Nepřístupný dokument, nutné přihlášení
Input:

Změny v pracovním právu 2018

11.1.2018, , Zdroj: Verlag Dashöfer

1.1
Změny v pracovním právu 2018

JUDr. Petr Bukovjan

Ačkoliv to dlouho vypadalo, že začátkem roku 2018 nabude účinnosti velká novela zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále též „ZP”), nakonec se tak nestalo, protože projednávání tohoto návrhu se nepodařilo ukončit do sněmovních voleb v polovině října roku 2017. To nicméně neznamená, že pro rok 2018 (nebo minimálně pro jeho první polovinu) nedošlo k přijetí některých změn, o nichž by zaměstnavatelé i zaměstnanci měli vědět.

Účelem následujících řádků je proto shrnout alespoň ty změny, které mají pro práci personalistů či mzdových účetních nějaký význam. V souvislosti s tím případně upozorníme na vybrané problémy.

Minimální mzda a nejnižší úrovně zaručené mzdy

S účinností od 1. 1. 2018 bylo opět změněno nařízení vlády č. 567/2006 Sb., o minimální mzdě, o nejnižších úrovních zaručené mzdy, o vymezení ztíženého pracovního prostředí a o výši příplatku ke mzdě za práci ve ztíženém pracovním prostředí, ve znění pozdějších předpisů. Novela zmíněného nařízení vlády vyšla pod č. 286/2017 Sb.

Měsíční minimální mzda pro stanovenou týdenní pracovní dobu (plný pracovní úvazek) se zvýšila z částky 11 000 Kč na částku 12 200 Kč a minimální mzda za hodinu z částky 66,00 Kč na částku 73,20 Kč (pro stanovenou týdenní pracovní dobu v délce 40 hodin; pro jiné délky stanovené týdenní pracovní doby se tato sazba přepočítává a činí u stanovené týdenní pracovní doby 38,75 hodiny částku 75,60 Kč a u stanovené týdenní pracovní doby 37,5 hodiny částku 78,10 Kč). Analogicky se zvýšily též měsíční a hodinové sazby nejnižších úrovní zaručené mzdy.

V této souvislosti zdůrazňuji, že za účelem dodržení výše minimální mzdy nebo nejnižších úrovní zaručené mzdy srovnává zaměstnavatel s těmito částkami celkovou mzdu zaměstnance, po odečtení případné mzdy za práci přesčas, příplatku za práci ve svátek, za noční práci, za práci ve ztíženém pracovním prostředí a za práci v sobotu a v neděli, tedy po odečtení těch částí mzdy, které jsou nárokové. Znamená to, že neobstojí tvrzení některých inspektorů orgánů inspekce práce, že se zaměstnavatel dopouští porušení své povinnosti, pokud zaměstnanci stanoví nebo s ním sjedná základní mzdu v částce nižší, než která odpovídá minimální mzdě, resp. nejnižší úrovni zaručené mzdy, a  teprve díky nenárokové složce mzdy (prémii, osobnímu ohodnocení apod.) se přes tuto hranici „přehoupne”.

Na druhou stranu lze ale přisvědčit tomu, že de facto ztrácí v takovém případě nenároková složka mzdy svoji motivační povahu, a to v té části, kterou by zaměstnavatel zaměstnanci bez ohledu na hodnocení jeho pracovních výsledků stejně vyplatit musel, protože jinak by se dostal pod úroveň minimální mzdy, resp. nejnižší úroveň zaručené mzdy.

Změny v odměňování zaměstnanců veřejných služeb a správy

V roce 2017 se hned několikrát měnilo nařízení vlády č. 564/2006 Sb., o platových poměrech zaměstnanců ve veřejných službách a správě, ve znění pozdějších předpisů. Připomenout nutno zejména změny s účinností od 1. 11. 2017, které přinesly např. rozšíření možnosti zaměstnavatele co do výjimečného zařazení zaměstnance, který nesplňuje požadovaný stupeň vzdělání, zvýšení počtu stupnic platových tarifů (platových tabulek) z 6 na 7, valorizaci platových tarifů o 10 % (s výjimkou zaměstnanců poskytovatelů zdravotních služeb, jejichž zdrojem financování platů je veřejné zdravotní pojištění), resp. 15 % u pedagogických pracovníků v regionálním školství nebo zvýšení maximální výše příplatku za práci ve ztíženém pracovním prostředí a zvláštního příplatku.

