dnes je 15.9.2019
Input:

Zvyšování průměrného výdělku rozhodného pro výpočet náhrady za ztrátu na výdělku

15.5.2019, , Zdroj: Verlag Dashöfer

11.3.6.5 Zvyšování průměrného výdělku rozhodného pro výpočet náhrady za ztrátu na výdělku

JUDr. Pavla Hloušková

Vzhledem k tomu, že náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti je doplácena do průměrného výdělku před vznikem škody, je třeba tento průměrný výdělek průběžně zvyšovat, aby nedocházelo k poškození zaměstnanců, kteří tuto náhradu škody pobírají, oproti zaměstnancům, kterým se průměrný výdělek průběžně zvyšuje. Možnost tohoto zvyšování je upravena zmocňovacím ustanovením § 271u odst. 2 ZP, podle něhož vláda, vzhledem ke změnám, které nastaly ve vývoji mzdové úrovně a životních nákladů, upraví podmínky, výši a způsob náhrady za ztrátu na výdělku příslušící zaměstnancům po skončení pracovní neschopnosti vzniklé pracovním úrazem nebo nemocí z povolání. Toto zvýšení se vztahuje i na náhradu nákladů na výživu pozůstalých.

Náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti byla doposud zvýšena:

  • nařízením vlády č. 138/1976 Sb., které stanovilo zvýšení průměrného měsíčního výdělku rozhodného pro výpočet náhrady o 2 % za každý kalendářní rok následující po vzniku nároku na náhradu, pro období do 31. prosince 1971.

  • nařízením vlády č. 60/1982 Sb., které stanovilo zvýšení průměrného měsíčního výdělku rozhodného pro výpočet náhrady o 2 % za každý kalendářní rok následující po vzniku nároku na náhradu, pro období od 1. ledna 1972 do 31. prosince 1980.

  • zákonem č. 297/1991 Sb., který stanovil zvýšení průměrného měsíčního výdělku rozhodného pro výpočet náhrady o 2 % za každý kalendářní rok následující po vzniku nároku na náhradu, a to pro období do 31. prosince 1989, dále pak o 5 % za rok 1980 a o 5 % za 1. pololetí roku 1991.

  • nařízením vlády č. 191/1993 Sb., které stanovilo zvýšení průměrného čistého výdělku před vznikem škody, zvýšeného podle dřívějších předpisů, o 18,5 % za 2. pololetí roku 1991, o 5 % za 1. pololetí roku 1992, o 20 % za 2. pololetí roku 1992 a o 10 % za 1. pololetí roku 1993, a to od 1. července 1993.

U tohoto právního předpisu dochází někdy k výkladovým problémům, zda se průměrný výdělek před vznikem škody zvyšuje tak, že se průměrný výdělek rozhodný pro výpočet náhrady (zvýšený podle dřívějších právních předpisů) zvýší nejprve za 2. pololetí roku 1991 o 18,5 % a takto zvýšený průměrný výdělek se dále zvýší za 1. pololetí roku 1992 o 5 % a tímto způsobem se postupuje dále. Takovýto způsob výpočtu však není správný, neboť je nutno vyjít z principu zvyšování, tj. odvození zvýšení pro účely náhrady za ztrátu na výdělku od průměrné mzdy v národním hospodářství. Vzhledem k tomu, že se průměrná mzda v národním hospodářství za daná období zvýšila celkem o 53,5 %, je nutné o toto procento zvýšit i průměrný výdělek před vznikem škody. Zvolením postupu zvýšení za jednotlivá pololetí by nastala situace, že by se poškozeným zvýšil průměrný výdělek více, než o kolik vzrostla průměrná mzda v národním hospodářství.

Limitace průměrného výdělku, která byla až do novely ZP uplatňována, se prováděla až po zvýšení průměrného výdělku.

Následující tabulky předkládají seznam dalších nařízení vlády, která stanovila zvýšení průměrného výdělku rozhodného pro výpočet náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti, a to takto:

Nařízení vlády č. Zvýšení prům. výdělku Minimální částka Maximální částka Období 
263/1994 Sb.  o 30 %  1 100 Kč čistého, resp. 660 Kč hrubého  10 830 Kč čistého, resp. 13 000 Kč hrubého  od 1. prosince 1994  
291/1995 Sb.  o 14,5 %  530 Kč čistého, resp. 640 Kč hrubého  19 000 Kč čistého, resp. 22 840 Kč hrubého  od 1. prosince 1995