Specifické kategorie zaměstnanců

901

Specifické kategorie zaměstnanců

Ing. Růžena Klímová, doc. JUDr. Margerita Vysokajová, CSc.

 NahoruMladiství

Mladistvými zaměstnanci se rozumějí zaměstnanci mladší 18 let (§ 350 odst. 2 ZP). Způsobilost fyzické osoby jako zaměstnance mít v pracovněprávních vztazích práva a povinnosti, jakož i způsobilost vlastními právními úkony nabývat těchto práv a brát na sebe tyto povinnosti vzniká dnem, kdy fyzická osoba dosáhne 15 let věku. Zaměstnavatel však s ní nesmí sjednat jako den nástupu do práce den, který by předcházel dni, kdy tato fyzická osoba ukončí povinnou školní docházku s výjimkami uvedenými dále. Znamená to, že pokud žák základní školy prokáže, že má ukončenou povinnou školní docházku (vysvědčení z posledního ročníku základní školy, v němž je na zadní straně uvedeno, zda má žák ukončenou povinnou školní docházku) a současně dosáhl věku 15 let, může s ním zaměstnavatel uzavřít pracovněprávní vztah. Uzavření pracovněprávnímu vztahu s mladistvým zaměstnancem nebrání skutečnost, že mladistvý občan nemá ukončené základní vzdělání, má-li ukončenou povinnou školní docházku. Zákonem č. 561/2004 Sb. je stanovena devítiletá povinná školní docházka.

Zákoník práce od 1. 6. 2024 umožňuje výkon závislé práce mladistvými od 14 let věku nebo i těch, kteří neukončili ještě povinnou školní docházku, jde-li o výkon práce v období hlavních prázdnin (červenec a srpen). K výkonu závislé práce je nutný písemný souhlas zákonného zástupce.

Může vykonávat pouze lehké práce, které neškodí jeho zdraví, vzdělávání a morálnímu rozvoji. Lehkými pracemi pro účely zákoníku práce jsou práce zařazené do kategorie první podle zákona o ochraně veřejného zdraví, pokud součástí práce není činnost, pro jejíž výkon jsou podmínky stanoveny jiným právním předpisem.

U těchto mladistvých se omezuje maximální délka směny a činí 7 hodin a délka týdenní pracovní doby nesmí překročit 35 hodin týdně ve všech pracovněprávních vztazích mladistvého. Nepřetržitý denní odpočinek musí být poskytnut alespoň v rozsahu 14 hodin během 24 hodin po sobě jdoucích. Zaměstnavatel nesmí zaměstnávat tyto osoby prací přesčas a prací v době mezi 20. a 6. hodinou.

Zásadní změna se týká vstupní lékařské prohlídky u mladistvých. V souladu s ustanovením § 247 ZP je zaměstnavatel povinen zabezpečit na své náklady, aby mladiství zaměstnanci byli vyšetřeni poskytovatelem pracovnělékařských služeb:

1. před vznikem pracovního poměru a dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr a před převedením na jinou práci,
2. pravidelně podle potřeby, nejméně však jedenkrát ročně.

Mladiství zaměstnanci jsou povinni se takovému vyšetření podrobit.

Pracovní podmínky mladistvých zaměstnanců upravují § 243 až 246 ZP směřující k vytváření příznivých podmínek pro všestranný rozvoj jejich tělesných a duševních schopností. Podle těchto ustanovení zaměstnavatelé smějí mladistvé zaměstnávat jen pracemi, které jsou přiměřené jejich fyzickému a rozumovému rozvoji. Posouzení, zda práce sjednaná s mladistvým zaměstnancem odpovídá tomuto požadavku, je vždy na zaměstnavateli, který však musí vycházet z individuálního hodnocení jednotlivých zaměstnanců a nesmí přeceňovat ani jejich schopnosti nebo fyzickou kondici a především se řídit lékařským posudkem vydaným poskytovatelem pracovnělékařských služeb.

Lékařský posudek zabezpečuje zaměstnavatel na své náklady.

