Dotaz
Můj dotaz se týká povinné pauzy na oběd. Jde mi hlavně o to, jak nastavit docházkový systém. Máme klouzavou pracovní dobu a zaměstnanec musí být přítomen v práci od 9.00 do 14.00. Pokud přijde v 8. 00 hodin a odejde ve 14.00 hodin, na přestávku jít nemusí a jeho odpracovaná doba bude 6 hodin. Pokud přijde v 7.55 a odejde v 14.00 stačí když mu docházkový systém vygeneruje přestávku 5 minut a jeho odpracovaná doba bude zase 6 hodin, nebo mu musí docházkový systém vygenerovat přestávku 30 minut a jeho odpracovaná doba bude 5 hodin a 35 minut? Dodavatel systému nastavil druhou variantu a pak to vychází tak, že když je zaměstnanec v práci déle, tak vlastně je jeho odpracovaná doba kratší. Obě varianty jsou samozřejmě za předpokladu, že zaměstnanec fyzicky pracoviště neopustil
Právní předpisy
Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů
Odpověď
Problematika přestávky v práci na jídlo a oddech je upravena v ustanovení § 88 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "ZP"). Přestávky v práci slouží k stanovení optimálního rozvržení pracovního výkonu zaměstnance a nezbytného odpočinku (relaxace) zaměstnanců.
Přestávku v práci na jídlo a oddech určuje zaměstnavatel podle svých provozních možností, ale za podmínky, že ji poskytne zaměstnanci nejdéle po 6 hodinách nepřetržité práce v trvání alespoň 30 minut (§ 88 odst. 1 ZP) a zároveň nebude poskytnuta na začátku nebo konci pracovní doby (§ 88 odst. 3 ZP). Byla-li přestávka v práci na jídlo a oddech rozdělena, musí alespoň jedna její část činit nejméně 15 minut (§ 88 odst. 2 ZP).
Mladistvému zaměstnanci musí být vždy poskytnuta přestávka na jídlo a oddech nejdéle po 4,5 hodinách nepřetržité práce v trvání nejméně 30 minut (§ 88 odst. 1 ZP).
Přestávky v práci na jídlo a oddech se nezapočítávají do pracovní doby. Protože doba přestávky v práci není pracovní dobou, může zaměstnanec v době přestávky v práci opustit pracoviště, popřípadě i areál zaměstnavatele, pokud tomu nebrání technologické či bezpečnostní podmínky práce u konkrétního zaměstnavatele. Zaměstnavatel nemůže v této době se zaměstnancem nijak disponovat, nemůže mu ani přikazovat nebo zakazovat, co smí nebo nesmí dělat během této přestávky. Zaměstnanec může s dobou přestávky nakládat jako se svým volným časem podle vlastního uvážení. V době čerpání přestávky v práci na jídlo a oddech tedy zaměstnanec nesmí vykonávat práci, což platí jak v případě, kdy pracoviště fyzicky opustí, tak v případě, kdy se rozhodne trávit dobu přestávky na jídlo a oddech na pracovišti. Je však v daném kontextu stěžejní upozornit, že doba čerpání přestávky na jídlo a oddech musí být jasně a přesně identifikovatelná, zejména pak pro kontrolní orgán státní správy, kterým je na úseku ochrany pracovních vztahů a pracovních podmínek dle zákona č. 251/2005 Sb., o inspekci práce, ve znění pozdějších předpisů, Státní úřad inspekce práce či některý z osmi oblastních inspektorátů.
Jde-li o práce, které nemohou být přerušeny, musí být zaměstnanci i bez přerušení provozu nebo práce zajištěna přiměřená doba na jídlo a oddech. Jedná se zpravidla o pracoviště, ze kterého se nemůže zaměstnanec vzdálit, aby čerpal přestávku na jídlo a oddech, nebo nemůže být na dobu čerpání této přestávky nikým vystřídán nebo nemůže zastavit po dobu čerpání přestávky provoz zaměstnavatele. V praxi se tedy bude jednat o pracoviště, kde nemůže být přestávka v práci na jídlo a oddech poskytnuta vůbec vzhledem k charakteru činnosti. Z uvedeného vyplývá, že z určitých objektivních důvodů zaměstnanec nemůže svou práci přerušit a čerpat přestávku v práci na jídlo a oddech, musí setrvat na svém pracovišti a je mu zaměstnavatelem určena pouze přiměřená doba na oddech a jídlo, aniž by došlo zároveň k přerušení výkonu práce. Tuto přiměřenou dobu nelze považovat za přestávku v práci na jídlo a oddech (tj. k přerušení práce nedošlo, zaměstnanec nečerpal žádný volný čas) a je nutné ji započítat do pracovní doby a rovněž zaplatit mzdou nebo platem.
