Kromě pracovní smlouvy, která musí mít písemnou formu a
určité právní náležitosti, existuje mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem ještě
nepsaná psychologická smlouva. Ta se utváří postupně a obsahuje vzájemná
očekávání a závazky. Zaměstnanec může například očekávat, že se s ním bude
jednat slušně a spravedlivě, že mu firma vytvoří adekvátní pracovní podmínky,
že bude mít možnost uplatnit své znalosti a dovednosti, že jeho dobré výkony
budou oceněny apod. Zaměstnavatel naopak může předpokládat, že zaměstnanec bude
spolehlivě plnit přidělené úkoly a bude loajální.
Důvěra je oboustranný proces. Vytváří se
postupně, na základě zkušeností. Pokud se však zaměstnanec setká s porušením
nepsaných podmínek psychologické smlouvy, jeho důvěra v zaměstnavatele je
narušena. Přestává pak bý k zaměstnavateli loajální a může se začít chovat
pouze na transakční úrovni něco za něco. Při každém úkolu se pak ptá co za
to a není ochoten investovat cokoli navíc (svůj čas, energii, nápady ...).
Zaměstnanci, kteří svému zaměstnavateli nedůvěřují, jsou často ve stavu
vnitřní výpovědi, kdy sice fyzicky jsou ve firmě stále přítomni,
jejich motivace a výkonnost se však nacházejí na bodu mrazu. Pokud je naopak
důvěra silná, může přerůst až v pevné emocionální pouto, zaměstnanec se zcela
ztotožňuje s firmou a k odchodu ho nepřiměje ani lukrativnější nabídka od
konkurence.
Nedůvěra k vlastním zaměstnancům a s tím spojená
potřeba nadměrné kontroly vede mnohé firmy k tomu, že se ochuzují o výhody
plynoucí z různých flexibilních forem zaměstnávání, jako je například
pružná pracovní doba, práce na dálku z domova či sdílení pracovních míst.
Důvěra je obvykle personifikovaná, tj.
nepociťujeme ji k firmě jako takové, ale ke konkrétním lidem, kteří ji
reprezentují. V očích zaměstnanců pak o míře důvěry či nedůvěry bude rozhodovat
především chování jejich přímých nadřízených. To, do jaké míry manažer důvěřuje
lidem, je jedním ze základních parametrů jeho manažerského stylu. Důvěra přitom
může mít několik rovin:
důvěra v potenciál a schopnosti zaměstnanců (Věřím, že
jsou moji podřízení kompetentní, samostatní, pracovití, schopní sami se
rozhodovat a řešit problémy, nebo se domnívám, že moji podřízení jsou banda
líných a neschopných pitomců?);
důvěra v charakterové vlastnosti zaměstnanců, především v
jejich spolehlivost, čestnost a poctivost (Věřím, že moji podřízení budou
dobrovolně dodržovat pravidla a plnit své povinnosti, že budou efektivně
využívat pracovní dobu a svěřené firemní prostředky, nebo se domnívám, že mě
budou obelhávat, podvádět a okrádat, sotva se k nim otočím zády?).
Majitelé nebo manažeři firem, kteří svým lidem
nedůvěřují, obvykle:
stanovují velmi podrobná pravidla, co se smí a nesmí, má a nemá
dělat.
přísně evidují docházku,…