Nepřístupný dokument, nutné přihlášení
Input:

Pružná pracovní doba v souvislostech

7.7.2017, , Zdroj: Verlag Dashöfer

2017.15.01
Pružná pracovní doba v souvislostech

Mgr. Tomáš Liškutín

Zaměstnanci jsou občas v práci nespokojení nikoliv se samotnou prací nebo odměňováním, ale svazuje je zaměstnavatelem pravidelně rozvržená pracovní doba. Kdykoliv si potřebují zařídit své osobní nebo rodinné záležitosti, musí žádat o dovolenou nebo neplacené volno. Zaměstnavatel předně nemusí takové žádosti vůbec vyhovět, a pokud ji chce zvážit, zpravidla ho zajímá i důvod uvolnění z práce. Ne každému zaměstnanci je příjemné, když má zaměstnavateli prozradit, že jde k rozvodové advokátce, psychiatrovi nebo chce pro jednou dát před prací přednost vyžití s přáteli, se kterými se dlouho neviděl.

Tento problém může zaměstnavatel úspěšně eliminovat zavedením pružné pracovní doby (nezřídka považované za zaměstnanecký benefit) a zejména v době nedostatku pracovních sil získat na trhu práce před ostatními zaměstnavateli konkurenční výhodu. V neposlední řadě tento způsob rozvržení pracovní doby může být pro zaměstnavatele dokonce finančně výhodnější (při posuzování přesčasové práce), a proto se tomuto tématu budeme věnovat v následujícím příspěvku.

ZÁKLADNÍ CHARAKTERISTIKA PRUŽNÉ PRACOVNÍ DOBY

Obecně dle § 81 ZP platí, že pracovní dobu rozvrhuje zaměstnavatel a určí začátek a konec směn. Pracovní doba se má rozvrhovat zpravidla do pětidenního pracovního týdne. Při rozvržení pracovní doby má zaměstnavatel přihlédnout k tomu, aby toto rozvržení nebylo v rozporu s hledisky bezpečné a zdraví neohrožující práce. Zaměstnanec má být na začátku směny na svém pracovišti a odcházet z něho až po skončení směny.

Pružná pracovní doba je dle § 85 odst. 1 až 3 ZP odlišná především tím, že zahrnuje časové úseky základní pracovní doby (povinný úsek) a volitelné pracovní doby (volitelný úsek), jejichž začátek a konec určuje zaměstnavatel. V základní pracovní době má být zaměstnanec na pracovišti, avšak v rámci volitelné pracovní doby si zaměstnanec sám volí začátek a konec pracovní doby, přičemž celková délka směny nesmí přesáhnout 12 hodin.

Příklad č. 1

Zaměstnavatel určí, že zaměstnanci mají odpracovat každý týden stanovenou pracovní dobu v rozsahu 40 hodin týdně tak, že od pondělí do čtvrtka musí být přítomni na pracovišti vždy od 10 do 15 hodin (což je bez případných přestávek 20 hodin) a zbylých 20 hodin mohou odpracovat kdykoliv od pondělí do čtvrtka mezi 6 a 10 hodinou anebo 15 a 22 hodinou a v pátek mezi 8 a 20 hodinou.

Je-li tedy u zaměstnavatele uplatněna pružná pracovní doba, může zaměstnanec ve vymezeném rozsahu ovlivňovat, kdy bude přítomen na pracovišti a lépe tak skloubit pracovní život se životem osobním a rodinným.

ZAVEDENÍ PRUŽNÉ PRACOVNÍ DOBY

Zaměstnavatel je dle § 37 odst. 1 písm. e) ZP o zavedení pružné pracovní doby povinen informovat dotčené zaměstnance, a to nejpozději do jednoho měsíce a v písemné formě. Bližší informace o pružné pracovní době může zaměstnavatel dle § 306 ZP rozvést také v pracovním řádu.

I v případě pružné pracovní doby platí, že zaměstnavatel má dle § 16 ZP zajistit rovné zacházení se srovnatelnými zaměstnanci nikoliv pouze v oblasti odměňování, ale také ohledně jejich pracovních podmínek, mezi které se nepochybně řadí také pružná pracovní doba.

Zaměstnavatelé, u kterých působí odborová organizace, by neměli dle § 99 ZP zapomínat na povinnost projednat opatření týkající se hromadné úpravy pracovní doby s odborovou organizací.

POVINNÝ A VOLITELNÝ ÚSEK PRACOVNÍ DOBY

Zaměstnavatel není nikterak omezen ve stanovení volitelného úseku pracovní doby. Nejčastěji zaměstnavatel stanoví časový úsek, kdy je pracoviště připraveno k tomu, aby v něm zaměstnanci konali práci (například otevírací doba areálu), a určí dobu, kdy vyžaduje dobu přítomnosti dotčených zaměstnanců na pracovišti (například za účelem porad a vzájemné součinnosti těchto zaměstnanců).

Příklad č. 2

Zaměstnavatel nařizuje pracovní dobu od pondělí do pátku od 8 do 20 hodin, z toho v každém dni určuje základní úsek pracovní doby od 10 do 15 hodin a všechny ostatní časové úseky tvoří volitelné úseky pracovní doby.

Příslušné právní předpisy nepředepisují zaměstnavatelům, v jakém poměru mají být základní úseky a volitelné úseky pracovní doby, a proto zaměstnavatel tento poměr může zcela přizpůsobit svým provozním potřebám s přihlédnutím k osobním potřebám zaměstnanců.

LIMITY PRUŽNÉ PRACOVNÍ DOBY

Zaměstnavatel má současně dbát na to, aby zaměstnanec pracoval ve směnách v rozsahu nejvíce 12 hodin.

V případě pružné pracovní doby zůstává zaměstnavatelům zachována i povinnost dle § 88 ZP poskytnout zaměstnanci nejdéle po 6 hodinách nepřetržité práce přestávku v práci na jídlo a oddech v trvání nejméně 30 minut. Mladistvému zaměstnanci musí být tato přestávka poskytnuta nejdéle po 4,5 hodinách nepřetržité práce. U vybraných skupin zaměstnanců je povinná bezpečnostní přestávka. Přestávky v práci na jídlo a oddech se neposkytují na začátku anebo konci pracovní doby a je-li přestávka v práci na jídlo a oddech rozdělena, musí alespoň jedna její část činit nejméně 15 minut.

Zaměstnavatel má dále povinnost dodržet při rozvrhu pracovní doby nepřetržitý odpočinek mezi dvěma směnami a nepřetržitý odpočinek v týdnu. Za dobu odpočinku se považuje doba, ve které zaměstnanec není povinen vykonávat pro zaměstnavatele práci a současně ani není na pracovišti připravený k výkonu práce podle pokynů zaměstnavatele (za dobu odpočinku se považuje i cesta zaměstnance na pracoviště zaměstnavatele a zpět).

Mezi koncem jedné směny a začátkem následující směny má zaměstnanec mít dle § 90 odst. 1 ZP nepřetržitý odpočinek mezi dvěma směnami po dobu alespoň 11 hodin, zaměstnanec mladší 18 let po dobu alespoň 12 hodin během 24 hodin po sobě