Určení přestávky v práci na jídlo a oddech, stanovení její délky v souladu se zákonem a vymezení časového intervalu, kdy je zaměstnanec oprávněn ji čerpat, je dle výše zmíněných ustanovení povinností zaměstnavatele. Podobně je povinností zaměstnavatele ve výše popsaných specifických případech zaměstnanci zajistit alespoň přiměřenou dobu na oddech a jídlo.
Z výše uvedeného dále plyne, že přestávku je oprávněn zaměstnavatel zaměstnanci poskytnout i dříve než po 6 hodinách nepřetržité práce (například po 5 hodinách) a i v délce přesahující 30 minut (například 1 hodiny). V době stanovené zaměstnavatelem v souladu s § 88 ZP jsou zaměstnanci povinni přestávku v práci na jídlo a oddech v příslušné délce čerpat. Nemůže tedy dojít k fikci čerpání přestávky na jídlo a oddech s tím, že je posléze zaměstnancem vyčerpána v jiném čase, tak jak ve Vašem podání naznačujete, respektive nemůže dojít k situaci, kdy docházkový systém pro určité období výkonu práce či spíše přítomnosti zaměstnance na pracovišti automaticky odečte určitý časový úsek jako přestávku v práci na jídlo a oddech, aniž by bylo patrné, kdy přesně v rámci tohoto období byla čerpána. Stejně tak nemůže dojít k situaci, kdy by zaměstnanec odmítl zaměstnavatelem určenou přestávku na jídlo a oddech čerpat s tvrzením, že v době zaměstnavatelem určené přestávky na jídlo a oddech v souladu s ustanovením § 88 ZP bude raději vykonávat práci a dosáhne tak dřívějšího naplnění jeho stanovené týdenní pracovní doby.
V kontextu nutnosti přesně evidovat a prokázat dobu čerpání přestávky v práci na jídlo a oddech je potřebné blíže osvětlit institut evidence pracovní doby. Problematiku evidence pracovní doby upravuje § 96 ZP. ZP blíže neupravuje způsob ani formu evidence pracovní doby.
Zaměstnavatel musí však zvolit takovou formu a způsob evidence pracovní doby, které jsou přehledné, srozumitelné a prokazatelné nejen pro něj, ale i pro zaměstnance. Je nezbytné upozornit na skutečnost, že pouhé vedení evidence přítomnosti zaměstnance v areálu zaměstnavatele nevypovídá samo o sobě nic o průběhu pracovní doby, o začátku a konci směny, o průběhu pracovní doby v době pracovní pohotovosti, o noční práci ani o výkonu práce přesčas. Nedostatečné jsou tedy systémy vedení evidence, které evidují přítomnost zaměstnance pouhou čárkou pro příslušný den, či nejsou schopné evidovat zvlášť začátek a konec směny, začátek a konec práce přesčas, začátek a konec noční práce a začátek a konec odpracované doby v době pracovní pohotovosti, a tím je řádně od sebe odlišit. Z hlediska právní úpravy je tedy důležité řádné vedení evidence pracovní doby zaměstnavatelem v souladu s ustanovením § 96 ZP, která musí mít parametry výše popsané a zaměstnavatel tuto povinnost musí plnit sám či v součinnosti se zaměstnancem, tj. nesmí přenášet vlastní povinnost vedení evidence pracovní doby pouze na zaměstnance.
Na základě výše uvedeného je zřejmé, že způsob vedení evidence pracovní doby, ve kterém jsou evidovány pouze počty odpracovaných hodin v jednotlivých dnech, aniž by šlo jasně poznat, kdy zaměstnanci začala směna, je nedostatečný. Stejně tak je nedostatečný systém evidence, který je sice schopen řádně evidovat začátek a konec…
