Ustanovení § 267 a § 268 zákoníku práce upravují povinnost zaměstnavatele uhradit zaměstnanci škodu na odložených věcech.
Podle § 267 odst. 1 zákoníku práce platí, že „zaměstnavatel je povinen nahradit zaměstnanci škodu na věcech, které se obvykle nosí do práce a které si zaměstnanec odložil při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním na místě k tomu určeném nebo obvyklém“. Podle odstavce 2 téhož ustanovení „právo na náhradu škody se promlčí, jestliže její vznik neohlásí zaměstnanec zaměstnavateli bez zbytečného odkladu, nejpozději do 15 dnů ode dne, kdy se o škodě dozvěděl“.
Povinnost zaměstnavatele nahradit zaměstnanci škodu na odložených věcech vzniká za splnění těchto předpokladů: