Překážky v práci

501

Překážky v práci

Ing. Růžena Klímová, doc. JUDr. Margerita Vysokajová, CSc.

 NahoruPřekážky v práci a jejich náhrady

Přestože je účelem pracovního poměru povinnost zaměstnance konat v pracovní době sjednanou práci, nastávají situace, že zaměstnanec nemůže ze závažných důvodů konat tuto práci.

Překážky v práci dělíme na:

1. překážky na straně zaměstnavatele § 207 až 210 ZP,
2. překážky na straně zaměstnance § 191 až 206 ZP.

Překážky v práci na straně zaměstnavatele

Prostoje jsou krátkodobá přerušení práce, k nimž dochází z objektivních důvodů. Jde např. o poruchu stroje, kterou nezavinil zaměstnanec, přerušení dodávky elektrické nebo tepelné energie, nedodání materiálu pro práci apod. Zaměstnanci, který nebyl převeden na jinou práci, přísluší náhrada mzdy nejméně ve výši 80 % průměrného výdělku. Jestliže byl zaměstnanec převeden na jinou práci, přísluší mu mzda za vykonanou práci, nejméně však ve výši průměrného výdělku.

Překážky v práci způsobené nepříznivými povětrnostními vlivy přicházejí v úvahu nejčastěji v zemědělství a v lesnictví, ale mohou nastat i ve stavebnictví a jinde tam, kde se pracuje v přírodě. Úprava náhrady ušlé mzdy by měla být stanovena v kolektivní smlouvě nebo ve vnitřním předpisu zaměstnavatele, ale náhrada mzdy musí činit nejméně 60 % průměrného výdělku.

Ostatní překážky na straně zaměstnavatele, pro něž nemůže zaměstnanec vykonávat sjednanou práci, jde-li o snížení odbytu nebo zakázek, označuje zákon jako tzv. skrytou nezaměstnanost. Od roku 2012 je umožněno, že zaměstnavatel může stanovit vnitřním předpisem náhradu mzdy ve výši 60 % průměrného výdělku. Je však třeba upozornit na to, že pro účely zdravotního pojištění je nutné respektovat ustanovení o minimálním vyměřovacím základu, kterým je minimální mzda. Pokud 60 % průměrného výdělku nebude činit ani minimální mzdu, musí být odvedeno zdravotní pojištění alespoň z minimální mzdy a tzv. doplatek do minima hradí v tomto případě zaměstnavatel.

Zákoník práce (§ 208 ZP) zná i jiné překážky v práci na straně zaměstnavatele, avšak blíže je nespecifikuje. V praxi může tedy jít o jakoukoli překážku, kterou způsobil zaměstnavatel a na níž zaměstnanec nenese vinu.

Může jít např.:

• o nepřevedení zaměstnance na jinou práci, ačkoli je zaměstnavatel povinen tak ze zákona učinit (§ 41 odst. 1 ZP), a zaměstnanec odmítne konat nadále původní práci,

• o protiprávní převedení (tj. bez dohody se zaměstnancem v případech, kdy zákoník tuto dohodu vyžaduje, např. při prostoji) na jinou práci, než byla sjednána v pracovní smlouvě a kterou zaměstnanec odmítne konat,

• o protiprávní přeložení zaměstnance do jiného místa, než bylo sjednáno v pracovní smlouvě, kam zaměstnanec odmítne nastoupit,

• o krátkodobé uzavření provozních prostor, kde zaměstnanec pracuje (např. pro malování, adaptaci nebo rekonstrukci), kdy zaměstnavatel nepřidělí zaměstnanci v dohodě s ním jinou práci. To však neplatí, jde-li o převedení k odvrácení mimořádné události nebo hrozící nehody (§ 41 odst. 4 ZP),

• o čas strávený na pracovní cestě jinak než plněním pracovních úkolů (za to mu přísluší mzda), který spadá do jeho pracovní doby a mzda ani plat se zaměstnanci nekrátí. Pokud by mu v důsledku toho ušla mzda (§ 210 ZP), náleží mu náhrada mzdy,

• o vyhlášení nezákonné výluky (§ 28 až 30 zákona č. 2/1991 Sb., o kolektivním vyjednávání).

Ve všech těchto případech přísluší zaměstnanci náhrada mzdy/platu ve výši průměrného výdělku. Výjimku tvoří pouze případy (§ 209 ZP), kdy zaměstnavatel podnikatelské sféry nemůže zaměstnanci přidělovat práci v rozsahu stanovené týdenní pracovní doby pro nedostatek práce (např. pro dočasné omezení odbytu výroby) a tento zaměstnavatel uzavře pro uvedený případ předem písemnou dohodu (§ 209 odst. 2 ZP) s odborovou organizací v tom smyslu, že poskytovaná náhrada mzdy bude nižší (nejméně 60 % průměrného výdělku). Součástí této dohody by měl být i výčet provozních důvodů, pro které zaměstnavatel nemůže zaměstnancům přidělovat práci v plném rozsahu, aby se zamezilo případným pozdějším dohadům o tom, zda je či není v konkrétním případě oprávněn poskytovat nižší náhradu mzdy. Nepůsobí-li u něho odborová organizace, může být dohoda nahrazena vnitřním předpisem.

Odvolání nebo vzdání se vedoucí funkce

O překážku na straně zaměstnavatele jde také tehdy, odvolá-li zaměstnavatel zaměstnance z funkce (popřípadě se zaměstnanec funkce vzdá) a nemá pro tohoto zaměstnance jinou vhodnou práci nebo ji zaměstnanec odmítne (§ 73 odst. 4 ZP). V takovém případě má zaměstnavatel sice výpovědní důvod podle § 52 písm. c) ZP, avšak do skončení výpovědní doby je povinen poskytovat zaměstnanci náhradu mzdy (platu) ve výši průměrného výdělku. Je nutno zdůraznit, že odvolání či vzdání se vedoucího pracovního místa se týká jak jmenovaných zaměstnanců v nepodnikatelské sféře (§ 33 odst. 3 ZP), tak i vedoucích zaměstnanců u zaměstnavatelů provozujících podnikatelskou činnost, s nimiž může být možnost odvolání z vedoucího místa dohodnuta v pracovní smlouvě, pokud je zároveň dohodnuto, že se zaměstnanec může tohoto místa vzdát (§ 73 odst. 2 ZP). Dohodnutí takové možnosti přichází v úvahu pouze u zaměstnanců, kteří jsou na vedoucím místě

1. v přímé řídicí působnosti

   • statutárního orgánu, je-li zaměstnavatelem právnická osoba,

   • zaměstnavatele, je-li zaměstnavatelem fyzická osoba,

2. v přímé řídicí působnosti vedoucího zaměstnance přímo podřízeného

   • statutárnímu orgánu, je-li zaměstnavatelem právnická osoba,

   • zaměstnavateli, je-li zaměstnavatelem fyzická osoba,

za podmínky, že tomuto vedoucímu zaměstnanci je podřízen další vedoucí (nikoliv jen řadový) zaměstnanec.

Překážky na straně zaměstnance

Zaměstnavatel je povinen zaměstnanci poskytnout pracovní volno v případech, které zákoník práce nebo vyhláška č. 590/2006 Sb., případně jiné právní předpisy, označují jako překážku v práci na straně zaměstnance a zaměstnavateli ukládají povinnost poskytnout mu pracovní volno ve stanoveném rozsahu, případně s náhradou platu či náhradou mzdy. Zákoník práce překážky v práci na straně zaměstnance rozlišuje jako důležité osobní překážky, které jsou taxativně uvedeny v § 191 a 191a ZP a jsou jimi:

• dočasná pracovní neschopnost (podle předpisů o nemocenském pojištění),

• karanténa (podle předpisů o ochraně veřejného zdraví),

• ošetřování dítěte mladšího než 10 let nebo jiného člena domácnosti v případech stanovených předpisy o nemocenském pojištění,

• péče o dítě mladší než 10 let z důvodů stanovených v § 39 ZNP nebo případů, kdy se fyzická osoba, která o dítě jinak pečuje, podrobila vyšetření nebo ošetření ve zdravotnickém zařízení, které nebylo možno zabezpečit mimo pracovní dobu zaměstnance, a proto nemůže o dítě pečovat,

• mateřská nebo rodičovská dovolená (samostatně a podrobněji jsou upraveny v § 195 až 198 ZP),

• otcovská dovolaná (upraveno v § 195a ZP),

• poskytování dlouhodobé péče v případech podle § 41a až 41c ZNP.

Jde o tradiční typy překážek v práci, pro něž je charakteristické, že při nich zaměstnanec s výjimkou rodičovské dovolené, která se poskytuje na žádost zaměstnance, nežádá o pracovní volno, protože samotná jejich existence prokázaná zaměstnancem zaměstnavateli zakládá povinnost zaměstnavatele omluvit nepřítomnost zaměstnance v práci. Dále pak je pro tyto překážky typické to, že s výjimkou dále uvedenou zaměstnanci při nich nenáleží náhrada mzdy nebo platu od zaměstnavatele, ale za podmínek stanovených zvláštními právními předpisy dávky nemocenského pojištění, popřípadě dávky státní sociální podpory.

Podle zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, mají zaměstnavatelé povinnost zabezpečit své zaměstnance v období prvních 14 kalendářních dnů trvání dočasné pracovní neschopnosti nebo karantény náhradou příjmu, tj. náhradou mzdy, platu, odměny z dohody o pracovní činnosti. Podmínky stanoví zákoník práce v § 192 až 194 ZP a také zvláštní právní předpisy upravující odměňování některých skupin pojištěnců.

Zaměstnavatel je dále povinen zaměstnanci poskytnout pracovní volno při překážkách z důvodu obecného zájmu, mezi které patří výkon veřejné funkce (§ 201 ZP) a výkon občanských povinností (§ 202 ZP), anebo pro jiné úkony v obecném zájmu, které jsou upraveny buď v jednotlivých zvláštních právních předpisech, které upravují danou problematiku, anebo v § 203 ZP.

Pracovní volno v nezbytném rozsahu nejvýše 3 týdny v kalendářním roce přísluší k činnosti vedoucích táborů pro děti a mládež, a jejich zástupců pro věci hospodářské a zdravotní, k činnosti oddílových vedoucích, vychovatelů, instruktorů a středních zdravotnických pracovníků v táborech pro děti a mládež a i pro obdobné činnosti na sportovních soustředěních dětí a mládeže (§ 203a ZP). Uvedené pracovní volno zaměstnanci přísluší, pokud tomu nebrání vážné provozní důvody na straně zaměstnavatele, a za podmínky, že zaměstnanec nejméně po dobu 1 roku bezprostředně před uvolněním pracoval soustavně a bezplatně s dětmi nebo s mládeží. Tato podmínka se nevyžaduje, jde-li o tábory nebo sportovní soustředění pro zdravotně postižené děti a mládež. Výše náhrady mzdy/platu přísluší za počet hodin odpovídající délce jeho stanovené týdenní pracovní doby. Bližší určení náhrady stanoví zákoník práce v ustanovení § 203a odst. 5.

Mezi další případy pracovního volna poskytovaného pro jiné úkony v obecném zájmu patří pracovní volno související s brannou povinností (§ 204 ZP) a překážky v práci z důvodu školení nebo jiné formy přípravy nebo studia (§ 205 ZP). Zákoník práce nebo jiné právní předpisy, které právo na pracovní volno zakládají, současně stanoví podmínky poskytovaného volna, jeho rozsah a skutečnost zda a v jakém rozsahu přísluší zaměstnanci po dobu pracovního volna i náhrada mzdy nebo platu. Zaměstnavatel může zaměstnancům poskytovat pracovní volno při překážkách na straně zaměstnance ve vyšším rozsahu, než stanoví právní předpisy nebo i v jiných případech než stanoví právní předpisy, pokud se tak dohodne v kolektivní smlouvě anebo stanoví ve vnitřním předpisu vydaném podle § 305 ZP.

Podle § 206 ZP je zaměstnanec povinen, je-li mu překážka v práci předem známa, požádat zaměstnavatele o poskytnutí pracovního volna. Není-li mu překážka v práci předem známa, je povinen uvědomit zaměstnavatele o překážce a o předpokládané době jejího trvání bez zbytečného odkladu. Překážku v práci je zaměstnanec zaměstnavateli povinen prokázat a ke splnění této povinnosti jsou právnické a fyzické osoby povinny poskytnout zaměstnanci potřebnou součinnost.

Zákoník práce obecně upravuje kromě důležitých osobních překážek v práci i další jiné důležité osobní překážky v práci na straně zaměstnance, při nichž je zaměstnavatel povinen poskytnout zaměstnanci pracovní volno nejméně ve stanoveném rozsahu a rovněž ve stanovených případech náhradu mzdy nebo platu. Náhrada mzdy se poskytuje ve výši průměrného výdělku. Okruh těchto překážek v práci určuje vláda samostatným nařízením vlády č. 590/2006 Sb., v němž stanovuje rozsah pracovního volna případy, ve kterých se poskytuje náhrada mzdy nebo platu včetně případného spolurozhodování odborové organizace o vysílání zaměstnanců na pohřeb spoluzaměstnance, a to i vůči zaměstnancům, kteří nepracují na pracovištích zaměstnavatele, ale podle dohodnutých podmínek pro něj vykonávají práce v pracovní době, kterou si sami rozvrhují (podle § 87a ZP).

Jiné důležité osobní překážky:

1. Vyšetření nebo ošetření

1. Pracovní volno s náhradou mzdy nebo platu se poskytne na nezbytně nutnou dobu, bylo-li vyšetření nebo ošetření provedeno ve zdravotnickém zařízení, které je ve smluvním vztahu ke zdravotní pojišťovně, kterou si zaměstnanec zvolil a které je nejblíže bydlišti nebo pracovišti zaměstnance a je schopné potřebnou zdravotní péči poskytnout (dále jen "nejbližší zdravotnické zařízení"), pokud vyšetření nebo ošetření nebylo možné provést mimo pracovní dobu.
2. Bylo-li vyšetření nebo ošetření provedeno v jiném než nejbližším zdravotnickém zařízení, poskytne se pracovní volno na nezbytně nutnou dobu; náhrada mzdy nebo platu však přísluší nejvýše za dobu podle písmene a).

