Nepřístupný dokument, nutné přihlášení
Input:

Stravné při výkonu práce v bydlišti zaměstnance

8.3.2017, , Zdroj: Verlag Dashöfer

2017.05.03
Stravné při výkonu práce v bydlišti zaměstnance

Ing. Karel Janoušek

Stále častěji se stává, že zaměstnavatel povolí zaměstnanci, aby svou práci vykonával jeden či více dnů v týdnu doma místo na pracovišti zaměstnavatele. Případně nastane situace, kdy zaměstnanec na svém pracovišti nemůže práci, např. z důvodu oprav nebo jiných provozních důvodů, vykonávat a zaměstnavatel přesto potřebuje, aby zaměstnanec svou práci nadále vykonával, a tak zaměstnanci nařídí, aby práci vykonával doma, ve svém bydlišti (bydliště = byt).

Pokud se tak stane a zaměstnavatel zaměstnanci nařídí nebo povolí, aby práci vykonával ve svém bydlišti, tedy vyšle zaměstnance na pracovní cestu do místa jeho bydliště, pak v případě, že toto místo je odlišné od jeho místa výkonu práce nebo místa pravidelného pracoviště, přísluší zaměstnanci podle § 163 odst. 6 ZP anebo § 170 odst. 7 ZP stravné, příp. zahraniční stravné, a to:

  • za dobu cesty do místa bydliště,

  • za dobu výkonu práce v bydlišti a

  • za dobu cesty zpět.

O zahraniční stravné půjde v případě, že zaměstnanec má bydliště v zahraničí.

Rozhodující pro poskytování stravného (zahraničního stravného) je tedy zejména to, že bydliště zaměstnance není sjednaným nebo podle § 34a ZP zjištěným místem pravidelného pracoviště.

Je třeba zdůraznit, že jde o případy, kdy zaměstnavatel skutečně vyslal zaměstnance vykonat práci do jeho bytu a toto bydliště není sjednaným místem výkonu práce nebo místem pravidelného pracoviště zaměstnance. Je-li např. jako místo výkonu práce sjednána obec a jako místo pravidelného pracoviště sjednáno konkrétní místo v této obci (např. sídlo firmy), pak vyslal-li zaměstnavatel zaměstnance vykonat práci do jeho bydliště, které je v této obci anebo mimo tuto obec, přísluší zaměstnanci za cestu do bydliště a zpět a za dobu výkonu práce v bydlišti stravné podle § 163 ZP nebo § 176 ZP.

Pokud ale je jako místo výkonu práce sjednána obec a tato obec je také místem pravidelného pracoviště (sjednaným nebo zjištěným podle § 34a ZP), pak je-li místo bydliště zaměstnance v této obci, stravné mu za cestu ani dobu výkonu práce v bydlišti nepřísluší. Bydlí-li ale v jiné obci, pak mu stravné přísluší.

Stravné zaměstnanci přísluší za dobu cesty a za dobu výkonu práce v bydlišti, tzn., že nepřísluší po dobu, po kterou v bydlišti určenou práci nevykonával. Proto je nutno, aby zaměstnanec uvedené doby, tj. nejen dobu odchodu z pracoviště, dobu příchodu do bydliště a při cestě zpět dobu odchodu z bydliště a příchodu na pracoviště a zejména dobu výkonu práce v bydlišti, správně vykázal a uvedl ve vyúčtování cestovních náhrad.

Přestože jde z obecného pohledu o cestu k výkonu práce mimo místo pravidelného pracoviště, tedy o pracovní cestu (§ 156 odst. 2 ZP), přísluší zaměstnanci v uvedeném případě pouze stravné (zahraniční stravné). Jiné druhy cestovních náhrad, tedy ani náhrada jízdních výdajů za cestu k výkonu práce v bydlišti ani zpět, zaměstnanci nepřísluší. Cesta mezi bydlištěm a místem pravidelného pracoviště totiž není v zásadě cestou, za kterou by zaměstnanci, s výjimkou cesty uvedené v § 152 písm. c) ZP, cestovní náhrady příslušely.

Pokud by byl zaměstnanec během doby výkonu práce v bydlišti vyslán zaměstnavatelem vykonat práci do jiného místa, byl by na pracovní cestě, při které mu samozřejmě přísluší všechny druhy cestovních náhrad za podmínek uvedených v části sedmé zákoníku práce.

Je snad zřejmé, že ve shora uvedeném případě nejde o tzv. home office podle § 317 ZP, neboť při tzv. „práci z domova” má zaměstnanec nepochybně v pracovní smlouvě jako místo výkonu práce, a tedy i místo pravidelného pracoviště sjednáno své bydliště. A jak je známo, cestou, při které zaměstnanci cestovní náhrady přísluší, je v zásadě cesta k výkonu práce mimo místo pravidelného pracoviště, nikoliv do místa pravidelného pracoviště.

Příklad č. 1 - Stravné za dobu práce v bydlišti zaměstnance

Vzhledem k tomu, že na pracovišti zaměstnance byly prováděny práce charakteru oprav a zaměstnanec nemohl vykonávat svou práci na tomto pracovišti, uložil mu zaměstnavatel, aby odjel vykonat určenou práci do svého bydliště a po jejím dokončení ji přijel předat svému nadřízenému na pracoviště. Přísluší zaměstnanci nějaké cestovní náhrady, když vlastně jel do místa svého bydliště a za cesty mezi místem bydliště a pravidelným pracovištěm mu žádné cestovní náhrady nepřísluší?

Jestliže zaměstnavatel nařídil zaměstnanci, aby z provozních důvodů odjel vykonat práci do svého bydliště a toto bydliště není sjednaným místem výkonu práce nebo místem pravidelného pracoviště, přísluší mu podle § 163 odst. 6 ZP stravné za dobu cesty do místa bydliště, za dobu výkonu práce v bydlišti a za dobu cesty zpět na pracoviště. Aby bylo možno stanovit správnou výši stravného, musí zaměstnanec příslušné doby trvání cesty a dobu výkonu práce v bydlišti uvést ve vyúčtování cestovních náhrad. Náhrada jízdních výdajů za cestu do bydliště a zpět na pracoviště mu ale nepřísluší.

Příklad č. 2 - Bydliště zaměstnance v obci, která je pravidelným pracovištěm

Zaměstnanec má v pracovní smlouvě jako místo výkonu práce sjednáno město Pardubice,