dnes je 28.3.2024

Input:

Stravné

6.9.2022, , Zdroj: Verlag DashöferDoba čtení: 11 minut

3.4.4 Stravné

Ing. Karel Janoušek

Priklad

Příklad 1 – dvě cesty v jednom dni

Zaměstnanec v průběhu kalendářního dne na základě příkazu nadřízeného pracovníka odjel z místa svého pravidelného pracoviště v 8.00 hod. vykonat práci do jiného místa a zpět se vrátil v 13.10 hod. Tentýž den odjel z pravidelného pracoviště vykonat práci do jiného místa ještě ve 14.20 hod. a zpět se vrátil v 19.40 hod. Jak vysoké stravné mu přísluší?

Zaměstnanec v tomto kalendářním dni vykonal dvě samostatné pracovní cesty. Za první cestu trvající 5 hod. a 10 min. mu přísluší podle vnitřní směrnice stravné např. 130 Kč a za druhou pracovní cestu trvající 5 hod. 20 min. také 130 Kč. Sčítat doby trvání jednotlivých pracovních cest je nesprávné.

Priklad

Příklad 2 – dvoudenní pracovní cesta (cesta přes noc)

Na jak vysoké stravné má zaměstnanec nárok, když jeho pracovní cesta trvala od 13.00 hod. do 4.00 hod. ráno druhý den?

Podle ustanovení § 163 odst. 4 ZP se, pokud je to pro zaměstnance výhodnější, upustí od odděleného posuzování doby trvání tuzemské pracovní cesty spadající do dvou kalendářních dnů. Vzhledem k tomu je nutno vypočíst stravné za každý den samostatně a za celkovou dobu trvání dvoudenní pracovní cesty. Pokud zaměstnavatel podle vnitřní směrnice poskytuje např. při pracovní cestě trvající 5 až 12 hodin stravné ve výši 130 Kč, při pracovní cestě trvající více než 12 hodin až 18 hodin ve výši 200 Kč a při cestě trvající déle než 18 hodin ve výši 300 Kč, stanoví se stravné, které zaměstnanci v uvedeném případě přísluší takto:

  • za dobu trvání pracovní cesty první den 11 hod. činí stravné 130 Kč, za 4 hod. druhý den stravné nepřísluší,

  • za celkovou dobu trvání pracovní cesty 11 + 4 = 15 hod. činí stravné 200 Kč.

Vzhledem k uvedenému přísluší zaměstnanci stravné ve výši 200 Kč.

Priklad

Příklad 3 – pracovní cesta ve dvou dnech

Na jak vysoké stravné má zaměstnanec nárok, když jeho pracovní cesta trvala od 7.00 hod. prvního dne do 16.00 hod. druhého dne?

Tak jako v předchozím příkladu je nutno vypočíst stravné za každý den samostatně a za celkovou dobu trvání pracovní cesty. Jde-li o stejného zaměstnavatele, bude podle vnitřní směrnice stravné činit:

  • za dobu trvání pracovní cesty první den 17 hod. činí stravné 200 Kč a za 16 hod. druhého dne 200 Kč, tj. celkem za pracovní cestu 400 Kč,

  • za celkovou dobu trvání pracovní cesty 17 + 16 = 33 hod., tj. více než 18 hod., činí stravné 300 Kč.

Vzhledem k uvedenému zaměstnanci přísluší stravné počítané za každý den této pracovní cesty odděleně, tj. celkem 400 Kč.

Priklad

Příklad 4 – ubytování a strava samostatně

Zaměstnanec předložil vyúčtování pracovní cesty, přičemž na dokladu o ubytování bylo uvedeno:

  • ubytování 1 100 Kč,

  • večeře 220 Kč,

  • místní poplatek 25 Kč,

  • celkem 1 345 Kč.

Jaké stravné v tomto případě přísluší zaměstnanci?

Z uvedeného dokladu je jednoznačně zřejmé, že večeře nebyla nedílnou součástí ubytování. Proto lze zaměstnanci proplatit pouze ubytování a místní poplatek, tj. 1 125 Kč. Hodnota stravy, tj. 220 Kč, by neměla být proplacena, protože není nedílnou součástí ubytování. Nejde o případ bezplatného poskytnutí jídla a zaměstnanci přísluší podle doby trvání pracovní cesty stravné nesnížené. Jestliže ale zaměstnavatel zaměstnanci hodnotu večeře uhradí, musí mu stravné snížit a uhrazenou částku řešit správně daňově.

Priklad

Příklad 5 – stravné a bezplatné jídlo

Pokud zaměstnanec odjede na pracovní cestu v 10.00 hod., vrátí se večer ve 21.00 hod. a byla mu na této cestě poskytnuta bezplatně strava (oběd a večeře), dostane ještě stravné (podle vnitřní směrnice 130 Kč) krácené o oběd a večeři, nebo nedostane nic, protože snídal doma a oběd a večeři obdržel bezplatně?