2. Pracovnělékařská prohlídka, vyšetření nebo očkování související s výkonem práce

Pracovní volno na nezbytně nutnou dobu se poskytne zaměstnanci, který se podrobil pracovnělékařské prohlídce, vyšetření nebo očkování souvisejícím s výkonem práce v rozsahu stanoveném zvláštními právními předpisy nebo rozhodnutím příslušného orgánu ochrany veřejného zdraví.

3. Přerušení dopravního provozu nebo zpoždění hromadných dopravních prostředků

Pracovní volno bez náhrady mzdy nebo platu se poskytne na nezbytně nutnou dobu pro nepředvídané přerušení dopravního provozu nebo zpoždění hromadných dopravních prostředků, nemohl-li zaměstnanec dosáhnout včas místa pracoviště jiným přiměřeným způsobem.

4. Znemožnění cesty do zaměstnání

Pracovní volno s náhradou mzdy nebo platu na nezbytně nutnou dobu, nejvýše na 1 den, se poskytne zaměstnanci těžce zdravotně postiženému pro znemožnění cesty do zaměstnání z důvodů povětrnostních vlivů, živelní události a jiné mimořádné události nehromadným dopravním prostředkem, který tento zaměstnanec používá.

5. Uzavření manželství a partnerství

Tato překážka v práci se vztahuje kromě uzavření manželství také na případy uzavření partnerství (dle § 655 odst. 2 OZ) a registrovaného partnerství.

Rozsah pracovního volna a poskytnutí mzdy či platu závisí na tom, zda jde o svatbu vlastní nebo svatbu rodiče či dítěte:

• na vlastní svatbu náleží zaměstnanci pracovní volno v délce 2 dnů, z toho 1 den k účasti na svatebním obřadu. Náhrada mzdy nebo platu přísluší jen za 1 den pracovního volna. Čerpá-li zaměstnanec pracovní volno v rozsahu 2 dnů, přísluší mu náhrada mzdy nebo platu za den, kdy se účastnil svatebního obřadu.

• k účasti rodiče na svatbě jeho dítěte přísluší 1 den pracovního volna s náhradou mzdy či platu,

• k účasti dítěte na svatbě rodiče přísluší 1 den pracovního volna bez náhrady mzdy nebo platu.

Náhrada mzdy nebo platu přísluší rovněž zaměstnancům, kteří si rozvrhují pracovní dobu sami (dle § 87a ZP).

6. Narození dítěte

Pracovní volno se poskytne na nezbytně nutnou dobu

1. s náhradou mzdy nebo platu k převozu manželky (družky) do zdravotnického zařízení a zpět,
2. bez náhrady mzdy nebo platu k účasti při porodu manželky (družky).

7. Úmrtí

Pracovní volno s náhradou mzdy nebo platu se poskytne

• na 2 dny při úmrtí manžela, partnera, druha nebo dítěte a na další den k účasti na pohřbu těchto osob.

• na 1 den k účasti na pohřbu a na další den, jestliže zaměstnanec obstarává tento pohřeb, jde-li o úmrtí:

  1. rodiče, prarodiče, vnoučete nebo sourozence zaměstnance,
  2. rodiče, prarodiče nebo sourozence manžela nebo partnera zaměstnance,
  3. manžela nebo partnera dítěte zaměstnance anebo manžela nebo partnera sourozence zaměstnance nebo
  4. jiné osoby, která žila se zaměstnancem v době úmrtí v domácnosti.

Pracovní volno bez náhrady mzdy nebo platu se poskytne na dalších 5 dnů při úmrtí manžela, partnera, druha, dítěte, vnoučete, rodiče, prarodiče nebo sourozence zaměstnance.

Náhrada mzdy nebo platu přísluší v případě úmrtí uvedených osob také zaměstnancům, kteří si rozvrhují pracovní dobu sami (dle § 87a ZP).

8. Doprovod

Pracovní volno se poskytuje k doprovodu rodinného příslušníka do zdravotnického zařízení k vyšetření nebo ošetření při náhlém onemocnění nebo úrazu i k předem stanovenému vyšetření, ošetření nebo léčení a zpět:

• Pracovní volno náleží vždy jen jednomu z rodinných příslušníků na nezbytně nutnou dobu, nejvýše však na 1 den, byl-li doprovod nezbytný a uvedené úkony nebylo možno provést mimo pracovní dobu.

• Náhrada mzdy nebo platu za dobu pracovního volna zaměstnanci přísluší jen při doprovodu manžela, partnera, druha nebo dítěte, rodiče a prarodiče zaměstnance nebo jeho manžela nebo partnera. Má-li však zaměstnanec nárok na ošetřovné podle zákona o nemocenském pojištění, náhrada mzdy nebo…