Zaměstnavatelé nesmějí zaměstnávat mladistvé zaměstnance (§ 245 a 246 ZP)

• prací přesčas a prací v noci (výjimečně mohou mladiství zaměstnanci starší než 16 let konat noční práci nepřesahující 1 hodinu, jestliže je to třeba pro jejich výchovu k povolání, a to pod dohledem zaměstnance staršího 18 let, je-li tento dohled pro ochranu mladistvého zaměstnance nezbytný; noční práce musí bezprostředně navazovat na práci připadající podle rozvrhu směn na denní dobu),

• prací pod zemí při těžbě nerostů nebo při ražení tunelů a štol,

• pracemi, které jsou pro ně nepřiměřené, nebezpečné nebo škodlivé jejich zdraví,

• pracemi, při nichž jsou vystaveni zvýšenému nebezpečí úrazu nebo při jejichž výkonu by naopak mohli ohrozit bezpečnost a zdraví spoluzaměstnanců.

Dále musí zaměstnavatelé respektovat ustanovení vyhlášky č. 180/2015 Sb., kde jsou v § 5 a 6 podrobněji vymezeny práce zakázané mladistvým.

Zaměstnavatel je povinen převést mladistvého zaměstnance do doby, než bude moci konat práci, pro kterou se mu dostalo výchovy k povolání, protože zatím podle lékařského posudku ohrožuje jeho zdraví, na jinou přiměřenou práci odpovídající jeho kvalifikaci.

Pracovní doba mladistvých zaměstnanců, kteří dosáhli alespoň 15 let a mají ukončenou povinnou školní docházku, je stanovena na 40 hodin týdně s tím, že v jednotlivých dnech nesmí délka směny přesáhnout 8 hodin. Pokud mladistvý uzavře více pracovněprávních vztahů, platí omezení týdenní pracovní doby na 40 hodin pro všechny tyto vztahy v souhrnu (§ 79a ZP). U mladistvých, kteří jsou mladší 15 let nebo nemají ukončenou povinnou školní docházku, je omezena maximální délka směny a činí 7 hodin a délka týdenní pracovní doby nesmí překročit 35 hodin týdně ve všech pracovněprávních vztazích mladistvého.

Přestávku na oddech musí zaměstnavatel mladistvému (včetně mladšímu 15 let) poskytnout vždy, a to nejdéle po 4,5 hodinách nepřetržité práce v délce nejméně 30 minut (§ 88 odst. 1 ZP). Případné rozdělení této přestávky na více částí by mělo být upraveno buď kolektivní smlouvou, nebo vnitřním předpisem zaměstnavatele, u něhož odborová organizace nepůsobí, a to v souladu s provozními potřebami, ovšem takové rozdělení přestávky se netýká mladistvých. Nepřetržitý denní odpočinek v trvání alespoň 12 hodin během 24 hodin po sobě jdoucích nesmí být mladistvému nikdy zkrácen (§ 90 odst. 2 ZP). Jde-li o mladistvé mladší 15 let, nepřetržitý denní odpočinek musí trvat alespoň 14 hodin během 24 hodin po sobě jdoucích. Nepřetržitý odpočinek v týdnu musí být mladistvému (včetně mladšímu 15 let) poskytnut v rozsahu alespoň 48 hodin v rámci týdne.

S mladistvými zaměstnanci nesmí zaměstnavatel uzavřít dohodu o odpovědnosti k ochraně hodnot svěřených k vyúčtování (§ 252 odst. 2 ZP), ani dohodu o odpovědnosti za ztrátu svěřených věcí (§ 255 odst. 3 ZP).

Odměňování mladistvých zaměstnanců se řídí týmiž zásadami, které platí pro ostatní zaměstnance a které jsou vymezeny v § 110 ZP. Je však přirozené, že mzda těchto zaměstnanců bude obvykle nižší než mzda ostatních plně výkonných zaměstnanců, i když budou vykonávat stejný druh práce. Výše mzdy závisí také na pracovní výkonnosti a u mladistvého zaměstnance lze těžko očekávat, že bude stejně výkonný jako plně zapracovaný zaměstnanec. Na druhé straně obtížnost pracovních podmínek vyjádřených ve mzdě různými příplatky bude třeba posuzovat u mladistvého zaměstnance stejně, protože např. práce v neděli nebo ve svátek je pro něho stejně nevýhodná jako pro ostatní zaměstnance, takže není důvod rozlišovat výši těchto případných příplatků pro zaměstnance mladistvé a ostatní. Kromě toho je nutno brát v úvahu skutečnost, že při případném sjednání kratší týdenní pracovní doby s mladistvým zaměstnancem musí i jeho výdělek odpovídat sjednané kratší pracovní době.

Odměňování se řídí příslušnými ustanoveními zákoníku práce platnými pro ostatní zaměstnance. Znamená to, že i u mladistvých zaměstnanců musí být uplatněna alespoň základní sazba minimální mzdy nebo nejnižší úroveň zaručeného platu, jsou-li odměňováni platem.

 NahoruAbsolventi, studenti, učni

Absolvent

Absolventem se rozumí pro pracovněprávní účely (§ 229 odst. 2 ZP) zaměstnanec vstupující do zaměstnání na práci odpovídající jeho kvalifikaci, jestliže celková doba jeho odborné praxe nedosáhla po úspěšném ukončení studia (přípravy) dvou let (do této doby se nezapočítává mateřská a rodičovská dovolená). Jde tedy nejen o studenty – absolventy středních škol po složení maturitní zkoušky nebo vysokých škol po řádném ukončení studia, ale o všechny žáky oprávněných vzdělávacích zařízení bez ohledu na stupeň vzdělání (střední, střední odborné, vyučení v oboru – tedy nikoli dokončení pouhého základního vzdělání). Zaměstnavatelé, kteří přijmou absolventa do pracovněprávního vztahu (především pracovního poměru), jsou povinni pečovat o jejich odborný rozvoj během prvního období jejich praxe, přičemž se tato praxe považuje za výkon práce, za který absolventu přísluší mzda (plat). Tato péče má zajistit, aby absolvent po skončení praxe měl předpoklady k plnohodnotnému výkonu práce, pro kterou získal teoretické znalosti během studia (přípravy).

Z výše uvedeného vymezení pojmu "absolvent" vyplývá, že:

1. pod tento pojem nespadají jen ti absolventi, kteří po absolvování studia (přípravy) nastoupili do svého prvního zaměstnání, ale i ti, kteří ještě nemají potřebné dva roky odborné praxe bez ohledu na skutečnost, do kolikátého zaměstnání nastupují,
2. režimu zvláštní péče ze strany zaměstnavatele nemohou podléhat ti absolventi, kteří nastoupili do zaměstnání na jinou práci, než pro kterou nabyli studiem (přípravou) potřebnou kvalifikaci. Na ty se pohlíží stejně jako na každého jiného nově přijatého zaměstnance (může jít např. o absolventku zdravotní školy, která v období dvou let po jejím absolvování nastoupí do zaměstnání jako sekretářka v jiném oboru),
3. žáci a studenti, kteří sice ukončili příslušnou školu, avšak nesložili předepsané závěrečné zkoušky, se za absolventy nepovažují – nejde o úspěšné ukončení studia (přípravy).

Žáci, studenti a učni

Protože u žáků a studentů nejde po dobu jejich přípravy k povolání o pracovněprávní vztah (jde o praktický výcvik dle školského zákona), ustanovení pracovněprávních předpisů se na ně nevztahuje. Určitou výjimku obsahuje zákoník práce jednak v § 391, který upravuje otázky spojené s náhradou škody způsobené jak žáky škole, tak školou žákům, popřípadě třetím osobám, jednak v ustanovení § 359, které upravuje používání průměrného výdělku v souvislosti s náhradou škody vzniklé žákovi nebo studentovi.

Pokud student, žák či učeň vstoupí do pracovněprávního vztahu před dovršením 18. roku věku, platí pro něho všechna specifika platná pro mladistvého zaměstnance.

Pokud žáci odborných učilišť (učni) vykonávají v rámci učebních osnov při odborném výcviku produktivní práci pro zaměstnavatele, u něhož tento výcvik probíhá, přísluší jim za výkon této činnosti odměna. Její výše je určena v § 122 zákona č. 561/2004 Sb., školský zákon.

Obecně pak lze o odměňování žáků a studentů mluvit pouze v souvislosti s jejich tzv. prázdninovými aktivitami, kdy vykonávají různé, většinou pomocné práce např. v obchodních organizacích a službách (doplňování zboží, úklid, donáška, apod.).

Těmito činnostmi lze zaměstnávat žáky a studenty, kteří ukončili povinnou školní docházku a dosáhli alespoň 15 let a od 1. 6. 2024 též mladistvé od 14 let věku nebo i těch, kteří neukončili ještě povinnou školní docházku. Pokud jim není 18 let – musí u nich zaměstnavatel dodržovat všechny zásady pro zaměstnávání mladistvých. Tyto činnosti jsou vždy vykonávány v pracovněprávním vztahu (pracovní poměr na dobu určitou, dohoda o pracích konaných mimo pracovní poměr) a za jejich výkon jim přísluší mzda (popřípadě plat nebo odměna v případě DPP a DPČ) podle stejných zásad jako ostatním zaměstnancům s případnými odchylkami platnými pro mladistvé zaměstnance. Přitom není rozhodující, zda žáky a studenty zaměstnává přímo zaměstnavatel v pracovním poměru nebo na dohodu o pracích konaných mimo pracovní poměr, či zda jako uživatel využije služeb agentury práce, která se studentem uzavřela pracovní poměr nebo dohodu o pracovní činnosti a přidělí ho k uživateli.

DAŇ Z PŘÍJMŮ ZE ZÁVISLÉ ČINNOSTI

Příjmy žáků škol a studentů

Podle § 6 odst. 1 písm. a) ZDP jsou příjmy ze současného nebo dřívějšího pracovněprávního, služebního nebo členského poměru a obdobného poměru, v nichž je poplatník při výkonu práce povinen dbát příkazů plátce, považovány za příjmy ze závislé činnosti. Těmito příjmy se rozumějí i příjmy za práci žáků a studentů z praktického výcviku, které jsou od roku 2014 v souladu s ustanovením § 6 odst. 9 písm. l) ZDP od daně osvobozeny.

Pokud žáci a studenti vykonávají praktický výcvik, za který je jim poskytována odměna dle školského zákona, musí plátce vést mzdový list na každého studenta. Ve mzdovém listě jsou odměny za praktický výcvik uvedeny jako příjmy od daně osvobozené a je zbytečné, aby student učinil Prohlášení poplatníka.

V situaci, kdy pracují na základě pracovněprávního vztahu, mají podle § 35ba ZDP žáci učilišť a studenti možnost uplatnit základní slevu na dani, pokud učiní Prohlášení poplatníka.

Pokud pracující student/učeň učinil Prohlášení poplatníka a požádá do 15. 2. následujícího roku o provedení ročního zúčtování zálohy daně, provede zaměstnavatel roční zúčtování klasickým způsobem, tj. v souladu s § 38ch ZDP.

Příjmy absolventů škol

Standardním způsobem se postupuje v případě zdanění příjmů ze závislé činnosti u absolventů škol.

Absolventi škol však mohou pobírat příjmy ze závislé činnosti ještě před nástupem do zaměstnání. Podle § 6 odst. 1 písm. d) ZDP příjmy ze závislé činnosti jsou mimo jiné příjmy plynoucí v souvislosti se současným, budoucím nebo dřívějším výkonem závislé činnosti podle písmen a) až c) bez ohledu na to, zda plynou od plátce, u kterého poplatník vykonává závislou činnost nebo funkci, nebo od plátce, u kterého poplatník závislou činnost nebo funkci nevykonává. Příjmy plynoucí v souvislosti s budoucím výkonem závislé činnosti jsou zejména podniková stipendia, na základě kterých studující po ukončení studia musí nastoupit do daného zaměstnání na základě dohody o budoucím uzavření pracovněprávního vztahu, obvykle po ukončení studia. Může se též jednat o náborové příspěvky.

