Dotaz
Se zaměstnancem je uzavřena písemná dohoda o pracovní pohotovosti. Pracovní doba u zaměstnavatele je rovnoměrná po-pá 07.30-15.00 hodin. Zaměstnanec má pracovní pohotovost po celou dobu mezi směnami + víkend po dobu jednoho týdne v měsíci. Pokud je třeba, aby zaměstnanec nastoupil do práce od 2.00 do 4.00 hod., má ráno v 7.30 hodin nastoupit na směnu? Jak je to s dodržováním nepřetržitého odpočinku mezi dvěma směnami při pracovní pohotovosti, popř. výkonu práce v době pracovní pohotovosti?
Právní předpisy
Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů
-
§ 78 odst. 1 písm. h) ZP
-
§ 79 ZP
-
§ 88 ZP
-
§ 90 odst. 2 ZP
-
§ 95 ZP
-
§ 140 ZP
Odpověď
V souladu s dikcí ustanovení § 78 odst. 1 písm. h) zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "ZP") platí, že pracovní pohotovostí se rozumí doba, v níž je zaměstnanec připraven k případnému výkonu práce podle pracovní smlouvy, která musí být v případě naléhavé potřeby vykonána nad rámec jeho rozvrhu pracovních směn, a že pracovní pohotovost může být (držena) jen na jiném místě dohodnutém se zaměstnancem, odlišném od pracovišť zaměstnavatele. Z ustanovení § 95 ZP mimo jiné dále jasně plyne, že pracovní pohotovost může zaměstnavatel na zaměstnanci požadovat, jen jestliže se o tom se zaměstnancem dohodne. Dále se zde stanoví, že výkon práce v době pracovní pohotovosti nad stanovenou týdenní pracovní dobu je prací přesčas a že pracovní pohotovost, při které k výkonu práce nedojde, se do pracovní doby nezapočítává.
Z výše uvedeného tedy v kontextu Vašeho dotazu vyplývá, že pracovní pohotovost je možné zaměstnanci určit jen na dobu určenou pro čerpání nepřetržitého odpočinku mezi směnami nebo v týdnu (tj. na dobu mimo rozvrh směn). Pokud k výkonu práce během pracovní pohotovosti nedojde, nelze dobu držení pracovní pohotovosti tedy započítat do pracovní doby, nýbrž je nutno ji považovat za dobu poskytnutého nepřetržitého odpočinku mezi směnami nebo v týdnu (byť s charakterem určitého diskomfortu v podobě nutnosti připravenosti k případnému výkonu práce v případě naléhavé potřeby, který je však kompenzován odměnou dle ustanovení § 140 ZP). Zákon nikterak neomezuje časový rozsah sjednané pracovní pohotovosti. Nicméně je nutné mít na paměti, že i v situaci, kdy je držena pracovní pohotovost, je vždy bezpodmínečně nutné zachovat alespoň minimální odpočinek mezi směnami a v týdnu, tj. v souladu s ustanovením § 90 odst. 2 ZP je zaměstnavatel povinen rozvrhnout zaměstnanci pracovní dobu tak, aby zaměstnanec měl mezi koncem jedné směny a začátkem následující směny nepřetržitý odpočinek po dobu alespoň 8 hodin v rámci 24 hodin po sobě jdoucích (počítáno od začátku výkonu práce v první směně) za podmínky, že mu bude následující "standardní" minimální odpočinek mezi směnami dle § 90 odst. 1 ZP (minimálně 11 hodin) prodloužen o dobu zkrácení tohoto odpočinku mezi předchozími směnami a v souladu s ustanovením § 92 odst. 3 ZP je zaměstnavatel povinen rozvrhnout pracovní dobu zaměstnanců starších 18 let pouze tak, že doba nepřetržitého odpočinku v týdnu bude činit vždy nejméně 24 hodin, s tím, že zaměstnancům bude poskytnut nepřetržitý odpočinek v týdnu tak, aby za období 2 týdnů činila délka tohoto odpočinku celkem alespoň 70 hodin.
Na základě výše uvedeného proto v případě, že během pracovní pohotovosti dojde k výkonu práce (tj. nepřetržitý odpočinek mezi směnami nebo v týdnu v podobě držení pracovní pohotovosti se přeruší), je zaměstnavatel i zde povinen zajistit alespoň "zkrácený" nepřetržitý odpočinek mezi směnami v rozsahu alespoň 8 hodin během 24 hodin po sobě jdoucích, resp. alespoň "zkrácený" nepřetržitý odpočinek v týdnu v trvání alespoň 24 hodin. Jedná se o zaměstnavatele o významnou zákonnou povinnost, která se při držení pracovní pohotovosti, jež je postavena na principu nemožnosti dopředu předvídat výkon práce zaměstnance, jeví při řádné neznalosti věci či při nesprávném nastavení rozsahu pracovní pohotovosti zaměstnance jako obtížně splnitelná. Někteří zaměstnavatelé se snaží poskytnout tento odpočinek tak, že ho určí zaměstnanci až po skončení výkonu práce během pracovní pohotovosti např. tím, že mu posunou začátek směny v následující den tak, aby mohl tento odpočinek nepřetržitě vyčerpat. Tento postup ale neodpovídá zákonnému požadavku, že každý zaměstnanec musí v rámci 24 hodin po sobě jdoucích čerpat alespoň 8 hodin nepřetržitého odpočinku mezi směnami, neboť v uvedeném případě dochází k tomu, že se nepřetržitý odpočinek z části či zcela "přesouvá" do následujícího 24 hodinového cyklu, což…
