Stávka a její dopady do pracovněprávních vztahů
stávkujících jsou v českém právním řádu výslovně upraveny pouze pro případ
stávky vyhlášené ve sporu o uzavření kolektivní smlouvy zákonem č. 2/1991 Sb.,
o kolektivním vyjednávání, ve znění pozdějších předpisů. Čl. 27 odst. 4 Listiny
základních práv a svobod, vyhlášené pod č. 2/1993 Sb., zaručuje právo na stávku
za podmínek stanovených zákonem. Stávka, která byla vyhlášena na den 16. 6.
2011, je proto realizací ústavně zaručeného práva na stávku, nicméně výkonem
práva jinak blíže zákonem neupraveného. I pracovněprávní důsledky je
proto nutné posuzovat podle obecné právní úpravy, která řeší situace, kdy
zaměstnanci nemohou pro překážku v práci buď na straně zaměstnavatele, nebo na
své straně práci vykonávat. Výslovná úprava pro případ výkonu ústavně
zaručeného práva na stávku totiž neexistuje.
1.1 Stávkující zaměstnanec
Účast zaměstnance na
stávce je realizací ústavního práva na stávku, a pokud nepracuje, neobdrží za
tuto dobu mzdu nebo plat. Jeho nepřítomnost v práci nelze považovat za
neomluvenou, a zaměstnavatel je proto povinen omluvit nepřítomnost
zaměstnance v práci. Zaměstnanci, který stávkuje, nemůže být vyplacena mzda
nebo plat, protože nepracuje. Mzda nebo plat přísluší výhradně za výkon práce.
U zaměstnavatele, jehož zaměstnanci stávkují, by proto pro tento případ měly
být vypracovány seznamy účastníků stávky tak, aby bylo patrné, kterým
zaměstnancům mzda nebo plat za nekonání práce nepřísluší.
1.2
Nestávkující zaměstnanec
Zaměstnanci u zaměstnavatele,
jehož zaměstnanci jinak stávkují, ale který není účastníkem stávky, tzn.
nepřipojí se k ní, by měl zaměstnavatel umožnit výkon práce. I po tuto
dobu se vztahují vzájemná práva zaměstnance a zaměstnavatele vyplývající ze
sjednané pracovní smlouvy. Zaměstnavatel má
§ 38 odst. 1 písm. a) ZP uloženu po
celou dobu trvání pracovního poměru povinnost přidělovat zaměstnanci práci
podle sjednané pracovní smlouvy. Pokud bude zaměstnanec pracovat, obdrží za
výkon této práce mzdu nebo plat.
Může se však stát, že zaměstnavatel
nebude vzhledem k ostatním stávkujícím zaměstnancům schopen zaměstnancům, kteří
se ke stávce nepřipojí, přidělit práci nebo umožnit jim výkon práce podle
sjednané pracovní smlouvy a zaměstnanec práci v důsledku stávky konat nebude. V
tom případě se jedná u zaměstnavatele, u kterého se stávkuje, u zaměstnanců,
kteří nejsou účastníky stávky, o překážku v práci na straně
zaměstnavatele, protože zaměstnavatel nemůže zaměstnanci přidělovat práci a
těmto zaměstnancům přísluší náhrada mzdy nebo platu ve výši průměrného výdělku
podle
§ 208 ZP. Náhradu mzdy nebo platu těmto
zaměstnancům, kteří nechtějí stávkovat a chtějí vykonávat práci, je
zaměstnavatel povinen poskytnout i přesto, že ovlivnit přidělování práce
vzhledem k vyhlášené stávce zpravidla nemůže. Nicméně překážka v práci na
straně zaměstnavatele podle
§ 208 ZP působí objektivně a je
nerozhodující, zda ji…