Zaměstnavatel si může do daňových nákladů zahrnout motivační příspěvek poskytnutý na základě smluvního vztahu žákovi nebo studentovi, který se pro zaměstnavatele připravuje na výkon profese.

ZDRAVOTNÍ POJIŠTĚNÍ

U posuzování mladistvých zaměstnanců, žáků, studentů a učňů či absolventů škol z pohledu zdravotního pojištění je důležité zjistit, zda jsou považováni za nezaopatřené děti z pohledu zákona o státní sociální podpoře. Nezaopatřené děti patří mezi osoby, za které hradí pojistné na zdravotní pojištění stát. Z tohoto titulu nemusí v zaměstnání ani v samostatné výdělečné činnosti dodržet minimální vyměřovací základ. Znamená to, že pojistné na zdravotní pojištění se odvádí jen z dosaženého vyměřovacího základu. Ustanovení o minimálním vyměřovacím základu zde neplatí.

Zaměstnavatel je povinen plnit oznamovací povinnost vůči příslušné zdravotní pojišťovně o skutečnostech rozhodných pro platbu pojistného státem. Oznamovací povinnost plní také pojištěnec. Pokud je pojištěnec zaměstnán, má ohlašovací povinnost vždy zaměstnavatel (např. zahájení nebo ukončení školy v době, kdy je pojištěnec zaměstnán).

Pokud má žák nebo student příjmy ze závislé činnosti za práci z praktického výcviku, neodvádí se pojistné na zdravotní pojištění, protože nevznikla účast na zdravotním a sociálním pojištění (nebyl uzavřen žádný pracovněprávní vztah zakládající účast na tato pojištění) a navíc jde o příjmy osvobozené od zdanění.

Po skončení studia jsou studenti považováni za nezaopatřené děti jen za určitých podmínek. Jde jen o dobu krátkou a bezprostředně navazující na skončení školy. Navíc je rozhodující, zda je v této době vykonávána výdělečná činnost či nikoli. Například student vysoké školy do 26 let věku je považován za nezaopatřené dítě v měsíci, kdy úspěšně ukončil studium, a pak ještě v následujícím měsíci za podmínky, že není po celý tento kalendářní měsíc výdělečně činný v rámci činnosti, která zakládá účast na nemocenském pojištění (výkon činnosti po část měsíce není na překážku). U studentů středních škol a učilišť se jedná o navazující prázdniny po ukončení posledního ročníku střední školy za podmínky, že není vykonávána výdělečná činnost zakládající účast na nemocenském pojištění v žádném z těchto měsíců po celý měsíc.

Výdělečná činnost v době navazujících prázdnin po kratší dobu než celý měsíc není na překážku.

SOCIÁLNÍ POJIŠTĚNÍ

Studenti vysokých škol a žáci středních škol (dále jen studenti) nejsou nemocensky pojištěni. Pokud student vstoupí do zaměstnání, které založí účast na nemocenském pojištění, je účasten nemocenského pojištění jako každý jiný zaměstnanec. Přesto však jsou zde určité rozdíly. Pro účely nemocenského pojištění se rozlišuje, zda výdělečná činnost je vykonávána pouze o prázdninách, anebo i po dobu školního roku. Je-li vykonávána i po dobu školního roku, je student účasten nemocenského pojištění za stejných podmínek jako zaměstnanec, který nestuduje. Není ani omezován v pobírání dávek.

Je-li zaměstnání vykonáváno jen v době školních prázdnin, je u studentů omezen nárok na dávky z tohoto zaměstnání. Z nemocenského pojištění zaměstnanců náleží studentovi jen nemocenské. Nemocenské se vyplácí nejdéle do skončení prázdnin. Poté by se poskytovalo jen v případě, že pracovní neschopnost brání studentovi pokračovat ve studiu.

Učni jsou dle školského zákona považováni za žáky střední…