodnotách zprostí zcela, popř. částečně, jen jestliže prokáže, že schodek vznikl zcela, nebo zčásti bez jeho zavinění. Zaměstnanec přitom musí prokázat nejen existenci skutečností nasvědčujících tomu, že schodek mohl vzniknout zcela, nebo zčásti bez jeho zavinění, ale i příčinnou souvislost mezi těmito skutečnostmi a vznikem schodku. Musí tedy prokázat, že bez těchto skutečností by schodek nevznikl tak, jak vznikl.

Důvodem ke zproštění odpovědnosti zaměstnance za škodu může být např. zjištění, že schodek vznikl v důsledku úmyslného jednání třetí osoby (např. vloupání do objektu zaměstnavatele). Zmocní-li se třetí osoba protiprávně hodnot svěřených zaměstnanci k vyúčtování, neznamená to ale samo o sobě, že zaměstnanec za schodek na těchto hodnotách neodpovídá. I v tomto případě by musel prokázat, že schodek vznikl zčásti, nebo zcela bez jeho zavinění.

Upozornění

Jak judikoval Nejvyšší soud, v takovém případě dochází ke střetu dvou odpovědností, totiž odpovědnosti zaměstnance za schodek na svěřených hodnotách a odpovědnosti pachatele trestného činu. Je přitom nutno zkoumat, zda zaměstnanec protiprávní jednání třetí osoby neumožnil porušením svých pracovních povinností (např. povinnosti střežit a ochraňovat majetek zaměstnavatele před poškozením, ztrátou, zničením a zneužitím) a zda by bez takového porušení mohlo ke škodě (schodku) úmyslným jednáním třetí osoby vůbec dojít.

Dohoda o odpovědnosti jako předpoklad

Jak bylo výše již uvedeno, předpokladem vyvození odpovědnosti za schodek vůči zaměstnanci mj. je, že s ním byla uzavřena v souladu s ustanovením § 252 ZP dohoda o odpovědnosti k ochraně hodnot svěřených mu k vyúčtování (tzv. dohoda o odpovědnosti). Pro tuto dohodu platí následující:

• nemůže být uzavřena se zaměstnancem mladším 18 let,

• musí být sjednána písemně,

• musí obsahovat závazek zaměstnance, že přebírá odpovědnost za hodnoty, které mu zaměstnavatel svěří a které je zaměstnanec povinen vyúčtovat (viz dále),

• podmínkou její platnosti není uvedení funkce a pracoviště, s nimiž je taková odpovědnost spojena, dokonce ani vymezení hodnot, za které zaměstnanec odpovědnost převzal (tato skutečnost ovšem může sehrát negativní roli při prokazování případného schodku),

• zaniká dnem skončení pracovního poměru nebo dnem odstoupení zaměstnance od ní; odstoupit může zaměstnanec od této dohody za podmínek uvedených v ustanovení § 253 odst. 1 ZP.

Uzavření dohody o odpovědnosti je logicky spojeno s pracovněprávním vztahem, ať už ve formě pracovního poměru (to často), nebo některé z dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr (spíše výjimečná záležitost). Pokud jde o pracovní poměr, může být odpovědnost zaměstnance za schodek založena přímo v pracovní smlouvě, nebo samostatným dokumentem. Osobně doporučuji druhou variantu.

Pokud zaměstnanec pracuje na jednom pracovišti s více zaměstnanci a společně přicházejí do styku s hodnotami, může být v (individuální) dohodě se zaměstnancem sjednáno, že bude odpovídat za případný schodek společně s nimi. V takovém případě jde o tzv. společnou odpovědnost. Tato skutečnost má dopad především do možnosti zaměstnance od dohody odstoupit a do výše, v jaké zaměstnanec za schodek odpovídá (viz dále).

V praxi se objevují případy, kdy zaměstnavatel spojí uzavření dohody o odpovědnosti s dalším trváním pracovního poměru, neboť má zato, že bez sjednání takové dohody nemůže zaměstnanec svoji práci řádně vykonávat a že je dán důvod k výpovědi z pracovního poměru dle ustanovení § 52 písm. f) ZP. Jak dovodila judikatura, z žádného právního předpisu nevyplývá povinnost zaměstnance uzavřít dohodu o odpovědnosti, a uzavření této dohody nelze proto považovat za předpoklad pro výkon sjednané práce. Není ale vyloučeno, že půjde o oprávněný požadavek zaměstnavatele k řádnému výkonu práce zaměstnancem.

Upozornění

Aby šlo o požadavek na řádný výkon práce, musel by zaměstnavatel prokázat, že je uzavření takové dohody pro výkon druhu práce nezbytné. Odmítnutí zaměstnance podepsat dohodu o odpovědnosti by pak mohlo být důvodem k výpovědi z jeho pracovního poměru.

Hodnoty svěřené k vyúčtování

Dohodu o odpovědnosti nelze uzavřít ve vztahu k jakýmkoliv hodnotám. Musí jít o hodnoty, které jsou předmětem obratu nebo oběhu a s nimiž má zaměstnanec možnost osobně disponovat po celou dobu, po kterou mu byly svěřeny. Mezi takové hodnoty řadí zákoník práce demonstrativně hotovost, ceniny, zboží a zásoby materiálu. Této charakteristice odpovídají např. peníze,…