Stravné se při pracovní cestě neposkytuje na konkrétní snídani, oběd či večeři, ale jako náhrada zvýšených výdajů na stravování při pracovní cestě s tím, že v případě bezplatně poskytnutého jídla přísluší zaměstnanci stravné snížené za každé bezplatně poskytnuté jídlo charakteru snídaně, oběda či večeře, a to způsobem uvedeným zákoníkem práce v § 163 odst. 2 až 3 ZP, resp. § 176 odst. 3 až 4 ZP.

V uvedeném případě pracovní cesty, která trvala 11 hodin, tak zaměstnanci přísluší stravné podle vnitřní směrnice např. 130 Kč snížené ve státní a příspěvkové sféře o 70 % za každé bezplatně poskytnuté jídlo.

Pokud by zaměstnavatel v podnikatelské sféře stanovil snížení stravného o menší procentní část, než o jakou musí snížit zaměstnanci stravné zaměstnavatel ve státní a příspěvkové sféře (např. o 10 % za každé jídlo), pak by stravné po snížení za dvě bezplatně poskytnutá jídla (v uvedeném případě celkem o 20 %) ze 130 Kč činilo 104 Kč a zaměstnavatel by podle § 6 odst. 7 písm. a) ZDP musel zaměstnanci přidanit rozdíl proti stravnému, jež za stejných podmínek přísluší zaměstnanci ve státní a příspěvkové sféře. Protože takovému zaměstnanci za stejných podmínek podle § 176 odst. 4 ZP stravné nepřísluší, musel by zaměstnavatel v podnikatelské sféře při uvedeném postupu přidanit částku 104 Kč a stejnou částku zahrnout do vyměřovacího základu pro pojistné na veřejné zdravotní pojištění a do vyměřovacího základu pro pojistné na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti.

Priklad

Příklad 6 – nižší snížení stravného

Zaměstnanec na tuzemské pracovní cestě, která trvala 14 hodin, obdržel bezplatně oběd. Jak se bude postupovat v případě, kdy zaměstnavatel stanovil snížení stravného za jedno jídlo o 10 %, když poskytuje stravné ve výši 200 Kč?

V uvedeném případě přísluší zaměstnanci stravné 200 Kč snížené o 10 %, tj.  180 Kč. Protože ale zaměstnanci ve státní a příspěvkové sféře přísluší za stejných podmínek stravné 200 Kč snížené o 35 %, tj. 130 Kč, musí zaměstnavatel rozdíl, tj. 180 – 130 = 50 Kč, zaměstnanci přidanit ke mzdě a stejnou částku zahrnout do vyměřovacího základu pro pojistné na veřejné zdravotní pojištění a do vyměřovacího základu pro pojistné na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti.

Zaokrouhlování

Zaokrouhlování cestovních náhrad je upraveno v § 183 odst. 3, odst. 5 ZP, a to tak, že se zaokrouhluje přeplatek nebo doplatek v české měně, a to na celé Kč nahoru. To také znamená, že v průběhu výpočtu výše jednotlivých druhů cestovních náhrad, na něž má zaměstnanec při pracovní cestě právo, se zaokrouhlování neprovádí a jednotlivé druhy náhrad se nezaokrouhlují. Po sečtení všech druhů cestovních náhrad se výsledná nezaokrouhlená částka porovná se zálohou poskytnutou zaměstnanci na příslušnou pracovní cestu, zjistí se výsledný doplatek či přeplatek za příslušnou pracovní cestu a ten, je-li vypořádáván v české měně, se zaokrouhlí na celé Kč směrem nahoru. Takto zaokrouhlená částka se pak vyplatí zaměstnanci např. z pokladny.

Priklad

Příklad 7 – tuzemské stravné při zahraniční pracovní cestě

Zaměstnanec odjel v pondělí na Slovensko a vracel se v úterý. Na území ČR strávil v autě při cestě tam 3 hodiny a při cestě zpět také 3 hodiny, což je celkem více než 5 hodin. Má při vyúčtování zahraniční pracovní cesty právo také na tuzemské stravné? Sčítá se doba cesty v České republice za oba dny i při dvoudenní zahraniční cestě?

Za tuzemskou část zahraniční pracovní cesty přísluší zaměstnanci tuzemské stravné. Vyplývá to z § 166 odst. 1 ZP. Od 1. ledna 2012 se ale při zjištění jeho výše již nepoužije ustanovení § 163 odst. 4 ZP, jež upravuje postup při stanovení tuzemského stravného při pracovních cestách spadajících do dvou kalendářních dnů. Za dobu strávenou na uvedené zahraniční pracovní cestě v tuzemsku tak zaměstnanci přísluší stravné podle § 163 odst. 1 snížené za případně bezplatně poskytnuté jídlo v tuzemsku podle § 163 odst. 2, odst. 3 ZP, resp. ve státní

Nahrávám...
Nahrávám...