Aby toho nebylo málo, s účinností od 1. 1. 2018 bylo zmíněné nařízení vlády nahrazeno „novým” právním předpisem, totiž nařízením vlády č. 341/2017 Sb., o platových poměrech zaměstnanců ve veřejných službách a správě. Slovíčko „novým” jsem dal záměrně do uvozovek, protože nejde o žádnou radikální změnu právní úpravy. V podstatě došlo jen k další změně počtu stupnic platových tarifů (pokles ze 7 na 5 platových tabulek) a ke zvýšení platových tarifů zaměstnanců poskytovatelů zdravotních služeb, jejichž zdrojem financování platů je veřejné zdravotní pojištění.

Opakované změny počtu platových tabulek a přijetí „nového” právního předpisu vedly některé zaměstnavatele k otázce, zdali je potřeba jen kvůli změně čísla platové tabulky a změně čísla nařízení vlády, aniž by se měnila výše platového tarifu či jiných složek platu, vydávat zaměstnancům s účinností od 1. 1. 2018 nový platový výměr. Vyjdeme-li z  § 136 ZP, v platovém výměru je zaměstnavatel povinen uvést údaje o platové třídě a platovém stupni, do nichž je zaměstnanec zařazen, a o výši platového tarifu a ostatních pravidelně měsíčně poskytovaných složek platu. Nový platový výměr má zaměstnavatel povinnost vydat, jen dojde-li ke změně skutečností v něm obsažených, a to včetně uvedení důvodů změny a nejpozději v den, kdy změna nabývá účinnosti. Je zjevné, že změna čísla platové tabulky ani nařízení vlády takovou povinnost nezakládá.

Není ale vyloučeno, že zaměstnavatel u některých zaměstnanců musel k vydání nového platového výměru stejně přistoupit, a to v návaznosti na změnu nařízení vlády č. 222/2010 Sb., o katalogu prací ve veřejných službách a správě, vyhlášenou pod č. 399/2017 Sb. a účinnou od 1. 1. 2018. Platí to pro případy, kdy činnost zaměstnance byla touto novelou zařazena např. do vyšší platové třídy, a změnila se mu tak výše platového tarifu.

Pracovní volno za účelem výkonu veřejné funkce

S účinností od 1. 1. 2018 došlo k drobné změně zákoníku práce rovněž na základě zákona č. 99/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony. Změna se dotkla konkrétně § 201 odst. 3 ZP, který pojednává o poskytnutí pracovního volna k výkonu veřejné funkce tomu zaměstnanci, jenž tak činí vedle plnění povinností vyplývajících mu z pracovního poměru (typicky neuvolněný člen zastupitelstva obce).

Aby bylo hned zřejmé, že se na takového zaměstnance mnohdy nevztahuje omezení pracovního volna rozsahem 20 pracovních dnů (směn) v kalendářním roce (např. u neuvolněných členů zastupitelstva obce o tomto rozsahu rozhoduje podle zákona o obcích zastupitelstvo samo), byla novelou doplněna douška, že to platí jen v případech, „nestanoví-li jiný právní předpis jiný rozsah uvolnění”.

Neuškodí poznamenat, že zmíněná novela zákona o obcích, zákona o krajích a zákona o hlavním městě Praze přinesla zásadní změny především co do odměňování zastupitelů (v té souvislosti nabylo začátkem roku 2018 účinnosti zcela nové nařízení vlády č. 318/2017 Sb., o výši odměn členů zastupitelstev územních samosprávných celků). Změn doznala také např. ustanovení zmíněných zákonů o dovolené zastupitelů, jejich pracovních cestách nebo odpovědnosti za škodu způsobenou zastupitelem územnímu samosprávnému celku. Za účelem správné aplikace nové právní úpravy vydalo Ministerstvo vnitra, odbor veřejné správy, dozoru a kontroly, podrobné metodické doporučení (č. 5/4). Je dostupné na internetových stránkách www.mvcr.cz.

Další změny v náhradním plnění

Rok 2017 byl ve znamení významných změn v zákoně č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů (dále též „ZZ”). Změnami prošla s účinností od 1. 10. 2017 především právní úprava náhradního plnění. To je dle ustanovení § 81 odst. 2 písm. b) ZZ jedním ze způsobů, kterými mohou zaměstnavatelé s průměrným ročním přepočteným počtem zaměstnanců větším než 25 plnit povinný podíl zaměstnávání osob se zdravotním postižením, a spočívá v odebírání výrobků nebo služeb nebo zadávání zakázek od příslušných dodavatelů (viz dále).

Pro zaměstnavatele jako odběratele náhradního